Recenze: Odborná literatura

Recenze na houby

1 1 1 1 1 (1 hlas)
il

Když vyrazíte na houby, máte vždy jistotu, že narazíte na holubinky. Holubinky jsou totiž náš nepočetněji rostoucí rod hub. A druhý nejčastěji sbíraný (vedou samozřejmě hřibovité houby, protože jsou, no, řekněme, estetičtěji řešené). Ovšem z kulinářského hlediska jsou holubinky skutečným požitkem.


knihaAtlas holubinek tohoto vydání je doposud nejobsáhlejším kompendiem těchto hub. V atlasu jsou zachyceny a popsány prakticky všechny druhy, včetně vzácných variet, na které v lese narazíte jen málokdy. Díky perfektní fotodokumentaci každého druhu (fotografie klobouku, nožiček, ale i kořenů), popisu jednotlivých odlišností, se atlas může stát nejvyhledávanější knihou vaší knihovny. Bezpečně poznáte každý druh holubinky. Atlas vám to umožní a také velmi usnadní. 518 stránek na křídovém papíru, kdy jednu třetinu zabírá velmi podrobný popis stanovišť, obecných charakteristik rodu holubinky, ekologického významu nebo i chránění některých druhů holubinek pro jejich vzácný výskyt. Autoři atlasu nenechali nic ladem. Do atlasu tak dali prakticky všechny informace, které se o holubinkách dají nalézt. Závěr knihy je poté výčtem jmen a knižních titulů, které zásadně ovlivnily výzkum holubinek. Výčet je to skutečně úctyhodný.

Zásadním pro houbaře je rozhodně klíč k určování jednotlivých holubinek. A právě klíč zabírá největší část atlasu. Protože v holubinkách aby se čert vyznal. Její zástupci jsou zahrnuti v celém barevném spektru. Určení jedlosti toho kterého druhu by tedy mělo být velmi nesnadné. Protože co holubinka, to něco zcela jiného. Atlas se nezaměřuje pouze na popis stanovišť a ekologického významu, ale právě i na určení jedlosti či nejedlosti. 

U holubinek platí jednoduché pravidlo. Uždibnout kousek dužiny klobouku, požmoulat jej v ústech, a pokud se vám na jazyku objeví nepříjemně hořká nebo palčivá chuť, jedná se o nejedlý druh. V jiném případě můžete houbu s klidem vložit do košíku a těšit se na výborný oběd nebo večeři. A zásadním poznatkem je následující: mezi holubinkami nenajdete vysloveně jedovatý druh. Jsou mezi nimi mnohé nejedlé, které ovšem po ochutnání pálí nebo hořknou v ústech, nebo už při přičichnutí páchnou, takže nehrozí, že byste nějakou přidali do hrnce s bramboračkou nebo houbovou omáčkou a zkazili si tím pokrm.

Holubinky jsou výborné i z jiného hlediska (které se ostatně využijí právě v tomto parném a suchém létě). Rostou, i když ostatní houby nerostou. A rostou prakticky všude. V lesích, na loukách, rašeliništích, na zahradách.

Zásadní při sběru holubinek je jediné. Dokázat je podle společných znaků odlišit od ostatních hub. Nejbezpečněji je poznáte podle toho, že když vyrýpnete nožem kus dužiny, nebude se třepit na podélná vlákna.

Tento atlas holubinek není jen nějakým klíčem pro houbaře, ač právě jim bude sloužit nejlépe. Autoři v knize u každého druhu popisují všechny možné znaky. Podrobně se věnují pokožce, lupenům, rozebírají třeň holubinky, dužinu i výtrusný prach. Sledují mikroznaky každého druhu. Makrochemické znaky. Věnují se ekologii a rozšíření. A teprve až na konec popisu každého druhu uvádějí, zda je holubinka jedlá či nejedlá. Výbornou pomůckou je i vypsání možných záměn. Tedy holubinek, za které ten který druh lze při povrchním srovnání zaměnit. Výborná pomůcka, nejste-li si jisti a bojíte se, že byste mohli do hrnce nakrájet holubinku s nepříliš dobrými účinky.

Vytvoření takto podrobného a informacemi nabitého atlasu holubinek muselo stát nesmírné množství práce a času. Jedná se o jedinečný projekt zaměřený pouze na jeden rod hub. Ovšem na rod, který je neprávem mnohými opomíjený. A přitom zpestření kuchyně právě holubinkami je zpestření skutečně vytříbené.

SOCHA, Radomír; HÁLEK, Václav; BAIER, Jiří; HÁK, Jiří. Holubinky (russula). Vyd. 1. (dotisk). Praha. Academia, 2015, 518 s. ISBN 978-80-200-1993-6.

 

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení