
Gordon Smith: Zprávy z druhého břehu
- Recenze
- Vytvořeno 3. 11. 2013 2:00
- Autor: Redakce

Číst příběhy o tom, jak nás kontaktují ti, kteří již zemřeli, může být poněkud mrazivé. Samozřejmost, s jakou o své práci média (tedy zprostředkovatele této komunikace) píše Gordon Smith, je v první chvíli velmi nezvyklá. Snad proto, že jde o tajemnem obestřené téma. O to více může čtenář ocenit styl, jakým je kniha napsaná, protože je na jedné straně syrový a prostě ze života a na straně druhé se blíží lehkosti duchovních knih. I Gordon Smith totiž ví, jak lidské bytí funguje, a toto své přesvědčení s láskou šíří dál.
Ale tragédií si tady taky užijete. Ne vždy mi jako čtenářce dělalo dobře číst detaily tragédií, byť třeba naše vlastní smrt není prožívána nijak tragicky, ale maximálně šokujícím způsobem, ale návrat domů je vždy příjemným, i když někdy nečekaným, zážitkem. Ale co se dá dělat, s tímhle se autor setkává při své práci velmi často a je to přirozenou součástí toho, o čem píše. Lidské strachy a bolesti do samého nitra:
„Říká, že Vaše narozeniny pro něj mnoho znamenají a vypadá to, že mi chce říct, že vy dva jste byli blíženci.“
Pořád žádná odpověď.
V tu chvíli jsem k němu musel být upřímný, protože i zpráva, kterou jsem dostával, byla upřímná. „On si je vědom toho, že vnímáte jeho bolest, chce však, abyste opustil jeho hrob. Nechoďte už dál na jeho hrob, protože ho tím držíte zpátky na zemi. Říká, že chodíte k jeho hrobu každý den.“
To už vyvolalo reakci.
„Je to pravda. Co zemřel, vlastně jsem neodešel ze hřbitova. Chodím na jeho hrob každý den. Jsem tím posedlý.“
Duch mi pak předal ještě další neuvěřitelné informace. „Měli jste prý dohromady kolo, měli jste vlastně všechno společné.“ Uvedl dokonce i jméno ulice a číslo domu. „Odešel nedávno a Vy ještě pořád vnímáte jeho přítomnost. On s Vámi ale nemůže navázat žádnou komunikaci, protože ho každý den vláčíte znovu na hřbitov a znovu a znovu ho pohřbíváte! Musíte ho začít vnímat takového, jaký byl za života!“
(Smith, G. Zprávy z druhého břehu. Praha: Synergie Publishing, 2013)
Tolik citace z jednoho příběhu. Jak vidíte, tato kniha může na někoho působit jako vzrušující čtení, jiný z ní bude mít lehké mrazení v zádech a nutkání ji raději odložit. Nebo vůbec nečíst.
Autor je ale opravdový sympaťák.
Měla jsem z této četby smíšené pocity. Na jednu stranu jsem sama přesvědčena, že to, o čem Gordon Smith píše, je pravdivé, sama jsem zažila lehké náznaky toho, o čem tady on vypráví s naprostou samozřejmostí. Na druhou stranu je to typ zážitků, kterým člověk zmítaný spíše strachem o přežití v této existenci příliš nevěří. Trochu schizofrenie, jen co je pravda. Ale pokud si chcete přečíst něco, co se nesnaží být za každou cenu senzační a hlavně – kde se autor nepovyšuje nad ostatní lidi, vřele tuto knihu doporučuji! Už třeba jen pro ten pro mě nejsilnější zážitek, který jsem z četby měla a který je jistojistě úplně jiný než u většiny čtenářů: Mne fascinovalo, jak obyčejný ve skutečnosti Gordon Smith je! Jaký žije obyčejný život a má zcela obyčejné starosti.
Jen někdy se na svých akcích mění v ono médium.
TIP: Opravdu stojí za to najít si na youtube nějaké video s Gordonem Smithem. Zachytíte tak alespoň závan toho nenapodobitelného charisma, kterým autor disponuje. Vlastně na jeho akcích rozhodně není ponurá atmosféra, ale… No však, to uvidíte sami.
„Ať už věříte čemukoliv, vaše životní síla bude někde pokračovat. Vaše vědomí se už nyní vzdaluje od vašeho těla pokaždé, když usnete. Kdybyste jen věděli, co děláte, když spíte – myslím tím, co děláte duchovně. Každou noc se všichni vracíme „domů“.
Pokaždé, když se vám zdá, že je toho na vás moc, myslete na to, že život je mnohem víc, než co prožíváme tady a teď. Vše, co se děje, děje se proto, že se to dít má. Život je obrovská příležitost.“
(Smith, G. Zprávy z druhého břehu. Praha: Synergie Publishing, 2013)
A v tomhle má Gordon Smith pravdu.
Tak hezké čtení!
Knihu Zprávy z druhého břehu vydalo nakladatelství Synergie Publishing
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...