Recenze: Odborná literatura

Hravě až na kost

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
il

Poznávání věcí kolem nás je zábavné, když si to tak umíme udělat. Platí to jak u dospělých, tak u dětí. Možná s tím rozdílem, že děti by úvodní premisu opravily v duchu věty „Poznávání věcí musí být zábavné.“ Architekt a památkář Ondřej Šefců se knihou Od jeskyně ke katedrále rozhodl umožnit odrostlejším dětem veselou podívanou napříč dějinami architektury s cílem vpravit do jejich povědomí informace k přelomovým okamžikům světového stavitelství.


knihaČiní tak přístupnou komiksovou formou, ukazuje vlastní představy o konkrétních momentech, které provázely zrození prvního přístřešku pravěkého člověka, objev gotické klenby, vývoj antických ornamentů atd. Autor chce dětskému čtenáři ukázat různorodost a překvapivost tohoto dějinného běhu. Má ambici vzbudit touhu po poznání, pochopení slohových principů. Vysvětluje, proč se máme obdivovat trvalosti staveb a schopnostem jejich tvůrců. Při tom všem předpokládá, že děti o stavitelství nic moc neví, že „nemají čas“ brodit se nepřeberným množstvím odborné literatury. Té by ostatně ve svém věku asi jen obtížně rozuměly, což je pochopitelně s ohledem na citlivou duši dítěte taktně zamlčeno.

Ondřej Šefců vychází vstříc jasnému faktu – pokud se vědomosti neservírují dostatečně atraktivně, není o ně mezi školáky zájem. Toto vědomí zohledňuje především formální úprava – knížka je malá, útlá, kapitoly zabírají vždy jen dvoustranu s komiksem a doplňujícím výkladem v maximálně nadlehčeném tónu. Jazyk vůbec je tu výrazným prvkem. Kromě toho, že rezignuje na odborný styl, proplétají se v textu různá hovorová výraziva a ironie. Ve snaze o všeobjímající legraci a přiblížení se jazyku mládeže  však místy dojde až k hranicím vyváženosti. Děti se nad promluvami typu „Vítám tě, Santini. Slyšel jsem, že sekáš hustý kostely jak Baťa cvičky!“ zřejmě válí smíchy, ale okoralé skoro třicátnici už tento i jiné podobné pokusy přišly křečovité (např. snaha o třeskutě vtipnou archaizaci jmen Franta a Mirek). Naštěstí tu bezbřehou komiksovou řachandu vyvažuje střízlivější doprovodný text, který snese i „dospělák nad hrobem“.

Bylo by však pokrytecké tvrdit, že jsem se ani trochu nepobavila a vše v knize vnímala přísně recenzentským okem. Taková kapitolka o opožděném průniku renesančního slohu do českých zemí „Psaníčko z ciziny“ nebo „Královská demolice“ o přípravách na stavbu chrámu sv. Víta přiměje čtenáře k úsměvu. Stane se tak zejména díky používání současného kontextu v době, kdy svůj ekvivalent spíše neměl:

„Pane Karle, ty chceš zbourat baziliku sv. Víta? […] Nebudou se hněvat měšťané z Klubu za starý Hrad?“
„No dobrá, necháme z něj základy, kdyby se v tom chtěl někdo jednou hrabat.“

V knížce se také připomíná nelehký úděl architekta v přesvědčování spořivých stavebníků. Podle Ondřeje Šefců jde o problematiku starou jako lidstvo samo:

„No já vím, že by to z lidskejch kostí bylo levnější, ale mamut je holt mamut!“

Vtipná je i poznámka ze závěru stripu o kubistickém hnutí v Praze. Poznáme nechvalně proslavený slogan propagující předsednictví České Republiky Evropské unii: „Tak to bylo. Zase jsme to Evropě osladili.“

Obsahově slabším dílem jsou kapitoly o výstavbě hotelu na Ještědu v bruselském stylu a kubistické architektuře. V prvním případě si autor ne příliš logicky vypomohl zeleným mužíčkem, vyslancem z Marsu, který u nás vesele popíjí „zelenou“. Druhý příběh se zase úplně rozplynul v cigaretovém dýmu kavárenského prostředí, kde debatující intelektuálové plánují své domy z krychlí. Co je k tomu vede, neosvětlil ani doprovodný text a výsledným dojmem je spíše zmatení.

Velmi příjemným doplňkem je časová přímka, opět ilustrovaná autorem všech textů a umístěná na záložkách knihy. Malý čtenář ocení i „abecedu architektury“ - poslední listy, na nichž se vysvětlují v abecedním pořadí nejběžnější stavitelské prvky. Zde vidím opravdu velmi podařenou snahu co nejsrozumitelněji osvětlit dětem (a nejen jim) jinak hrůzostrašné pojmy jako prampouch, nimbus, uroboros nebo gryf.

Máte-li doma malého chytrolína, obdarujte jej touto „Příručkou pro hravé architekty“. Všude vám pak nakreslí šneky, bude neustále brebentit o mrkvové věži a vajíčkovém mostě, ale především mu při četbě bude veselo.

ŠEFCŮ, Ondřej. Od jeskyně ke katedrále: Příručka pro hravé architekty. 1. vyd. Ilustrace Ondřej Šefců. Praha: Grada, 2014. 64 s. ISBN 978-80-247-5300-3.

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení