1:0 pro rodiče vícejazyčných dětí aneb jak zvítězit nad papíry

Recenze

Vytvořeno 31. 10. 2012 1:00

Autor: Hana Moualla

Ještě před létem mne jímala hrůza při představě shánění formulářů pro zápis dítěte žijícího v zahraničí do české školy. Zbrocené čelo jsem si otřela poté, co se mi dostala do rukou kniha Česká škola a žáci ze zahraničí: Průvodce vzdělávání českých žáků v zahraničí a cizinců na českých školách od Jitky Kendíkové (Raabe, 2012). Jak se ke knize dostat, když není volně prodejná? A proč někoho vlastně zajímá, jak válčí děti krajanů s jazykem českým?

Kniha působí stroze, jde však čistě o pragmatické důvody nakladatelství. Text je velmi přehledný, orientaci usnadňují ikony (legislativa, tipy, důležité a shrnutí), celek působí vyváženě. Rodiče i pracovníci škol (ZŠ, SŠ) zde naleznou formuláře potřebné pro povinnou školní docházku a přechod na střední školu. Velmi zajímavá je kapitola o výuce češtiny v zahraničí (a typech institucí, které se jí věnují). Mohli bychom nabýt dojmu, že ony dva miliony krajanů žijících v zahraničí nemají nic jiného na práci než docházet na kurzy českého jazyka. Skutečnost je mnohem zapeklitější. Oceňuji, že autorka v knize zahrnuje výstupy z rozhovorů s rodiči. Není bez zajímavosti, že autorka se věnuje také přezkušování českých žáků v zahraničí. Vše je tedy propojeno prakticky i teoreticky.

Jaké jsou tedy nejčastější chyby na straně školy nebo rodičů? Je to pravděpodobně strach. Strach integrovat a být integrován. Někdy se stane, že se dítě necítí v českém systému pohodlně (anglosaské země mají zcela jiný způsob práce než české školy). Dítěti ze školy, která je založena na drilu, se tak paradoxně vrací snadněji (uvádí se jako příklad francouzské školství). Rodiče a škola by měli ponechat volný prostor samotnému dětskému kolektivu. Dítě nemá být protežováno ani pokořováno. Skutečnost, že se naučilo česky mimo území českého státu, je chvályhodná a musí se mu dát přirozený prostor pro doplnění znalostí. Z tohoto pohledu by mne velmi zajímalo, jak řešit situaci, když dítě u zápisu nereaguje na „geometrické tvary“, protože veškeré pojmy ovládá, ale v cizí řeči. Umí český učitel rozpoznat znalosti a schopnosti dítěte, které vyrostlo v cizím prostředí? A jak pracovat s cizinci, kteří v ČR mají plnit povinnou školní docházku?

Většina českých škol v zahraničí už nyní funguje v rámci konceptu Česká škola bez hranic (dále jen ČŠbH), ale je řada zemí, kde se čeština udržuje téměř šamanskými metodami. Publikace Jitky Kendíkové je určena primárně uživatelům v rámci sítě ČŠbH, ale po domluvě s Andreou Říčařovou z nakladatelství Raabe (kontakt a.ricarova(zavináč)raabe.cz) lze tuto knihu objednat i pro jednotlivce. Kniha může zaujmout krajany, rodiče uvažující o přijetí zajímavé pracovní nabídky v zahraničí stejně jako školské pracovníky. Čeho si vážím nejvíc?

Jitka Kendíková nezastírá, že studium v zahraničí přináší mnoho výzev pro všechny zúčastněné. Dítě absolvuje vzdělávání v cizím (resp. dalším „mateřském“ jazyce), současně je vychováváno v české řeči a kultuře. Někteří rodiče to vzdají hned po narození dítěte, někteří nejsou důslední v předškolním věku. Jiní cílevědomě s důrazem na možnost návratu do vlasti pěstují onu českou část identity. Je zřejmé, že každý takovou situaci zpracovává po svém. Velmi důležitý je autorčin apel na kantory, kteří mají v ČR české žáky žijící v zahraničí přezkušovat. Někdy se žáci totiž přezkušují i z jiných předmětů, které si ale plní během povinné docházky v zahraničí nebo jim není poskytnuto bezpečí „náruče rozumného pedagoga“. Přezkušování není povinné, ale je vhodné, pokud se dítě do českého systému výuky vrací. Zkoušení by tedy mělo spíše odhalit místa, která je potřeba doplnit.

Ještě daleko náročnější je výchova cizojazyčného dítěte v českém prostředí (rodiče cizinci s češtinou obvykle velmi zápasí). Tento proces je bolavý a skýtá četná úskalí, která, pokud žijeme na jednom místě, nemáme šanci poznat. Nejde totiž jen o výchovu jazykovou. Pokud se učí čeština přes zprostředkovací jazyk, mohou nastat určité situace typu „ztraceno v překladu“. Dobrý učitel nepředává jen znalost českého jazyka a literatury, ale také učí svého žáka, jak reagovat v různých sociálních situacích, což je základem úspěšné integrace. A integrace je obousměrný proces, nikoliv jednostranný, jak se někteří domnívají. Situace toho, kdo se ocitne v pozici negramotného, němého, je velmi frustrující sama o sobě. Velmi záleží, jak se rodina do ČR dostala, zda jde o typické „expaty“ nebo azylanty. I na rodiče těchto dětí autorka myslí. Bylo by jistě příjemné najít tuto publikaci v organizacích pro migranty a v jazykových školách s kurzy češtiny. Ostatní školy (evropské, Česká škola bez hranic nebo krajanské školy) si vždy cestu k rodné řeči najdou. A to i za situace, kdy většina učitelů v zahraničí působí zdarma nebo za svačinu (a tím nemyslím lektoráty, protože to je zcela jiná kapitola). Češtině zdar!

Knihu Česká škola a žáci ze zahraničí vydalo nakladatelství Raabe