
Recenze: Sam Harris – Svobodná vůle
- Vytvořeno 7. 2. 2016 1:00
- Autor: Štěpán Cháb

Představte si vlastní ruku… ne, blbost, tu si nemusíte představovat, tu máte. Vezměte tedy svoji ruku a učiňte s ní experiment. Natáhněte ji a pak se dotkněte vlastního nosu. Jde to? Asi ano, že? Teď vezměte do ruky tužku a napište na papír slovo. Nějaké slovo. Jde to? Asi ano, že? A teď vysvětlete, jak jste to udělali. Prostě si sedněte a pokuste se osvětlit, jak jste to všechno udělali. Popište, jak jste zadali v mozku impulz k tomu, aby se ruka natáhla, kterými nervy příkazy do ruky cestovaly, jaké svaly a v jakém pořadí jste do natažení ruky zapojili. Že vám to nejde vysvětlit? A přesto jste ruku natáhli? Považujte to za zázrak. V knize Svobodná vůle amerického neurovědce Sama Harrise vám bude vysvětleno, že jste ruku nenatáhli vy, ale něco z nevědomí. Něco, s čím nemáte nic společného.
Harris totiž zcela bez humoru a nadsázky tvrdí, že náš mozek není náš. Že náš mozek jedná, aniž my bychom o tom věděli, aniž my bychom do toho mohli jakkoliv zasahovat. Jako důkaz předkládá vlastně jediný fakt. Při neurologických testech vědci zkoumali reakce mozku. Pouštěli na monitor sérii obrázků a zkoumaný objekt si měl vždy jeden zvolit. Impulzy mozku zkoumaného objektu odesílaly vědcům na jejich monitor vybraný obrázek dříve, než si zkoumaný objekt obrázek vůbec vybral. A to s předstihem několika mikrosekund. Z toho Harris usoudil, že mozek se rozhodl dříve, než my jsme do toho zasáhli svým vědomím a učinil tak rozhodnutí za nás. Jen nám nápad podsunul, jako nějaký supertajný špión, a donutil nás uvěřit, že to byl náš výborný nápad, ne jeho.
Dále předkládá Harris absurdní důkazy ze života. Absurdní z mého pohledu, autor se nad nimi jistě dmul pýchou a považoval je za vrchol evoluce.
Uvádí na scénu dva vrahy, kteří v Americe (kde jinde také, že) zabili otce rodiny, v domě znásilnili matku a v panice pak zapálili dům i se dvěma dětmi uvnitř.
V tom okamžiku se jme autor vysvětlovat, jakáže jsou čtenáři hovada, když soucítí s oběťmi a odsuzují násilníky. A vysvětlí, že oba násilníci si v dětství prošli peklem. Opakované znásilňováni, týráni, ostouzeni. Z takového člověka přece může vyrůst jenom násilník. A to je důkaz toho, že násilník v tom byl vlastně nevinně. Protože jej k činu dohnaly dosavadní životní zkušenosti. Nemyslel tedy za sebe, myslely za něj zkušenosti. On si prožil peklo a peklo mu tedy změnilo osobnost. Mozek jej ovládl a udělal z něj monstrum.
Autor uvádí i další příklady. Ale všechny jsou v rámci blbosti podobně absurdní a připitomělé.
Je vlastně děsivé, že je neurovědec schopný přemýšlet o člověku jako o kusu plastu, do kterého se instalují schopnosti jako programy do počítače.
Autor tak zcela rezignoval na propojení oborů. Vykašlal se na psychologii, filosofii, vykašlal se na prosté formování osobnosti, které je odvislé od výchovy, od společnosti, od zkušenosti se světem.
Nakladatelství Dybbuk vydává většinou výborné knihy. S knihou Svobodná vůle se sekli. Nesmírně. Vydali nedomyšlenou parádičku amerického intelektuála, který si hrál se slovy, s pojmy a s výsledky vlastního nebo i převzatého výzkumu a vyvozoval z toho takové blbosti, až je člověku stydno. Číst tuto knihu je ztrátou času.
A ano, i proti recenzím a reakcím takového typu, který jsem vám tu předvedl teď já, se autor pojistil. Napsal, že průměrný člověk se s tvrzením, že nemá svobodnou vůli, vyrovnává většinou vztekem a odmítnutím. Ale než být nadprůměrným člověkem typu Sam Harris, to radši zgebnu v té své průměrnosti. Čistá manipulace, drahý pane neurovědče.
Ale abych jen nevypisoval negativa, napíšu i pozitivum – kniha je tenká, šikne se, když budete chtít podepřít nohu u stolu, aby se nekýval.
HARRIS, Sam. Svobodná vůle, Vyd. 1, Praha. Dybbuk, 2015, 86 s. ISBN 978-80-7438-134-8
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře