Na doživotí!
- Recenze
- Vytvořeno 15. 4. 2013 3:00
- Autor: Lenka Martinková
Čtení o kriminálních případech člověka příjemně vzrušuje, zvlášť, když ví, že je v bezpečí domova a vlastně se mu nemůže nic stát. Při čtení mu běhá mráz po zádech, ale není to nic nepříjemného. Právě takové počtení nabízí kniha Galerie zločinu: Tajemství policejních protokolů.
Na více než dvou stech stranách autoři Miroslav Kučera a Jan Stach uvádějí nejznámější a mnohdy také nejdrastičtější zločiny tohoto a minulého století. Jak je napsáno už v samotné anotaci, jejich cílem není čtenáře šokovat. Na jednotlivé případy se dívají velice střízlivě – přestože se pátrání nejednou účastnili – a spíše než pro inspiraci potenciálních pachatelů k zločinům nabízejí zajímavé okolnosti, o kterých se veřejnost dozvěděla až mnohem později.
Možná by se mohlo zdát, že v publikaci tohoto druhu budou všechny přečiny popsány do nejmenších podrobností bez ohledu na samotného čtenáře. Opak je pravdou – pokud jde o prostý popis událostí, člověk se setká jen s náznaky, z nichž si jednoduše domyslí veškeré události. O to naturalističtější jsou výpovědi svědků, z nichž většina si nebrala servítky. Z čtenářova mrazení v zádech se rázem stává zhnusení nad inkriminovaným zločinem.
Cílem autorů není ani tak vysvětlení okolností, jako spíš pokus přiblížit slušným občanům, jak se cítí člověk odsouzený na doživotí. Co ho vůbec vedlo k tomu, aby tak odporný zločin spáchal? Důvody skutečně překvapí – někteří z nás jsou schopni vraždit bez příčiny a odborníci tvrdí, že by v obdobné situaci byli schopni svůj zločin zopakovat. Jak však poznat, kdo pro takovou věc má ty „správné“ předpoklady?
Nestane se často, že by autoři přečiny nekomentovali. U většiny z nich si najdou alespoň drobnou částečku, ke které nutně musí vyjádřit svůj názor. Na to se budou názory pochopitelně různit, mně to ovšem přijde jako výborný nápad – člověk si tak lépe představí celou kauzu jak z pohledu zločince, tak oběti (případně svědků či pozůstalých), ale stanovisko pozůstalých také není o nic méně zajímavé.
Autoři také podle svého stanoviska napsali úvod k jednotlivým zločinům. Skoro se mi chce říct – poněkud zvráceně – že čtení Galerie zločinu: Tajemství policejních protokolů skutečně zaujme a člověk se od něj takřka nemůže odtrhnout. Kniha zkrátka patří mezi ty, které nejeden čtenář zhltne jedním dechem a občas si dokonce ani neuvědomuje, že to není žádný smyšlený příběh, ale prostý popis skutečné události.
To více než dokonale vystihuje výrok z úvodu knihy. Čtení o zločinech, které se staly a pachatelé si odpykávají svůj zasloužený trest, příjemně vzrušuje. Po dočtení si ovšem čtenář uvědomí, že zločinci svoje chyby opakují a to, o čem si právě četl, se může stát i jemu…
Knihu Galerie zločinu: Tajemství policejních protokolů vydalo nakladatelství XYZ
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...