Recenze: Odborná literatura

Od geologie k mystice

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Knihu Prohlédni si tu zemi jsem si vybrala proto, že archeologie krajiny patří k mým oblíbeným tématům už od doby mých studií, kdy jsem hltala Staré stezky Radana Květa. Když potom vyšly Krajiny vnitřní a vnější od Václava Cílka, zajásala jsem: ano, toto je přesně ta směs témat a pohledů, které mě zajímají. Bude se mi stejně tak líbit i nejnovější kniha tohoto autora?


knihaProhlédněme si ji zblízka.

Tuto knihu můžeme zařadit do kolonky populárně-naučná literatura. Sestává ze čtyř velkých kapitol: Místa z druhé strany, Praha a její genius loci, Maigret a globalizace a Přelévání bohů. Obsahově nejsevřenější je první kapitola, která je přepracovaným sborníkem esejí Krajina z druhé strany. Její první část je nazvaná stejně jako celá kniha - Prohlédni si tu zemi. Asi její nejzajímavější částí je definice "prakrajin", které se odrážejí v naší mysli i naší krajině. Zde i v dalších esejích se setkáváme s názorem, že charakter krajiny souzní s charakterem a osudem společnosti, která v ní žije.

"A člověk si skoro všude v Sudetech uvědomí, že zde žije na nějakém rozhraní mezi cizotou a násilím na jedné straně a klidnou útěšností na straně druhé... V tomto chladném kraji rány sice nehnisají, ale také se příliš nehojí."
(CÍLEK, Václav. Prohlédni si tu zemi. Praha: Dokořán, 2012. s. 28.)

Tato kapitola plná překvapivých souvislostí se zastavuje na místech jako kultovní místo Hazmburk, zámek Kratochvíle, Loket, Kolín, Milešovka... ale i Abúsír a Olymp. Pro mě obvzlášť zajímavá byla kapitola Čáry na těle bohyně, čímž jsou myšleny krajinné linie, které spojují mystická místa. O těchto čarách mluví i známý Marko Pogačnik a mnoho zastánců nové spirituality, takže se zde dostáváme od geologie ke "spirituální ekologii" (jak to Cílek sám nazval), od tvaru místa k jeho významu, od Země jako planety k Zemi jako živému organismu.

Druhá kapitola se zabývá Prahou a jejím geniem loci. I zde se objevuje pohled na krajinu jako na něco živoucího, co nás formuje a k čemu si vytváříme v průběhu dějin vztah. "Místa a vrstvy skládají bytost." (CÍLEK, Václav. Prohlédni si tu zemi. Praha: Dokořán, 2012. s. 105.)

Autor přitom poukazuje na to, že z hlediska historie krajiny trvá naše civilizace jen krátkou chvíli, takže k našemu vědomí stále hovoří i mnohem starší vrstvy. Součástí krajiny je i dávné moře a vrásnění a pravěké sídlo prvních lidí... "Paleolitická vrstva musí tvořit základní a zdaleka největší část našeho vědomí. Sibiřští šamani nežijí na Sibiři, ale v nás..."
(CÍLEK, Václav. Prohlédni si tu zemi. Praha: Dokořán, 2012. s. 93.)

Pozoruhodná je úvaha o Václavském náměstí, které je podle autora svým lineárním tvarem a absencí historických budov ideální právě k tomu, aby se na něm scházeli lidé a utvářely nové dějiny. Není tiché a neruší žádným geniem loci, naopak nabízí volný prostor ke vznikání, reálnému životu a směřování ke svobodě i s jejími negativními důsledky. Je potom otázkou, jestli tvar a charakter místa nemá přímý vliv na osudy lidí a národů, jež tato místa obývají, jestli krajina přímo nepředurčuje to, co se v ní stane. "To, co je zapsáno v lidských dějinách Prahy, se ozývá již v samotném geologickém substrátu."
(CÍLEK, Václav. Prohlédni si tu zemi. Praha: Dokořán, 2012. s. 105.)

Další odstavce knihy už nejsou tak soudržné a monotematické, spíše jde o jednotlivé střípky v mozaice, napsané při různých příležitostech, jako např. dopis psaný Zdeňku Neubauerovi pár dní po jeho svatební cestě na Vyšehrad, úvaha o Karlově mostě, o šesticípé sněhové vločce, text o Vltavě psaný na základě zadání pražského magistrátu, popis projektu o snaze přesunout velký kámen z Vltavy na otevřené prostranství, úvaha o významu fosilních paliv a demokratizaci společnosti, o mladých lidech zůstávajících mimo pracovní proces, o médiích, o Palachovu pomníku a hrobu, o Santiniho stavbách a křesťanské kabale, hledání Noemovy archy nebo úvaha o životě a myšlenkách Džiddu Krišnamurtiho, která se měla stát závěrem výboru z jeho díla. Knihu uzavírají téměř nesouvislé výpisky a útržky rozhovorů, jako by autorovi přestalo záležet na srozumitelnosti a přínosu textu pro čtenáře, což vyvrcholí poznámkou "...ale koho by to zajímalo".

Autor se tak dostává z polohy vědce pracujícího pro Akademii věd a pražský magistrát, přes autora filozoficky laděných textů o spjatosti krajiny, společnosti, dějin a architektury až k někomu, kdo jen zaznamenává dojmy, emoce a vlivy krajiny sám pro sebe. Od témat geologických a historických k sociologii dnešního světa a poté až k tématům duchovním a osobním.

Kniha tak výborně ilustruje posun ve světě vědy. Úvaha o sněhové vločce je ještě plná faktů, geometrie a fyziky, většina dalších témat ale už volně přechází mezi vědeckým poznáním a populárními tématy k filozofickému, někdy až esoterickému vidění reality. Sledujeme tu návrat k původní spjatosti vědy, filozofie a magie z dob středověké alchymie, posun od moderního racionalismu k postmodernímu pohledu, že ani věda nemá stoprocentní nárok na poznatelnost světa. I když vidíme jen obyčejné věci, stejně toho vidíme hodně.

Ukázka z poslední kapitoly:

Prudič řekl: "Hudba má osobnost - je vážná, smutná, rozverná, otravná a tak dále. Ale já bych šel ještě dál a řekl bych, že hudba je osoba, že má povahové rysy a živost, jakou přisuzujeme bytostem. Vnímáme, jak hudba roste a jak se rozpadá. Hudba je někdo, ne něco, kdo tě oslovuje. A když ji aktivně posloucháš, vzniká rozhovor... Jasně, klasická sakrální hudba je rozhovor mezi tebou a Bohem. Moderní duchovní hudba je rozhovor mezi tebou a vesmírem. Vesmír je vyměklý Bůh, který nemá tvář a vlastně po tobě na rozdíl od Boha nic nechce. Vesmír není otec, nemračí se ani nesměje, jen se tak převaluje jako tuleň. Už jsi někdy kecal s tuleněm?"
(CÍLEK, Václav. Prohlédni si tu zemi. Praha: Dokořán, 2012. s. 248.)

Knihu Prohlédni si tu zemi vydalo nakladatelství Dokořán

 

Soutěže

Aktuality

  • Svaz českých knihkupců a nakladatelů děkuje zdravotníkům a spouští iniciativu #knizkaprosestricku

    Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) si velice váží práce sester, lékařů a dalších zdravotnických pracovníků, kteří v těchto dnech intenzivně pečují o pacienty nemocné Covidem-19 a letos proto nemají mnoho možností připravit se na blížící se Vánoce. SČKN proto věnuje kolekci knižních titulů Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a spouští iniciativu #knizkaprosestricku. Nabízí tak veřejnosti možnost poděkovat zdravotnickým pracovníkům za jejich nasazení tím, že pro ně mohou koupit a darovat jim knížku.

    Číst dál...  
  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení