
Recenze: Cesare Lombroso – Nejnovější objevy a aplikace psychiatrie a kriminalistické antropologie
- Vytvořeno 5. 4. 2017 1:00
- Autor: Andrej Lobotka

Marco Ezechia Lombroso (zvaný Cesare), lékař, psychiatr, antropolog a sociolog, spolutvůrce prvního italského trestního kodexu a zdravotník, se narodil 6. listopadu 1835. Během svého života se stal vůdčí vědeckou osobností, patřil mezi nejvlivnější a nejdůležitější představitele pozitivistické školy trestního práva. Ta tvrdila, že spáchání trestného činu pachatelem je manifestací určitých příčin (vrozených dispozic), nikoliv však následkem svobodné volby. Dle dané nauky se tedy pachatel nerozhoduje svobodně o tom, zda se dopustí spáchání trestného činu. Za daného předpokladu měl být trest „…nahrazen systémem neutrálních bezpečnostních opatření, protože trestat toho, kdo zločin spáchal (byl do něj osudově vtažen vnitřními a vnějšími okolnostmi), je prakticky zbytečné.“ (str. 21)
V roce 1893 vydal C. Lombrosoknihu Le piu recenti scoperte ed applicazioni della psichiatria ed antropologia criminale (Nejnovější objevy a aplikace psychiatrie a kriminalistické antropologie), kterou nyní v překladu Hany Kniežové přináší českým čtenářům nakladatelství Academiave své edici Europa, v níž „…vycházejí díla jak filozofická, tak literární nebo politická, která ovlivnila evropské a světové myšlení nejen v době svého vzniku, ale ovlivňují jej dosud.“ [1]
Samotnému dílu C. Lombrose předchází předmluva překladatelky H. Kniežové, ve které se čtenáři dozví základní informace o historickém kontextu, ve kterém jednotlivá díla C. Lombrose vznikala, a rovněž o životě samotného autora. V závěru předmluvy (str. 24-27) čeká čtenáře krátký chronologicky strukturovaný „životopis“, zachycující základní milníky života C. Lombrose.
První kapitoly publikace (kapitoly I až IV na stranách 35-134)představují všechny druhy výzkumů, pozorování a vyšetření, jimž byli zločinci, epileptici, duševně nemocní i zdraví jedinci podrobeni C. Lombrosem a jeho kolegy. Čtenáři se tak mohou seznámit s tím, jaké odchylky autora nejvíce zajímaly (např. přisedlé uši, hemiatrofie lebky, špatně tvarovaný hrudník, anomálie zubů, nanismus, vychýlení páteře apod.).Kromě fyzického vzezření zločinců zajímala C. Lombrose i tetování (kapitola VII),tělesné funkce zločinců – anomálie zorného pole, hmat, chuť, citlivost či leváctví (kapitola VIII) a jejich pohlaví, věk, rasa nebo psychické nemoci (kapitola IX). Struktura prvních kapitol publikace je totožná se strukturou Člověka zločince (Uomodelinquente), studie o příčinách zločinnosti, která byla poprvé publikována již v roce 1876.
Další kapitoly pojednávají o zločinu z trestněprávního hlediska a představují dosavadní aplikaci soudní medicíny, psychiatrie a kriminalistické antropologie v soudní praxi. V kapitole X dává autor do souvislosti epilepsii a zločinnost, když říká „Mezi epilepsií a zločinností není jiný rozdíl než ve stupni: epilepsie prokazuje vyšší stupeň závažnosti fenoménu, který je u zločinnosti nižší…“ (str. 279) nebo „… je to epilepsie, jež pro rozsah a závažnost nemoci a pro svůj přirozený původ poskytuje základ zločinnosti.“ (str. 279). První polovina kapitoly XI je věnována politickému zločinu, zločinným masám a zločinným párům. Druhá polovina je zaměřená na práci R. Garofala, H. Joly a E.Ferri. V kapitole XII nám autor na případech skutečných zločinců ukazuje, jak se dá teorie zločinného typu využít v praxi.
V kapitolách XIII a XIV se pak autor věnuje alternativním trestům a jejich praktické aplikaci v Itálii, dalších evropských státech (v Belgii, Holandsku, Anglii) i v zámoří (ve Spojených státech amerických, francouzských trestaneckých koloniích). C. Lombroso kromě jiného navrhoval podrobit každého vězně pozorování, aby mohl být klasifikován a umístěn mezi takové vězně, kteří jsou mu nejblíže charakterem, výchovou, předky, instinktem a stupněm morálního povědomí (str. 349), zavést možnost protáhnout věznění do té doby, než by vězeň napravil škody, jež způsobil, a to bez ohledu na trest, který mu byl uložen (str. 350), či využívat výstrahy s napomenutím, domácí vězení, nápravy odškodněním, veřejné práce a rozšířit podmíněné odsouzení u příležitostných zločinců (str. 368-369).
Závěrečné kapitoly publikace (kapitola XV na str. 385-392 a kapitola XVI na str. 395-418) jsou věnované krásnému umění a literatuře, ve kterých autor rovněž nachází potvrzení svých teorií. Dle C. Lombrose (str. 385) totiž „…génius umělce vycítil a ve svém projevu uplatnil existenci zločinného typu dávno předtím, než jej vědecky potvrdila kriminalistická antropologie.“ Teorie představené v Le piu recenti scoperte ed applicazioni della psichiatria ed antropologia criminale tak dle jeho názoru potvrzovala i díla takových velikánů malířského plátna, jako byli F.Goya, P. P.Rubens, J. de Ribera, E. Delacroix, Tizianoa mnozí další. Teorii zločinného typu člověka (vrozeného zločince) autor zaštiťuje i tvorbou spisovatelů jako F. M.Dostojevskij, É.Zola nebo H. J. Ibsen.
Dodatek I obsahuje nové poznatky a studie, ke kterým se C. Lombroso dostal až během psaní knihy. Jak sám říká (str. 421): „Pokrok v rámci nové školy je tak rychlý, že tato kniha nebyla ještě hotova, a už bych mohl začít psát další.“ V dodatku se tak čtenáři dozví např. o studii zaměřené na fyziognomii ruských prostitutek (str. 429-433), studii o alkoholizmu (str. 441-442) nebo o dalších umělcích, jejichž práce by měly podporovat teorii existence tzv. zločinného typu člověka (str. 446-448).
V dodatku II je možné nalézt seznam literatury nové školy trestního práva a kriminalistické antropologie, jak jej sestavil C. Lombroso. Na stranách 451 až 516 je tak možné seznámit se s literaturou vydanou do roku 1863, ze které C. Lombroso při svém bádání vycházel.
Výklad je doplněn tabulkami, obrázky a ilustracemi. Jednotlivá vyobrazení v publikaci jsou reprodukcemi z italského originálu vydaného v roce 1893 v Turíně. Jak hned v úvodu upozorňuje překladatelka (str. 27), v některých případech tím utrpěla technická kvalita, avšak k jejich zařazení došlo z důvodu jejich výpovědní hodnoty. Tento krok nelze než chválit.
Polemizovat s Lombrosovým konceptem člověka zločince již nemá v dnešní době smysl. Avšak i když byly Lombrosovy teorie překonány, neměli bychom na jeho práci zapomínat. Publikaci tak mohu doporučit nejen kriminalistům, kriminologům, právníkům, antropologům, sociologům, psychologům a psychiatrům, kteří se zajímají o to, jakým vývojem v minulosti jejich obor prošel, ale i všem, které zajímá, jak se postupně měnil pohled naší společnosti na kriminalitu a její pachatele.
[1] Europa [online].© 2000–2017 SSČ AV ČR, v. v. i., NakladatelstvíAcademia [cit. 15. 2. 2017]. Dostupné z www: http://academia.cz/edice/europa.html.
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...