Recenze: Odborná literatura

Recenze: Jeanette Winterson – Trhlina v čase

1 1 1 1 1 (1 hlas)
tyle=

Nakladatelství Práh se zapojilo do mezinárodního vydavatelského projektu pod patronací nakladatelství Hogarth UK, které při příležitostí blížícího se 400. výročí úmrtí nejslavnějšího dramatika všech dob připravilo sérii Shakespearových divadelních her přepracovaných do románové formy a převyprávěných současnými světovými autory.


V říjnu letošního roku vydalo nakladatelství Práh v českém překladu první díl projektu, coververzi Zimní pohádky od britské autorky Jeanette Wintersonové Trhlina v čase. Dalšími autory, kteří se na jedinečném projektu podílejí a jejichž verze vyjdou nejméně v patnácti jazycích, jsou Howard Jacobson, Margaret Atwoodová, Tracy Chevalierová, Gillian Flynnová, Jo Nesbø, Anne Tylerová a Edward St Aubyn.

Stejně jako Zimní pohádka je i Trhlina v čase příběhem o lásce, žárlivosti, zármutku, šťastném shledání a odpuštění. Zatímco Shakespeare umístil děj své hry do fiktivních míst, na Sicílii a do Bohemie, historický čas ani místo děje příliš nekonkretizuje a tím posiluje nadčasovost příběhu, Wintersonová umístila děj do současného Londýna, Jižní Ameriky a částečně do Paříže, do světa plného reálií dnešní doby: letadla vzlétající každých pár vteřin, počítačové hry, hesla Wikipedie, Facebook, teroristické útoky, téma sexuální orientace, babyboxy.

Wintersonová se drží dějové linie Zimní pohádky, dokonce se snaží zachovat co nejvěrněji jména hlavních postav, které ovšem žijí v současnosti. Sicilského krále Leonta představuje v Trhlině času Leo, majitel hedgeového fondu Sicilia, který obviní svou ženu Hermione, zpěvačku známou pod uměleckým jménem MiMi, z nevěry, nepřímo zaviní smrt jejich syna Mila a zbaví se novorozené dcery Perdity.  Leův přítel z dětství a později sok Xeno, tvůrce počítačových her, musí uprchnout. V příběhu nechybí ani další postavy jako Paulina, zaměstnankyně firmy Sicilia, Autolykus, obchodník s ojetými vozy, či Pas, domnělý otec Perdity.

Svůj příběh Wintersonová vypráví poutavě, bez předsudků, postavy zasazuje do širších souvislostí, zdařilé dialogy podporují dějový spád. Obě verze spojuje také vtip a věty často ostré jako břitva. Kruté jednání žárlivého manžela umocňuje vulgární jazyk, naopak jedním z nejsilnějších poetických prostředků je hudba a básnické obrazy padlého anděla.

Jeanette Wintersonová není českému publiku neznámá. Poprvé se představila v roce 1998 svojí prvotinou Na světě nejsou jen pomeranče, v níž otevřeně vypráví o své adoptivní rodině. Podle autorky si každý s sebou neseme svůj knižní talisman a není překvapením, že příběh o odložené a nalezené novorozené dívce Perditě je i jejím vlastním příběhem a promítá se do dalších autorčiných děl. „Je to hra o nalezenci. A tím jsem i já. Je to hra o odpuštění a o světě plném možných budoucností – a o tom, že odpuštění a budoucnost jsou spolu těsně svázané tím i oním směrem. Čas je vratný.“ [1]

Pojetí času hraje v originální i převyprávěné verzi zvláštní úlohu. Oblíbenou filmovou scénou hlavního hrdiny Trhliny v čase je okamžik, kdy Superman obrací čas, překonává rychlost světla a nutí čas, aby porazil sám sebe. Minulost je přítomnosti věčně v patách, někdy minulý čas a současnost splývají v jedno a vytvářejí průrvu v čase. Vyrovnáním se s minulostí dostáváme novou šanci.

Pro samotné autory je projekt jistě výzvou, neméně však tvořivou hrou. Jeanette Wintersonová svým literárním přípitkem zahájila slavnost na počest tvůrce alžbětinské doby. Brzy se přidají další mistři slova, jejichž oslavná řeč vzbuzuje mnohá očekávání.

[1] Wintersonová, Jeanette. Trhlina v čase. Vyd. 1. Přeložila Veronika VOLHEJNOVÁ. Praha: Práh, 2015, 296 s. ISBN: 978-80-7252-589-8. Str. 281

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení