
Volný čas v českých zemích: od společnosti k jednotlivci
- Recenze
- Vytvořeno 26. 8. 2013 3:00
- Autor: Petra Šmejdová

Martinu Francovi a Jiřímu Knapíkovi se, po jejich předloňském úspěchu s knihou Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967, podařil další skvělý literární počin. V tomto roce vydali rozsáhlou publikaci Volný čas v českých zemích 1957-1967. Zaměřili se na obsáhlé a těžko vymezitelné téma trávení volného času ve složitých padesátých a uvolněných šedesátých letech.
Téma volného času se objevuje hned po válce, kdy došlo ke zkrácení pracovní doby a lidé se znovu učili nakládat se zbytkem dne, po který nemuseli tvořit hodnoty. Ve své předchozí dvousvazkové práci stavěly na abecedně řazených heslech, která by je ale v tomto případě až moc omezovala. Autoři proto v tomto případě zvolili běžnou formu souvislého textu, který jen rozdělili do kapitol.
Knapík s Francem sledují počínání dospělých i dětí a mládeže, kteří se začali zabývat aktivitami jako kutilství, chataření, zahrádkaření, tramping apod. Řada z těchto volnočasových činností se stala typicky českými fenomény, které zůstaly v naší společnosti zakořeněny dodnes. Zároveň svým přehledem mapují řízení a usměrňování volného času a zájmů populace prostřednictvím politických struktur a státních orgánů. Tyto složky sice cílily na všechny vrstvy a generace obyvatel, přesto největší pozornost byla logicky věnována dětem.
V knize Volný čas v českých zemích 1957-1967 mě velmi zaujala kapitola o patologických projevech trávení volného času tak, jak si je definoval režim. V zájmu státních orgánů tehdy rozhodně nebyla mládež upírající pozornost na trendy jako bigbeat či rock’n’roll. Pod pozornějším dohledem byl tehdy například i tramping, nudismus nebo účast na církevním životě. Přestože se dvojice autorů nemohla v publikaci zaměřit na vše, vybrala si aktivity, které v době padesátých a šedesátých let procházely největšími proměnami. Jejich nejnovější dílo je tak skvělým a jedinečným dokladem tehdejšího života a zájmů společnosti. Dočteme se o těch oficiálně schválených a podporovaných i o těch, které se snažil režim potlačovat.
Při čtení, na fakta bohaté publikace, čtenáři nutně dojde skutečnost, že tehdy lidé netrávili volný čas jinak než my po více jak čtyřiceti letech. Ideálně bychom chtěli volný čas trávit aktivně, čili sportovními aktivitami, sebevzděláním a účastí na bohatém kulturním a společenském životě. Tehdy ani dnes tomu častokrát tak není. Je proto paradox, že dnes je to pouze otázka volby vybrat si z velkého množství variant to, čím se chceme zabývat.
Knihu Volný čas v českých zemích 1957-1967 vydalo nakladatelství Academia
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...