
Co každý ví, všichni zapomenou
- Recenze
- Vytvořeno 31. 12. 2013 2:00
- Autor: Petra Šmejdová

I tímto Nietzscheho citátem si pomáhá rakouský literární vědec a filozof Konrad Paul Liessmann při sestavování své stručné, leč velmi výstižné kritiky vzdělání, vědy a jejich institucionálního zaštítění. V knize Teorie nevzdělanosti svým postojem autor kácí modly většinové společnosti, zdůvodňuje neúspěch založení jednotného evropského vysokoškolského systému a rozvrací mýtus reformy vzdělání v EU.
Prostřednictvím devíti výmluvných kapitol Liessmann čtenáři předkládá jasné a nesporné argumenty pro své tvrzení, že vzdělání patří k tržním nástrojům a je posuzováno z hlediska ekonomických ukazatelů. Autor má za to, že současnou společnost už zajímá jen to, kolik peněz se do vzdělání a vědy investuje a kolik to zpětně přinese finančních prostředků. Místo hlubšího pátrání po smyslu vzdělání lačně sledujeme pořadí vysokých škol poměřovaných podle rozličných, většinou dost neadekvátních kritérií.
Liessmann vzdělání charakterizuje jako snahu o poznání a o směřování k pravdě. O to víc zdůrazňuje, že dnes jde spíše o jeho zpeněžení a praktické zhodnocení vzdělání a vědy. Upozorňuje na to, že zhodnocení v řeči peněz je možné u technických a přírodovědných oborů, ale ne v humanitní sféře, která je z ekonomického pohledu společnosti nejvíce kritizována. V knize tematicky vzpomíná na Schillera, který hovoří o dvou typech vědců. Jedni jsou ti, kterým jde o poznání pravdy, a druzí jsou ti, kteří se poznáním pouze živí.
Při čtení Teorie nevzdělanosti si člověk velice snadno uvědomí onu paradoxní propast mezi reálnou nevzdělaností jednotlivců, skupin, institucí i oficiálních představitelů, a jejich posedlostí vzděláním. Vzděláním převedeným na výkony, žebříčky, granty, kolonky a čísla.
Autor dokáže své teze podložit řadou zajímavých příkladů. Myslím si, že každého čtenáře si získá hned v úvodu kapitolou o vědomostních soutěžích a polemikou nad tím, koho a proč v současnosti lidé považují za vzdělaného. Namísto skutečných vzdělanců se národními idoly stávají lidé, kteří usednou do televizního křesla a před zraky milionů lidí hádají otázky vytržené z kontextu oboru i tématu. Ačkoli všichni z nás asi někdy na obrazovce zahlédli nějakou vědomostní soutěž, musíme na základě Liessmannových nepopiratelných argumentů spolu s autorem kroutit hlavou nad způsobem uvažování většiny. Dobový hrdina se snad nemůže rovnat člověku, který spíše na základě náhody než vlastního vědění vyhraje velké bohatství.
Ještě kousavěji pak vyznívá kapitola věnovaná srovnávacím testům PISA, jejichž prostřednictvím se porovnává úroveň patnáctiletých žáků v zemích Evropy. Zde svou kritikou Liessmann rozvrací jedinou jistotu, kterou národní politiky v rámci vzdělávacího systému uznávají, tedy pořadí. Prostřednictvím knihy Teorie nevzdělanosti se Liessmannovi daří tnout do živého. Nemluví o žádných vzdálených abstraktních pojmech. Upozorňuje a odůvodněně dokola kritizuje současnou situaci panující na poli vzdělání na evropském kontinentu. Sympatie čtenáře si musí získat tím, že není jen samozvaným kritikem, kterému vadí všechno a všude. S odkazy k historické zkušenosti naznačuje i cestu, jíž by se měly rozhodné orgány ubírat. Celé téma je rozhodně obsáhlejší než Liessmannova sto dvaceti stránková kniha, přesto se mu výtečně daří jednotlivými kapitolami, výroky a argumenty trefovat do černého.
Kniha je čtivá a k nezainteresovanému čtenáři velice přívětivá. Teorii nevzdělanosti doporučuji i těm, kteří by měli strach z těžko uchopitelné filozofické řeči. Díky jeho zřetelnému vyjádření problému získáte okamžitě pocit, že o tématu víte mnohem víc, než jste si mysleli. Konrad Paul Liessmann se jako autor 21. století vyjadřuje s lehkostí, přesností a vtipem. Čtení jeho knihy považuji za velice povznášející zážitek.
Nicméně jakmile někdo v posledních letech konstatoval, že mladá generace na tom není nejlépe se čtením, a požadoval, aby se škola soustředila na zprostředkování základních kognitivních schopností, místo aby si pod diktátem vitální soutěže dělala nejrůznějšími nabídkami zábavy sama reklamu, byl označován za kulturního pesimistu se zaostalými a reakčními názory. Podobná varování nikoho nešokovala a byla rychle bagatelizována odkazem na „moderní školu“ a „nové myšlení“. Po studii PISA je všechno jinak. Už zase se v osnovách může objevit čtení a počítání a možná dokonce i myšlení. Proč tak náhlá změna názoru?
(Liessmann, K. P. Teorie nevzdělanosti. Praha: Academia, 2013, str. 54)
Knihu Teorie nevzdělanosti vydalo nakladatelství Academia
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...