
Recenze: Ondřej Neff – Digitální fotografie polopatě
- Vytvořeno 24. 1. 2016 2:00
- Autor: Michaela Babíková

Dokonalý moment. Kouzlo okamžiku. Najednou cítíte neodolatelnou touhu tu chvilinku zvěčnit. Vytáhnete foťák, zaměříte, stisknete spoušť a…a ono z toho vyjde jen jakési nezajímavé „cvak“. Možná si lámete hlavu nad tím, proč některé fotografie působí přitažlivě, i když nezobrazují nic až tak zvláštního, a jiné, zachycující v reálu nádherný motiv, jsou nudné či dokonce přímo ošklivé.
Ondřej Neff, populární spisovatel, novinář a také fotograf, hovoří o takzvané kultivované fotografii. Kultivovaná fotka je taková, na kterou se dobře dívá, obsahuje všechno, co obsahovat má, a zároveň v ní nic neruší. A kniha Digitální fotografie polopatě, která poprvé vyšla roku 2006 a nyní se dočkala již pátého kompletně přepracovaného vydání, by vám měla pomoci přesně takové fotografie tvořit.
Ondřej Neff se popularizací fotografie zabývá od roku 1980. Na kontě má několik vydaných knih o analogové i digitální fotografii a ve své Dílně již deset let pomáhá lidem zdokonalit jejich fotografické umění. Pokud se tedy rozhodnete začíst do knihy Digitální fotografie polopatě,můžete si být jisti tím, že vám své zkušenosti s fotografováním bude předávat skutečně povolaný člověk.
Publikace obsahuje celkem dvacet kapitol, přičemž sám autor je přesvědčen o tom, že nejdůležitějších je prvních deset. V těchto deseti kapitolách se snaží svého čtenáře naučit „dívat se jako fotograf“. V současnosti většina fotoaparátů (a dokonce i mobilních telefonů) umožňuje i bez nějakého velkého nastavování pořídit po technické stránce velmi kvalitní fotografie. Nalézt zajímavý motiv a celý obraz správně vystavět, je však práce, kterou za nás ani sebelepší přístroj nevykoná.V první části knihy se tedy naučíte hledat motiv, správně ho umístit v celém obrazu, zjistíte, že „na velikosti záleží“, při fotografování začnete vnímat přirozené světlo, apod.
Ačkoli by vás již dodržování deseti základních pravidel z první části knihy mělo přiblížit ke „kultivovanému focení“, bez znalosti alespoň základních technických nezbytností to při fotografování zkrátka nejde. Druhá část knihy je tedy techničtějšího rázu. Do jakých kategorií lze fotoaparáty rozřadit, co je to objektiv, ekvivalent, stabilizace, autofokus či expozice? Jak ostřit, využívat dotykový displej nebo proč je důležité dát si pozor na dotyky a zákryty? Jaké jsou nejčastější chyby při fotografování a hlavně jak se jim vyhnout? Odpovědi na (nejen) tyto otázky vám Ondřej Neff nabízí právě v druhé části knihy.
Jak již název napovídá, publikace je určena především čtenářům, kteří s fotografováním zatím velké zkušenosti nemají. Digitální fotografie polopatě je graficky přitažlivá, přehledná, obsahově bohatá a srozumitelně napsaná příručka, ke které se budete rádi vracet.
Velké množství fotografií není v knize jen tak náhodou, ale autor na nich názorně vysvětluje vše, o čem píše. Protože samotné čtení knížek ještě nikdy nikoho fotografovat nenaučilo, každá kapitola obsahuje oranžové boxy s pokyny pro praktická cvičení. Kromě nich si čtenář nemůže nevšimnout černě zvýrazněných odstavců. Ty shrnují nejdůležitější poznatky a po přečtení knihy by měly člověku napomoci vzpomenout si na vše podstatné, aniž by musel číst celou knihu znovu.
Jediné, co bych knize Digitální fotografie polopatě vytkla, je nepraktický formát, který v kombinaci s měkkými deskami a lesklým papírem poněkud znesnadňuje čtení (především večer při lampičce, kdy nevíte, jak knihu chytnout, aby vás nebolely ruce a zároveň se vám neleskl text). U kapitol techničtějšího rázu mi zase připadá stručnost poněkud kontraproduktivní a „jít víc do hloubky“ by podle mého názoru pochopení tematiky naopak usnadnilo. Tyto drobnosti mi však nijak nebrání vám knihu s klidným svědomím vřele doporučit.
Varování: Po přečtení této knihy se může snadno stát, že se přestanete bát plného manuálu a začnete se svým fotoaparátem bezostyšně experimentovat.
NEFF, Ondřej. Digitální fotografie polopatě. Vyd. 1. Brno: ComputerPress, 2015, 176 s. ISBN 978-80-251-4599-9.
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...