Recenze: Odborná literatura

Recenze: František Štícha – O nepřesnosti našeho vyjadřování

1 1 1 1 1 (1 hlas)
5

Nakladatelství Academia vydalo v polovině roku 2016 publikaci z pera F. Štíchy s názvem O nepřesnosti našeho vyjadřování a podtitulem Jazyk jako produkt intuitivního myšlení. Monografie prezentuje a komentuje velké množství rozmanitých druhů jazykové nepřesnosti. Věnuje se nepřesnostem českého jazyka plynoucím přímo z jeho systému i těm vznikajícím až při tvorbě textů.

 



O nepřesnosti našeho vyjadřováníVýše představená publikace F. Štíchy je nejnovější knihou v edici Lingvistika, která „poskytuje širšímu i odbornému publiku seznámení se současnými pracemi našich předních jazykovědců, v širokém záběru od fonetiky po sociolingvistiku.“ [1] V rámci uvedené edice již autorovi vyšly dvě publikace: Česko-německá srovnávací gramatika a Kapitoly z české gramatiky.

Jak samotná obálka knihy prozrazuje, knížka je určena všem publicistům, vědcům a slovesným umělcům, kteří při psaní svých textů usilují o maximální přesnost jazykového vyjádření svých myšlenek, a přesto se jim to ne vždy podaří. Zároveň i všem čtenářům textů publicistických, odborných a uměleckých, kteří sami nepublikují.

Okruh osob, které by po tří set stránkové knize měly sáhnout, autor vymezuje i negativně, a to v části (nacházející se před samotným úvodem) nesoucí název Varování neb komu tato knížka není určena. Pokud patříte mezi osoby, které věří v Boha, snaží se rušit hranice věcí a jevů, nevěří v poznatelnost světa či rozlišování hodnot a neztotožňují se s citátem K. Čapka (kterého má F. Štícha ve značné oblibě) „Vědomí nás všech myslí týmiž slovy; je to, jako by to bylo jedno vědomí ve všech těch paličatých hlavách.“, tak publikace O nepřesnosti našeho vyjadřování není psána pro vás.

Hned v první kapitole si autor pokládá otázku, co vůbec znamenají pojmy přesnost, přesný, přesně, nepřesnost… Publikace pak na dalších stranách upozorňuje jak na nepřesnosti jazyka, které plynou přímo z jeho systému, a to v kapitole druhé, tak zejména na nepřesnosti jazyka, které vznikají až při tvorbě samotných textů, v kapitole třetí.

První část druhé kapitoly je tak věnovaná nepřesnosti (českých) slov, resp. rozdílnosti obsahu některých slov (str. 54-66). Jak F. Štícha upozorňuje, existují „…slova, která ač nemají relativně jasně ohraničené a ustálené různé významy – jaké má například slovo škola (instituce, budova, vyučování, skupina stoupenců vědeckého či uměleckého směru aj.), jsou i vzdělanými lidmi – či dokonce právě jimi – užívána ve více či méně různých významech, či chcete-li, smyslech, ať už si toho jsou […] či nejsou vědomi…“ (str. 52). 

V druhé polovině kapitoly se pak autor věnuje nepřesnosti syntaxe českých vět a jejich částí. Namátkou můžeme zmínit problematiku „dvousubjektovosti“ některých dějových situací (str. 88-90), užívání volného morfému se (str. 90-92), užívání spojek nebo (str. 93-95) a a (str. 70-75) a užívání dvojího a vícenásobného záporu (str. 95-97), nebo otázku, zda osoba označená genitivem substantiva je subjektem nebo objektem děje (str. 75-77).

Třetí kapitola tvoří jádro publikace. Jak autor uvádí v úvodu dané kapitoly (str. 101), materiál k ní „…sbíral po řadu let při četbě novin, internetových zpráv, beletrie a odborné literatury různého druhu.“ Pro představu čtenářů, co čekat od dané kapitoly, je možné zmínit problematiku užívání slova nebo slovního spojení v jiném významu, než obvykle má (str. 103-116), kumulace slov, která se svým významem vylučují (str. 118-121), používání negace (str. 130) a přívlastků (str. 131-136), nadměrné komprimace sdělení vedoucí k nesrozumitelnému, rozpornému či nedostatečně jasnému výroku nebo nesouvislosti argumentů (str. 185-188) či problematiku nadměrné komprimace sdělení vedoucí k nesmyslnému nebo nepravdivému výroku či výroku neodpovídajícímu realitě (str. 189-190).

Pro recenzenta je však trochu zarážející článek (označení podkapitol, které užívá sám autor) z druhé kapitoly s názvem Slovo bůh (str.212-220), ve kterém autor tvrdí, že slovo bůh je jedním jediným slovem, které nevyjadřuje jeden pojem. Dle autora je slovo bůh bezobsažné, významově prázdné - jeho „…význam je prakticky vzato roven nule…“ (str. 59). Dle autora totiž jakémukoli „…jinému slovu, na které si vzpomenete, po kratším nebo delším uvažování dokážete přiřknout takový význam, který při troše dobré vůle bude akceptovat křesťan, muslim i bezvěrec.“ (str. 213) Dle recenzenta se v dané kapitole nechal autor unést vlastním vztahem k pojmu bůh. Ano, autor tvrdí, že slovo bůh nevyjadřuje jeden pojem, tudíž, že pojem bůh neexistuje, ale pokud by tomu tak bylo, jak může autor s klidným svědomím říci, že jeho kniha není určena lidem, kteří věří v boha, když dle jeho vlastních slov slovo bůh vyjadřuje v podstatě cokoliv, nebo naopak nic. Při užití stejné logiky (nemožnosti přiřknutí slovu takového významu, na kterém se shodnou lidé různých náboženství, kultur, sociálních tříd atd.) by se totiž dalo najít mnoho bezobsažných slov: např. spravedlnost, právo, rovnost…Dle recenzenta si tak autor uvedenou kapitolou protiřečí (srov. daný článek např. se str. 52-53).

Čtvrtá kapitola je pak zaměřena na některé nepřesnosti ve slovním vyjadřování exaktních vědců, které jsou dle autora „…téměř neuvěřitelné.“ (str. 227) V této kapitole se čtenáři dozvědí o nepřesnostech, kterých se dopouštějí vědci z oblasti teoretické fyziky, lingvistiky a biologie.

V závěru publikace čtenáři naleznou seznam použité literatury a jmenný seznam (ve kterém mimochodem vítězí výše zmiňovaný oblíbenec autora K. Čapek, v těsném závěsu s A. Einsteinem).

Dle recenzenta ocení čtenáři publikace F. Štíchy zejména autorovu schopnost psát srozumitelným a jednoznačným způsobem. Svůj účel, poukázat na nepřesnosti ve vyjadřování, tak kniha naplnila i bez zbytečně komplikovaného jazyka. Určitě potěší i autorův smysl pro humor a ironii, který vhodně doplňuje odborný výklad.Čtenáři, kteří se rozhodnout po knize sáhnout, určitě svého rozhodnutí neolitují.

[1] Lingvistika [online]. In academia.cz, © 2000–2016 SSČ AV ČR, v. v. i., Nakladatelství Academia [cit. 25. 9. 2016]. Dostupné z www: http://academia.cz/edice/lingvistika.html.

O nepřesnosti našeho vyjadřování

František Štícha

Nakladatel: Nakladatelství Academia

ISBN: 978-80-200-2603-3

Místo vydání: Praha

312 stran

Rok vydání: 2016 

1. vydání

Ediční řada: Lingvistika


Soutěže

Aktuality

  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  
  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení