Recenze: Odborná literatura

Recenze: Robert Nozick – Anarchie, stát a utopie

1 1 1 1 1 (1 hlas)
kniha

Lidé jsou živočišný druh, který se rád spolčuje. Protože v množství je síla. Nikoliv v myšlence, dalo by se říct. Jedinec je proti davu bezvýznamný. Možná. Možná také ne. Obyčejný jedinec v obyčejném davu je jen součástkou. Bezvýznamnou a přitom nezbytnou. Tak, to zní lépe.


knihaRobert Nozick byl v 70. a 80. letech minulého století veličinou. Spolupodílel se na vybudování pravicového pojetí americké politiky. Snažil se snížit vliv a moc státu, bojoval proti sociálnímu státu, proti státu, který ve výhodách, jež dává lidem, sleduje spíše svobodu, kterou jim tím bere. Tehdejší vládci západní poloviny zeměkoule, konkrétně Reagan a Thatcherová, Nozicka brali za autoritu, na kterou se mohli beze studu odkázat a čerpat z něho jak argumenty, tak i ideje pro pokračování své politiky. Proběhl čistě pravicový experiment, kterému jsme kolektivně a pod vlajkou globalizace dali dokonale sbohem. Teď vlastně žijeme v něčem, co je přesně proti přesvědčení a myšlení Roberta Nozicka. Oficiálně to tak alespoň vypadá. 

V knize Anarchie, stát a utopie se autor věnuje tomu, jaké máme jakožto společenství možnosti. Je možné existovat bez státu? Jaký by byl život v anarchii, v utopickém světě bez válek a v souladu? Vytvořili bychom si i přesto stát? Potřebovali bychom jej? 

Autor v mnoha myšlenkových hrách s uspořádáním lidstva skládá předivo toho, jaká je role státu a jaká by byla jeho role, kdybychom jej prostě vymazali a lidstvo by tak stanulo před možností jej vytvořit, nebo se pokusit žít bez něj. 

Autor vždy dochází k tomu, že role státu je nezastupitelná. A i přesto, že bychom si pro potěšení vytvořili politický směr, který by se s hrdostí dal nazvat anarchií, bychom postupně došli k jedinému. Stát bychom si prostě vytvořili. Postupně. Protože by se spojovaly různé skupiny lidí do jednoho celku a potřebovaly by zajistit plynulý běh života. Potřebovaly by represivní složky, záchranné složky, regulace a omezení, aby jedinec nemohl ovládnout celou společnost. Aby jedinec nemohl žít a konat na úkor společnosti. 

Robert Nozick se věnuje v knize i levicově zaměřenému sociálnímu státu, který je založený na přerozdělování bohatství a ve kterém si užíváme života nyní. A to v Evropské unii i v Americe. Vypisuje jeho nevýhody i nebezpečí a důrazně před takovým zřízením varuje. 

Kniha Anarchie, stát a utopie se v 70. a 80. letech stala biblí pravicové politiky. Stala se mezníkem, mohylou. Doposud se jedná o jednu z nejcitovanějších společensko-politicko-ekonomických knih. A to i přesto, nebo možná právě proto, že jsme její směr dávno opustili. Nutno zkonstatovat, že kniha byla ovlivněna protikomunistickou hysterií minulého století, která ovládala politiku Západu, kdy se sociální smír a spravedlnost staly synonymem pro masové vyvražďování nepohodlných. 

Autor, ač se snažil, seč mu síly stačily, aby jeho kniha byla čtivá, se zařadil do společenstva – alespoň z mého pohledu inteligentních idiotů. Proč? Z čistě literárního hlediska, z plynulosti a srozumitelnosti textu. Zkrátka neuměl myšlenky podat tak, aby se dobře vstřebávaly. I sebeodbornější text lze zprostředkovat tak, aby se dobře četl. To se autorovi na mnoha místech nedařilo. 

NOZICK, Robert. Anarchie, stát a utopie, Vyd. 1, Praha. Academia, 2015, 380 s. ISBN 978-80-200-2509-8

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení