Státní bezpečnost v inkubátoru

Recenze

Vytvořeno 18. 9. 2015 3:00

Autor: Michaela Vodáková

V letošním roce jsme si připomněli výročí sedmdesáti let od konce druhé světové války. Příhodně ve vztahu k tomuto historickému mezníku vyšla u nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media monumentální publikace Karla Kaplana Protistátní bezpečnost.

Podtitul knihy zní akademicky stroze: Historie vzniku a působení STB jako mocenského nástroje KSČ. Na místě by snad byl i dramatičtější tón, dobová dokumentace a fakta se zde prezentují nadmíru autenticky a živě. Rozhodně však kniha není z žánru oblíbených retro čtení k vodě nebo na dovolenou. Tu tíhu byste v tašce určitě nést nechtěli – myšleno fakticky (500 stran) i obrazně. S knihou vás čeká sestup do temnoty a chaosu poválečných let. Do světa politických pavouků, požírajících se navzájem a lapajících své oběti na všudypřítomný strach, zbabělost a morální prohřešky. Líbit se vám to nebude a orientovat se v tom nebudete už vůbec.

Specialista na zločinné praktiky komunistického režimu, Karel Kaplan, se jako konzultant pro historii v aparátu ÚV KSČ v 60. letech dostal k tajným materiálům, z nichž nejcennější vyvezl s sebou do exilu. Z dlouho nepřístupných dokumentů vytvořil soubor mapující zhoubné prorůstání komunistického vlivu do složek veřejného života. Název Protistátní bezpečnost je skutečně odrazem hlavního tématu knihy – jak se z bezpečnostních složek poválečného Československa vlivem postupného rozkladu zevnitř stala na začátku roku 1948 organizace ve své podstatě krajně nepřátelská vůči dosavadním pořádkům.

Protikladnost dosahovala takové hloubky a rozsahu, že vůbec nelze mluvit o nástupnictví. [1]

Navenek stále “Bezpečnost”, uvnitř hrozivě paranoidní spolčení proti všem. I proti “vlastním” lidem. S dalšími a dalšími stránkami přepsaných formulářů, výslechů a udání se čtenář brodí marasmem až po pás. Diví se a nevěří, ale musí nakonec přiznat to, co se tak tíživě dere do vědomí – to tehdy fakt práskal ve státní správě každý druhý?!? A kdo náhodou ne, na toho bylo políčeno agentem, který sám byl sledován jiným očkem, přičemž oba dva měl na starosti “tajnej” z úplně jiného okrsku, protože se na ústředí doslechli, že příbuzní prvního sledovaného se na poště dali do řeči s příbuznými druhého sledovaného, a to je divné, protože tou dobou šel přepážkou balík s adresou imperialistické metropole, a co kdyby s tím měli všichni něco společného, že. Hrozná doba. Neuvěřitelná svou reálností. Jak se v tom dalo žít? Vychovávat děti?

Zločinné praktiky, síť agentů a jejich obětí popisuje dnes již několik publikací (např. úspěšná kniha německého autora Jense Giesekeho Stasi: tajná policie NDR v letech 1945-1990). Bezmála pěti set stránková kronika vzniku Státní bezpečnosti nabízí navíc zcela jedinečné svědectví zevnitř. Příslušníci StB hovoří o své práci, poměrech mezi kolegy a komentují i samotné akce, k nimž byli povoláváni. Jde o unikátní zkušenost, která činí knihu významnou i v kontextu zahraniční literatury faktu k tématu tajné policie v totalitním zřízení.

KAPLAN, Karel. Protistátní bezpečnost: 1945-1948. Historie vzniku a působení STB jako mocenského nástroje KSČ. 1. vyd. Praha: Plus, 2015. ISBN 978-80-259-0364-3. s. 17.