Připadal Vám dějepis jako snůška letopočtů?

Recenze

Vytvořeno 17. 3. 2013 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

 Vždycky jsem dějepis a historii milovala. Už na základní škole mě bavilo číst knihy o životě šlechty nebo panovníků, krále Železného a zlatého jsem milovala, ale plakala jsem i pro Záviše z Falkenštejna, který jej zradil. Vždycky jsem v historii viděla především příběhy lidí dávno minulých. Snad to bylo tím, že jsem měla štěstí na učitele. Ale když jsem viděla, jak sestřenku doslova mučí písemnými pracemi z letopočtů, říkala jsem si, kam se poděl  příběh? Proto jsem s nadšením přivítala knihu Stanislavy Jarolímkové, Co možná nevíte o životě našich předků.

Nejedná se o žádnou tlustou historickou monografii bitev či událostí, ostatně jak sama autorka předznamenává v úvodu, letopočty v ní v konečné fázi nechybí, ostatně to by bylo nelogické, ale nejsou hlavní součástí knihy. Tou je psaná minulost, běžný a všední život lidí na našem území od příchodu Slovanů. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, z nichž každá má své vlastní svébytné téma, např. Vesnice (kontr)a město; Modli se, pracuj a nezapomeň platit,; Služba zvaná vojenská aj.

Co oceňuji především, je způsob, jakým autorka jednotlivé kapitoly podává, jednak se věnuje vývoji budování vesnic a měst, jaká byla víra a její upevňování, ale zároveň vše podává současnou češtinou včetně známých slovních obratů, mladé čtenáře oslovuje a i jazykem se jim přibližuje. Jistě, historici by byli jejím slohem zděšeni, strohou odborností kniha nezavání, ale když děti odradíme od studia minulosti již v útlém věku, dokážeme jim ji později ukázat? Každá kapitola je doplněna kresbami, názornými ukázkami, aby bylo zcela zjevné, co autorka popisuje.

„Za zmínku stojí, že v souvislosti s kolonizací u nás v tomto období vznikalo zejména v pohraničních lesích poblíž zemských stezek mnoho vesnic zvaných Lhota; první pochází z roku 1199. Důvodem byl fakt, že do doby než v oněch nových oblastech začala pole přinášet úrodu, byli jejich noví majitelé osvobozeni od roboty a na stanovenou lhůtu od různých poplatků (jimž dnes říkáme daně). A právě od slova „lhůta“, označujícího délku onoho osvobození, byl odvozen název Lhota.“
Stanislava Jarolímková, Co možná nevíte o životě našich předků, Praha 2013, s. 42.

Ještě dvě věci bych ráda na knize vypíchla jako velmi přínosné. Za prvé se jedná o rejstřík, který má kniha na svém konci a umožňuje tak i pozdější práci s přesnými termíny, pokud bychom potřebovali najít jejich definici a výskyt v textu. V neposlední řadě vyzdvihuji práci autorky, kdy, byť je kniha určena primárně pro mladší čtenáře, má na svém konci seznam použité literatury. Takže pokud vás nějaké téma zaujme, není problém vyhledat si další literaturu, kterou byste si o něm mohli přečíst.

Jednu vadu na kráse bych však přeci je, nerada, našla. Stanislava Jarolímková nutně vysvětluje některé neznámé výrazy v tzv. poznámkovém aparátu, do něhož však používá systém hvězdiček, který by mi tolik nevadil, kdyby nebylo jeho grafického členění. Pokud totiž v odstavci narazíte na hvězdičku, nebo dvě, následuje hned v zápětí vysvětlení. Ano, je použit jiný styl písma, ale tyto poznámky, kdy jich je kolikrát více než normálních odstavců, ruší při plynulém čtení. Osobně bych je raději viděla graficky odděleny tak, aby to bylo patrné na první pohled až pod textem.

V každém případě knihu vřele doporučuji každému čtenáři, kterého jen trošičku láká naše minulost. Zaručuji vám, že pak vás bude zajímat ještě více! A budete se těšit na její druhý díl!

Knihu Co možná nevíte o životě našich předků vydalo nakladatelství Motto