Recenze: Odborná literatura

Ten cukr bude křupat!

1 1 1 1 1 (16 hlasů)
architekt

Architekta Adolfa Loose spojujeme obvykle s přívlastky vystihujícími revolučnost jeho tvorby. Svým charisma kolem sebe brněnský rodák vytvořil okruh oddaných stoupenců a naproti tomu i skupinu odmítavých kritiků. Nejen svými stavbami, ale také psaným slovem proklamoval nutnost moderního (ve smyslu aktuálního, soudobého) životního stylu. Sám se chtěl stát příkladem, jak si má v běžném životě vést člověk 1. poloviny 20. století, a na svých zásadách mnohdy až pedantsky trval. Nesnesl zpátečnictví a chybějící odvahu k experimentům. 

 

knihaPřesto se proslavil coby architekt ctící u svých klientů přirozenou potřebu útulnosti, bezpečí a praktické estetiky. Říká se, že jako jeden z mála dokázal přemostit propast mezi starým a novým. Dělal to natolik přirozeně a vkusně, že nelze jinak než souhlasit se jmenováním Loose „selektivním kulturním památkářem“, jak se o něm vyjadřují někteří soudobí historikové architektury. Prostorový koncept tzv. raumplanu se vedle volně plynoucího prostoru Miese van der Rohe stal revolučním pojetím architektovy práce. Adolf Loos chtěl mít kolem sebe vysoce funkční, praktické a trvanlivé. Zároveň ekonomicky promyšlené – hospodárné.

A teď konec chvály. Cholerický despota své vize skutečně promítal i do osobního života, o čemž by mohly jeho bývalé manželky vyprávět. Ta poslední, dcera stavebníka z Plzně, se k tomu tři roky po smrti svého muže odhodlala. Fotografka Claire Becková strávila s architektem jeho poslední léta, kdy se často uchyloval k rekapitulaci a bilancování svého života a práce. Ze stylu vzpomínkové knihy je znát velký obdiv, který ke svému partnerovi chovala. K zápisu vybírala poutavé zážitky související s dnes již kultovními stavbami nebo jejich objednavateli, momentky ze společného života dokládající výjimečnost muže, za nímž se rozhodla jít proti otcově vůli.

Mezi adorativními řádky knihy však máme možnost zahlédnout i ryze soukromé historky. Díky nim před námi nestojí „velký Adolf Loos“, nýbrž nemocný, umanutý a mnohdy velmi nevlídný muž s rozmary dítěte. Prezentuje se jako vztekloun, kterého rozpálilo do ruda, když cukrová posypka na ovesné kaši málo křupala nebo když Claire nechala rozmočené mýdlo ve vaně. U své ženy nestrpěl prostořekost a zapomnětlivost při venčení psa.

Peníze ze zakázek bezhlavě rozházel, jeho hospodaření vůbec je záhadná kapitola sama o sobě. Ostatně i kvůli neprůhledným financím vznikla Claiřina kniha – výtěžek z prodeje měl zaplatit výlohy spojené se stavbou autorského Loosova náhrobku. S vědomím této informace již hledíme shovívavěji na občasnou vypravěčskou teatrálnost autorky a chápeme i výběr prvoplánově poutavých líčení. V touze realizovat poslední manželův návrh zvolila Claire Becková nejsnazší možnost, jak opatřit potřebné prostředky.

Claiřina práce čítá pouhých sto padesát stran, zbytek knihy tvoří bohatý doplňkový materiál. Loosův životopis, dílčí předmluvy a informace ke kontextu (jako soupis Loosových žáků, historie rodiny Becků a okolnosti vzniku knihy) představují vyčerpávající informační zázemí pro důkladné prostudování hlavního textu. Osvěžující je i fotografická příloha a osobně doporučuji doslov Janet Beck – Wilsonové s doplňujícími informacemi ke Claiřině části.

Samotný vzpomínkový text Claire nám umožňuje poznat kosmopolitní a inspirativní atmosféru dvacátých let. Při sledování kroků Adolfa Loose míjíme i další významné osobnosti nejen uměleckého nebo architektonického světa. Knihu však zakončují tklivé události nadcházejících třicátých a čtyřicátých let. Z úst badatelek Carie Patersonové a Janet Beck – Wilsonové se dozvídáme o osudu rodiny Becků po Loosově smrti v roce 1933. Židovský původ zavede Claire a její matku až do vyhlazovacího tábora v Rize. Z původního vyprávění o prvorepublikovém „Zeitgeist“ se stává historický dokument o osudu oddané manželky, která chtěla svému slavnému muži splnit poslední pošetilé přání.

BECK-LOOS, Claire. Adolf Loos: privátní portrét. Překlad Viktor Faktor. Hodkovičky [i.e. Praha]: Pragma, 2013, 238 s. ISBN 978-807-3493-615.

 

Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení