Ekonomika z pohledu Krucifixa

Recenze

Vytvořeno 22. 8. 2013 3:00

Autor: Štěpán Cháb

Lidský svět je nemocný, chronicky nemocný, doposud jediným aplikovaným lékem byla prolitá lidská krev. Jak lze z chodu historie usuzovat, lék je to značně neúčinný, ba přímo kontraproduktivní, tedy chorobu zhoršující.

Karl Marx, svého času sociální filozof, momentálně výstraha budoucím generacím, měl zajímavý nápad, ideu – odevzdat moc lidu a to nejlépe lidu dělnému, nikoli posadit obráběče do premiérského křesla, ale odevzdat lidu moc skutečně ovlivnit chod státu. Myšlenky se chopili psychopati, kteří aplikovali do Ruska, do té výspy slovanské krve, komunismus s logem silně připomínajícím Marxovu vousatou hlavu. Myšlenka nebyla pochopena, či spíše, nechtěla být cíleně někým pochopena a opakoval se svoz dějinného léčení proléváním lidské a nevinné krve. Experiment se nezdařil, dělný lid byl dosazen na popravčí káru, nikoli do chodu státu. Nešť.

Komunismus vystřídal kapitalismus. Tržní hospodářství. Začalo se mluvit o blahobytu, o bytí ve skutečné svobodě, o možnostech a o výzvách. A bum ho, kapitalismus se nějak začíná zvrhávat do neetické války o výdělek, kde lid je opět brán jako rukojmí. A hlavy opět padají, krev zase teče jako by se nechumelilo. Kapitalismus je definován nikoli svobodou a možnostmi, ale elitami, nadnárodními korporacemi a tragickou bídou normálního člověka. Pokud si dovolí jednotka z lidu, tedy člověk, nesouhlasit, je označen za levičáka, extrémistu. Bída je v kapitalismu označována za neschopnost trpícího prorazit ve světě drsného finančního toku a stále větší množství lidí je uvrhováno do sebemrskačství a sebepohrdání, protože nedokážou být dostatečně tržně draví, konkurence schopní. Nešť, láska se stejně nedá koupit, může či spíše musí plynout z úst normálního člověka.

Kapitalismus dodýchává na své zadlužení, na svou přílišnou lačnost, na svou neetičnost. Zdání svobody je dnes a denně porušováno, nyní už bez předstíraného utajování, ale veřejně a s pochvalami a ve jménu bezpečnosti. Kapitalismus slábne, upadává, ničí sebe sama. Další směřování lidstva, jakožto celku, je velmi nezřetelné. Můžeme se vrhnout do třetí světové války, blbí jsme na to dost, můžeme se pokusit pokračovat v tom, čím žijeme dnes, tedy ve slepeckém ráchání se v zábavě, která nám má skrýt realitu trpící předsmrtnou křečí. Můžeme se vrátit k ideologickým bludům již ukončených diktatur, můžeme si stvořit pro potěchu diktatury nové, můžeme se odevzdat Bohu, můžeme spadnout do jedových osidel New Age, můžeme všichni naskákat pod jedoucí vlak. Nebo si můžeme přečíst další Kapitál dalšího Marxe, protentokrát Reinharda. Nepomůže nikomu, ale alespoň nám dá nová témata k diskuzi, láteření a následnému odsouzení.

Nový Kapitál je sepsán Reinhardem Marxem, mnichovským arcibiskupem, prodlouženou paží papeže. A tudíž může čtenář očekávat myšlenky týkající se ekonomiky z pohledu Krista. Dobrá, z pohledu skoro Krista. Při čtení se lze dovléci k názoru, že mezi komunismem a kapitalismem zeje díra, do které by se dal napasovat další z mnoha politických směrů. Tržní kapitalismus lidi deptá svou rychlostí a dravostí, komunismus sám sebe zdiskreditoval krvavou lázní nesmírných objemů. Kapitalismus zotročil těla, komunismus zotročil duše. Reinhard Marx zatoužil po světě bez jakéhokoliv zotročení. Po jakémsi kapitalistickém komunismu, kde potřební budou uspokojeni, bude jim nabídnuta pomoc, účinná pomoc, ne pouze oběd v jídelně pro chudé, kde elity nebudou vysávat veškerou budoucnost lidstva pro vlastní potěchu a snad i prospěch. Kde vše bude se dít pro kvalitnější a životaschopnější budoucnost. Utopická filozofie ekonomiky byla vždy nosná pro zbídačenou společnost. Už Kristus mluvil o spravedlivém světě, o kráse v lásce, o lásce v kráse a kolik doslova idiotů se jeho myšlenky chytilo a udělalo z ní argument vhodný k prolévání děsivého množství lidské krve. Spravedlivý svět bez křivd a poroby by byl možný, ovšem jen v tom případě, kdyby právě v tento moment zemřel poslední člověk na světě a blaženost života vrátila se do rukou přírody. Pak lze očekávat jistý posun hodný Nobelovy ceny míru. Momentálně dlíme po krk v močůvce a domáháme se na servírce dalšího chodu. Nedej bože, aby nám byl předhozen. 

Knihu Kapitál vydalo nakladatelství Academia