Recenze: Odborná literatura

Nikdy se nevzdám!

1 1 1 1 1 (1 hlas)
detail

Tato slova by mohla bez nejmenšího uzardění vyřknout jedna z nejvýznamnějších českých spisovatelek a my bychom museli uznat, že jsou pravdivá. Ať jí život naložil jakkoli těžkou káru, ať přidal jakoukoli zkoušku, ať ji tisíckrát srazil na kolena, vždy vstala a šla dál. Asi jako každý propadala trudnomyslnosti, přemýšlela nad tím, jaký smysl má její život, pochybovala o kvalitě své práce, ale nikdy se nevzdala.

Připomíná Vám to někoho? Asi Vás překvapím, ale nejedná se o Boženu Němcovou, byť by se i na ni tento popis hodil. Tato žena se narodila o generaci později a byla velkou obdivovatelkou její práce. Teréza Nováková stojí jakoby v jejím stínu dodnes, ale neprávem. V dějinách českého ženského hnutí a literatury má nezastupitelné místo, přestože její obraz ve školních osnovách bývá jaksi plochý.

knihaNakladatelství Academia se proto ujalo jejího odkazu a Blanka Svobodová připravila kritickou edici její rodinné korespondence. Čtyřhlas Terézy Novákové (Teréza Nováková ve světle rodinné korespondence) nás uvádí do jejího soukromí. Provází nás jejím životem od prvních milostných dopisů s budoucím manželem Josefem, přes dlouhé čekání na jeho definitivu i nechtěné umístění v Litomyšli, která se jí nakonec stala domovem i inspirací. Manžela si musela vyvzdorovat a jejich vztah byl naplněn nejen láskou, nýbrž i vzájemným pochopením a mimořádnou tolerancí z jeho strany, kdy, což bylo v té době vzácné, podporoval svou ženu v její literární tvorbě a byl jí oporou za každé situace.

Život jim však přichystal více než jednu zkoušku. První dítě se jim narodilo mrtvé, dcera Marie zemřela ve čtrnácti, syn Theodor se ve dvaceti dvou letech utopil, Vladimír spáchal sebevraždu, opečovávaná Ludmila zemřela v devatenácti. Jaroslav padl během první světové války, ale to již, díky Bohu, Teréza nevěděla. Jen Arnošt se dožil dospělosti a oženil. Ale my jej spíš budeme znát jako Arne Nováka, literárního historika a kritika. Pro matku to musel být strašný osud pohřbívat postupně jedno dítě za druhým. Dokonce i manžela přežila. Z jejích dopisů je zřejmá bolest a pocit nenaplněnosti. Jako by jí rvali duši. Obzvlášť Theodorovu smrt nesla těžce a až do své smrti si o něm s Arnem psala a vzpomínala.

Z rodinné korespondence vysvítá pro nás informace zcela nejdůležitější – spojovala je vzájemná láska. Neutuchající, již ani smrt nevykořenila. Jen je patrné, že s přibývajícími léty a rostoucí samotou, především po manželově smrti, si Teréza chtěla uzurpovat Arnovu lásku celou pro sebe a s jeho vyvolenou se nikdy nesmířila. Svíravé a vyčítavé dopisy jsou v období Arnovy největší zamilovanosti na běžném denním pořádku. A to i přes to, že se v té době Arnošt staral o Jaroslava, aby pilně studoval.

„Chápu to, klouček někdy mnoho zlobí, je těkavý, lehkomyslný -, ale vzpomenula-li jsem, žes synem muže, jenž byl takořka obětí své nehodné rodiny, sobecké, neurvalé, a to od útlého mládí-, přece mne Tvá netrpělivost někdy bolela. Ó, jak je dobře, že umím pracovat, že se tatoušek o skromnou existenci mou přece postaral -, kdybys musil nás vydržovat, jak on učinil – Teď Ti nejsem ničím, pak bys mne nenáviděl --- Stěhováním do Litomyšle byla by vyřízena i další otázka, co se mnou a s Jarou, až se oženíš. Projektovali jsme, že budeme žíti společně; ale při smýšlení Tvé nevěsty, a teď i Tvém, stalo se to iluzorním.“
(Blanka Svobodová (ed.), Čtyřhlas Terézy Novákové, Praha 2013, s. 190.)

V knize je vybráno na 276 dopisů, na přiloženém CD jsou dopisy ještě rozšířeny, zde jich je 395, kdy jsou opatřeny poznámkami a vysvětlujícími komentáři. Je snad trochu škoda, že v knižní podobě není nijak nastíněn osud rodiny Novákovy, aby si čtenář udělal zběžné povědomí, aby následně v dopisech netápal. Přestože je výběr i podle editorky ilustrativní, plně vystihuje smysl knihy – přiblížit rodinný osud spisovatelky, na níž bývá neprávem zapomínáno, kdy z její tvorby se připomíná jen zlomek. Je-li čtenář jen trochu zvídavý, začne se pídit po dalších jejích pracích, o nichž s Arnem, který dělal korektury, ve svých listech debatuje.

Knihu Blanky Svobodové Čtyřhlas Terézy Novákové doporučuji každému, kdo chce nahlédnout pod pokličku uznávané autorce, která i navzdory osudu tvořila dějiny.

Čtyřhlas Terézy Novákové vydalo v roce 2013 nakladatelství Academia

Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení