
Sprostá slova?
- Recenze
- Vytvořeno 7. 9. 2013 3:00
- Autor: Pavla Huřťáková

I v dnešní době pokud použijete slova jako ženská emancipace nebo feminismus, začne se na vás spousta lidí dívat skrz prsty. Někteří v tu chvíli vypadají, jak když jste z úst vypustili nějaké hodně peprné slovo. Někteří pak jen podotknou, že tyto pojmy jsou pasé. Emancipace není třeba, protože byla dokončena, a feminismus? Raději nekomentovat. A právě proto si myslím, že knihy, jakou je „My byly, jsme a budeme!“ jsou v dnešní době stále aktuální.
PhDr. Jana Malínská se českým ženským hnutím zabývá po celý svůj badatelský život a stále objevuje něco nového. Podívejme se však na její nejnovější publikaci, která pojednává o základních milnících ženské emancipace, v jejím původním obsahu, v průběhu 19. století, kdy si ženy začaly uvědomovat svá práva a chtěly je začít prosazovat. Popisuje strastiplnou cestu od prvních výrobních spolků, přes spolky osvětové a vzdělávací, až k politické roli žen. Velký boj se sváděl nejen o školství, které dlouho ženám neumožňovalo maturitní a vysokoškolské vzdělání, ale boj se strhl především o volební právo. Měla ho žena dostat? Měla právo rovnat se mužům? A měla by mít možnost být volena, nebo jenom volit? A jak se s tímto problémem vyrovnávali právě muži jejich doby?
Práce je rozdělena do čtyř velkých kapitol, které jsou dále děleny do podkapitol, začínající metodologickým úvodem a končící shrnujícím závěrem. Nesmí chybět poznámkový aparát a seznam použitých pramenů a literatury.
Autorka velmi čtivým způsobem podává problematiku rodícího se ženského vědomí a uvědomění si sebe sama. Na poměrně malém prostoru velmi zdařile zachycuje složitý proces vývoje – proměny z konzervativních uzavřených měšťanek v moderní, pokrokově smýšlející ženy.
„Bez naděje na možnost vítězství vstupovaly ženy naše ve volební boj, stavíce samostatnou kandidátku svou na Vysokomýtsku – a přece ji postavily, ne z umíněnosti, ne proto, aby kandidovaly stůj co stůj, nýbrž z citu povinnosti k sobě samým, k budoucím ženám, i k celému národu, z povinnosti neodkladné!“
(Jana Malínská, My byly, jsme a budeme, Praha 2013, s.117.)
Kniha Jany Malínské se velmi dobře čte a mohu slíbit, že přes svou odbornost a vědeckou kvalitu se bude lehce číst i laikům. Mohu ji vřele doporučit každému, kdo chce pochopit změnu, která se se ženami musela stát, aby se dostaly tam, kde dnes jsou. A že tento proces ještě zdaleka není ukončený.
Knihu My byly, jsme a budeme! vydalo nakladatelství NLN
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...