Čeští myslitelé o stavu současného světa

Recenze

Vytvořeno 26. 12. 2014 2:00

Autor: Jiří Lojín

Nakladatelství Novela bohemica vydalo třetí svazek pomyslné trilogie s názvem Něco se muselo stát. I tentokrát jde o sbírku esejí a glos relativně velkého počtu autorů, věnovaných různým tématům. Najdeme mezi nimi jména známá i méně frekventovaná, mnohá se již objevila v předchozích publikacích. Něco se muselo stát tak má mnoho společných rysů zejména s knihou Tři svíce za budoucnost. V něčem se ovšem zásadně liší.

Editorem a hlavním autorem je opět známý geolog a velmi aktivní publicista Václav Cílek. Jak jsem v úvodu poznamenal, je kniha součástí volné trilogie začínající Třemi svícemi za budoucnost a pokračující Perspektivami české energetiky. První dva svazky mají pevné téma, jehož se přispívající autoři zhruba drží. V knize Něco se muselo stát je situace jiná, téma je natolik vágní, že si kdokoliv z autorů může psát doslova cokoliv, co se mu zachce. A píše. Charakterizovat toto téma není jednoduché, asi nejlépe je vyjadřuje „zpráva o stavu současného světa a jeho perspektivách“.

Jediný člověk není schopen pojmout všechny problémy světa, kdyby toho schopen byl, taková zátěž by snad i ukrátila jeho život. Teprve když se před ním ocitnou obavy různých lidí z různých oborů s různými zkušenostmi, může si naplno uvědomit, že se nemoci Země neomezují jen na úzký okruh těch, které se ho přímo dotýkají, ale že jich existuje škála snad nekonečná. Uvádět zde příklady by bylo zbytečné, dočtete se o nich v knize, přesto však na některé postupně narazím.

Témata, o nichž se autoři rozepisují, jsou mnohdy kontroverzní, někdy s nimi lze objektivně polemizovat, jindy se jim bráníme jen proto, že jsou nepohodlná a podvědomě se vůči nim vymezujeme. Přes široký záběr probírané problematiky lze v esejích nalézt body, v nichž se mnozí autoři shodnou, považují je za zásadní pro další vývoj společnosti. Jedním z nich jsou moderní technologie - mobily, chytré telefony, internet či sociální sítě. Názor na ně se v mnohém liší u zástupců starší a mladé generace, ale moderní technologie postupují celou historií lidstva a neustále mění vnímání světa nehledě na to, zda jde o vyspělé počítače nebo spalovací motor. Tempo, jakým se technologie proměňují, však strmě stoupá. Když Roald Dahl psal svého Karlíka a továrnu na čokoládu, brojil proti televizi, považoval ji za kořen všeho zla, režisér filmového zpracování Karlíka Tim Burton už musel televizi nahradit počítačem, dnes, po pouhých devíti letech, jsou počítače pouhým prostředkem, nebezpečí, na něž autoři upozorňují, jsou sociální sítě. Vliv internetových médií nechci zpochybňovat, objektivně jejich podstatu vystihuje třeba kniha Digitální demence, kterou pro sbírku ve své eseji rozebral Václav Cílek. Démonizovat však moderní technologie, jak to někteří autoři dělají, ale není správná cesta, musíme se spíše s nimi naučit žít, aniž by nás pohltily. Ztráta soukromí je jednou z daní za virtuální blízkost celého světa a do jisté míry se jí můžeme bránit. Pravdu o sbírání citlivých informací nesmíme vnímat jako důvod k panice. Můžeme však upravit své chování podle toho, nakolik si svého soukromí vážíme. Pokud budeme vnímat publikace typu Něco se muselo stát tímto způsobem, stanou se neocenitelnými. Měli bychom se chovat jako lidé informovaní, ne trpící stihomamem.

V knize najdeme také eseje věnující se vztahům mezi mužem a ženou a měnícímu se postavení mužů a žen ve společnosti. Nejvýrazněji vystupuje Martina Overstreet textem psaným velmi živým a hovorovým jazykem postupně přecházejícím do spisovného tak, jak důrazněji se snaží své názory prezentovat. Názory paní Overstreet jsou alespoň částečným zadostiučiněním mužům, kteří si nedělají vlasy a nestylizují se do psychicky rozervaných postav, i když zrovna ti žádná podobná zadostiučinění nepotřebují.

Velmi rezervovaný vztah mají autoři k alternativním zdrojům energie. Dnes, vzhledem k technickému a technologickému pokroku, který dovolil rozvoj větrných a zejména fotovoltaických elektráren, už nějaké zkušenosti máme. Autoři prezentují čísla, vnímavý člověk však v praxi vidí, jak se politika, týkající se alternativních zdrojů, dostala do područí lobbistických skupin sledující pouze zisk. Pokud bude toto odvětví ovládat primárně touha po zisku a úplatkářství, není možné počítat s tím, že by přineslo užitek lidstvu jako takovému. Situace očividně lepší nebude, musíme počítat s nanejvýš nekoncepčním přístupem. Počítat ale neznamená smířit se.

Imigrace, zákon o pohřebnictví, změna klimatických podmínek, to vše můžeme označit za vážná témata. I když v Něco se muselo stát nejsou kompenzovaná nevážnými tolik jako ve Třech svících za budoucnost, přesto se najdou, třeba obrázky Jiřího Slívy, jimiž kreslíř přispěl místo eseje.

Ve známém sci-fi filmu MIB říká (velmi volně) K. svému kolegovi J.: „Vždycky je tu nějaký intergalaktický mor...  Ale jestli mají být lidi šťastný, nesmí se to dozvědět!“ To je klasický přístup všech vlád, tajících před lidmi důležité skutečnosti. Nepříjemné zprávy ubírají politické body. Nemůžeme počítat s tím, že se o měnícím se stavu našeho světa budeme dozvídat z oficiálních kruhů, nemůžeme počítat s tím, že se nás bude snažit někdo zachránit, zejména ne ti, které si platíme prostřednictvím svých daní. Knihy typu Něco se muselo stát hrají nesmírně důležitou roli v uvědomění si hloubky a šíře nejrůznějších problémů i změn, jichž jsme svědky, ale nevšímáme si jich. Pokud budeme informováni, můžeme se na další vývoj připravit, zejména duševně, možná je i ovlivnit. Nejsme všichni schopni, ani nemáme prostor na pátrání ve fundovaných článcích v odborných časopisech. Kniha vzniklá díky Václavu Cílkovi a Zdenko Pavelkovi nám nabízí reprezentativní výběr určitého výřezu názorového spektra na stříbrném podnosu. Je jen na nás, jak s nimi naložíme.

CÍLEK, Václav (ed.). Něco se muselo stát: nová kniha proměn. 1. vyd. Praha: Novela bohemica, 2014, 496 s. ISBN 978-808-7683-361.