Recenze: Odborná literatura

Sprostá slova?

1 1 1 1 1 (1 hlas)
zena

I v dnešní době pokud použijete slova jako ženská emancipace nebo feminismus, začne se na vás spousta lidí dívat skrz prsty. Někteří v tu chvíli vypadají, jak když jste z úst vypustili nějaké hodně peprné slovo. Někteří pak jen podotknou, že tyto pojmy jsou pasé. Emancipace není třeba, protože byla dokončena, a feminismus? Raději nekomentovat. A právě proto si myslím, že knihy, jakou je „My byly, jsme a budeme!“ jsou v dnešní době stále aktuální.

 

knihaPhDr. Jana Malínská se českým ženským hnutím zabývá po celý svůj badatelský život a stále objevuje něco nového. Podívejme se však na její nejnovější publikaci, která pojednává o základních milnících ženské emancipace, v jejím původním obsahu, v průběhu 19. století, kdy si ženy začaly uvědomovat svá práva a chtěly je začít prosazovat. Popisuje strastiplnou cestu od prvních výrobních spolků, přes spolky osvětové a vzdělávací, až k politické roli žen. Velký boj se sváděl nejen o školství, které dlouho ženám neumožňovalo maturitní a vysokoškolské vzdělání, ale boj se strhl především o volební právo. Měla ho žena dostat? Měla právo rovnat se mužům? A měla by mít možnost být volena, nebo jenom volit? A jak se s tímto problémem vyrovnávali právě muži jejich doby?

Práce je rozdělena do čtyř velkých kapitol, které jsou dále děleny do podkapitol, začínající metodologickým úvodem a končící shrnujícím závěrem. Nesmí chybět poznámkový aparát a seznam použitých pramenů a literatury.

Autorka velmi čtivým způsobem podává problematiku rodícího se ženského vědomí a uvědomění si sebe sama. Na poměrně malém prostoru velmi zdařile zachycuje složitý proces vývoje – proměny z konzervativních uzavřených měšťanek v moderní, pokrokově smýšlející ženy.

„Bez naděje na možnost vítězství vstupovaly ženy naše ve volební boj, stavíce samostatnou kandidátku svou na Vysokomýtsku – a přece ji postavily, ne z umíněnosti, ne proto, aby kandidovaly stůj co stůj, nýbrž z citu povinnosti k sobě samým, k budoucím ženám, i k celému národu, z povinnosti neodkladné!“
(Jana Malínská, My byly, jsme a budeme, Praha 2013, s.117.)

Kniha Jany Malínské se velmi dobře čte a mohu slíbit, že přes svou odbornost a vědeckou kvalitu se bude lehce číst i laikům. Mohu ji vřele doporučit každému, kdo chce pochopit změnu, která se se ženami musela stát, aby se dostaly tam, kde dnes jsou. A že tento proces ještě zdaleka není ukončený.

Knihu My byly, jsme a budeme! vydalo nakladatelství NLN

 

Soutěže

Aktuality

  • Krátká přestávka

    Vážení čtenáři,

    čas prázdnin a dovolených je tady, léto, i když to občas tak nevypadá, také. Po roce různých omezení si někteří z nás konečně alespoň trochu užijí cestování, třeba jen v rámci naší republiky. Bylo by zbytečné zdůrazňovat, že i u nás jsou krásná místa. V této souvislosti mi dovolte vyhlásit krátkou přestávku ve zveřejňování recenzí, které pro vás už řadu let pravidelně připravujeme. Doufám, že nás po prázdninách čeká mnoho dalších krásných knih, které budou stát za zmínku, a hlavně že se podaří uskutečnit akce, které jsou s literaturou spojené, jako jsou třeba knižní veletrh v Havlíčkově Brodě či Svět knihy. 

    Těším se na opětovné shledání a vámi a věřím, že i přes tuto - určitě krátkou - odmlku nám zachováte svou přízeň. Přeji vám všem - čtenářům i redaktorům - krásné léto plné zážitků.

    Jiří Lojín

    Šéfredakor

     
  • Paseka se stěhuje do Karlína

    Po dvaceti letech na pražských Vinohradech započne nakladatelství Paseka novou etapu v  Karlíně. Nový majitel Laichterova domu, kde Paseka sídlila od roku 2000, má s prostorem plány, které nejsou slučitelné s běžným provozem nakladatelství. V redakci Paseky v ulici Vítkova již nebude možné vyzvedávat internetové objednávky, ale kromě stávajícího Vinohradského knihkupectví bude od 5. května výdejním místem také oblíbené karlínské knihkupectví Přístav.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení