Recenze: Odborná literatura

Znovu u žítkovských bohyní

1 1 1 1 1 (2 hlasů)
tvar

Pokud sledujete současnou českou literaturu a narazíte na knihu s názvem Žítkovské čarování, určitě zpozorníte. Připomene vám román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně. Možná vás trochu zmate, že se první vydání knihy Jiřího Jilíka se na trhu objevuje až více než po roce od vydání úspěšného díla Kateřiny Tučkové, ale vše je trochu jinak.

 

knihaJiří Jilík už v roce 2006 vydal knihy Žítkovské bohyně: Po stopách lidové magie v Bílých Karpatech a Žítkovské čarování: Po stopách lidové magie v Bílých Karpatech 2, které se tomuto fenoménu věnují. Současné vydání nazvané Žítkovské čarování: Pravdivý příběh žítkovských bohyní je přepracovaným a doplněným vydání obou předchozích knih.

Provozování lidové magie v oblasti Bílých Karpat není zase tak neznámým jevem, jak by se s odstupem času mohlo zdát. Existuje stovky let a k žítkovským bohyním si lidé přicházeli pro radu i pomoc ze všech koutů tehdejšího Československa dlouhou dobu po druhé světové válce. Důvěru v čáry se nepodařilo oslabit ani komunistické propagandě po roce 1948, přestože se o to pokoušela různými prostředky. Zájem o magii začal více upadat teprve s rozvojem konzumní společnosti, která svůj zájem upírala k jiným hodnotám a prostředkům. Zájem o rituály se přesunul spíše do oblasti etnologických výzkumů a zaznamenávání pozůstatků lidových obyčejů.

Podobným způsobem k žítkovským bohyním přistupuje i Jiří Jilík. Snaží se o shromáždění písemných zmínek o ženách, provozujících čarodějné praktiky, a o popsání větví jejich rodu. Vychází nejen ze zprostředkovaných pramenů jiných autorů a výzkumníků, ale i z osobních setkání s poslední žítkovskou bohyní Irmou Gabrhelovou a její vnučkou. V knize najdeme rozsáhlé ukázky z děl Františka Bartoše, Ferdinanda Dúbravského, Bohumíra Haluzického, Josefa Hofera, Jana Pavelčíka, Bedřicha Rychlíka a Olgy Vlasákové. Jejich zařazením sice Jiří Jilík poněkud ustoupil jako autor do pozadí, umožnil však čtenáři udělat si mnohem lepší představu o tom, co bylo o žítkovských bohyních napsáno. Zvlášť zajímavé je to v případě kněze Josefa Hofera, který proslul jako vytrvalý pronásledovatel žen zabývajících se magií a byl na to velmi hrdý. Josef Hofer byl interpretován jako zlý, závistivý a nepřející člověk. Jiří Jilík jeho postavu vnímá bez takových emocí a nechává na čtenáři, aby si úsudek udělal sám. Samozřejmě, chybí spousta informací, Jilíkova kniha není primárně o Hoferovi, ale je nutno si uvědomit, že Bible čarodějnictví ve všech podobách zakazuje a knězova shovívavost by nebyla na místě, i když bychom ji zajisté chápali jako lidský přístup.

Pokud chceme hodnotit Jilíkovu knihu, nevyhneme se jejímu srovnání se Žítkovskými bohyněmi Kateřiny Tučkové. K autorovi je to ovšem nespravedlivé, protože se pozornost od jeho knihy stále obrací jiným směrem. Jeho kniha tu byla dříve a Kateřina Tučková ji uvádí mezi prameny, z nichž čerpala. Přesto se však malého srovnání dopustím, ať mi autor promine. Jilíkova kniha je populárně naučná, kniha Kateřiny Tučkové je poutavý román. Jilík zachycuje fakta, předkládá je čtenáři, Tučková s nimi pracuje a může si dovolit o nich spekulovat, či je dokonce měnit a dávat do méně pravděpodobných souvislostí. Jedno mají oba autoři společné – to, jakým způsobem propadli místnímu prostředí a jak přilnuli ke krajině a lidem.

Kniha Žítkovské čarování zachycuje a popisuje celou řadu rituálů používaných v Bílých Karpatech, a také zaklínadla, která byla při nich pronášena. Z dálky mnoha generací k nám tak promlouvají zkušenosti získané během nesmírně dlouhé doby. Nejsem příznivcem tvrzení, že naši předkové byli díky sepjetí s přírodou mnohem moudřejší než my, současní lidé.

Pravdou však je, že vědění předávaná z matky na dceru, zdokonalovaná každou další generací v sobě nesou informace odlišné od těch našich oficiálních, a že alternativní postupy mohou vést k cíli překvapivě přímou a jednoduchou cestou.

Kniha Jiřího Jilíka Žítkovské čarování se do širšího povědomí čtenářů dostala díky románu Kateřiny Tučkové. Přesto nejde o méně hodnotné dílo. Oba texty se nedají v otázce kvality nikterak srovnávat, jde o dva naprosto odlišné žánry, spojené pouze vzrušujícím tématem. Pro čtenáře Žítkovských bohyní je Jilíkova kniha cenným pramenem informací, těch, které se do románu nevešly či nehodily. Jde však o publikaci, která je nesmírně zajímavá i pro ty, kteří o románu Kateřiny Tučkové nemají ani ponětí.

Knihu Žítkovské čarování: Pravdivý příběh žítkovských bohyní vydalo nakladatelství CPress 

 

Komentáře   

 
Viktorie Duková
+1 Odp.: Znovu u žítkovských bohyní Viktorie Duková 2014-08-12 15:22
Krásně sepsána recenze, včetně srovnání. Děkuji
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Jiří Lojín
0 Odp.: Znovu u žítkovských bohyní Jiří Lojín 2014-08-14 06:22
Já děkuji. Takový komentář opravdu potěší.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Paseka naživo. Nakladatelství poprvé zpřístupní veřejnosti slavný pražský dům od Jana Kotěry

    Cyklus autorských čtení v Nakladatelství Paseka spojí literaturu s architekturou. Zájemci budou moct poprvé navštívit slavný Laichterův dům, který na začátku 20. století navrhl Jan Kotěra, a halu s dekorativními vzory od Jana Preislera. První čtení v rámci cyklu Paseka naživo proběhne 23. srpna, debutující Anna Cima představí román Probudím se na Šibuji.

    Číst dál...  
  • Založena Česká akademie komiksu

    V pražském Café Neustadt byla v pondělí 25. června založena Česká akademie komiksu. Smyslem nového spolku je především s větší důstojností i propagací udělovat komiksové ceny Muriel, jejichž vyhlašovatelem od nynějška bude právě ČAK.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení