Recenze: Odborná literatura

Na výlet za poklady

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
hrad

Kdo by nechtěl najít dávno zapomenutý loupežnický poklad? A že ho hlídají duchové mrtvých nebo pekelné nestvůry? Vždyť stačí trocha svěcené vody, nějaké to zaříkávadlo a přímluva Štěstěny a poklad může být váš. Alespoň to spojuje všechny pověsti v knize Tajemství českých hradů a zámků od Evy Martínkové.



Čtenáře jistě potěší, že kniha nejenom vypráví pověsti tajemných míst české země, ale zároveň se aspoň stručně zmiňuje o jejich historii. A má to své výhody – každou pověst je mnohem snazší pochopit, když znáte historické souvislosti a můžete předpokládat pohnutky dávných hradních pánů k tomu či onomu činu.

V několika prvních kapitolách mě kniha skutečně potěšila. Hned z názvu je většinou patrné, jestli se jedná o hrad nebo zámek, výjimečně město. V okamžiku, kdy do příběhu zasahují obyčejnému smrtelníkovi neznámé historické souvislosti, autorka neváhá a poměrně obsáhle je vysvětluje.

Čím víc jsem ve čtení postupovala, tím se kvalita díla zhoršovala. Ono přeci jenom napsat skoro dvě stě stránkovou knihu na téma pověsti o pokladech musí být pořádně namáhavé. Většina historických souvislostí a popisů byla povedená, následovaly však přeházené stavební slohy (hrad, původně gotický, byl v 16. století přestavěn barokně a nakonec roku toho a toho byl renesančně upraven). Během čtení jsem se rovněž přestala orientovat v českých panovnících jménem Václav (vždyť jsme jich nakonec měli pět!).

Teď by se snad mohlo zdát, že kniha za mnoho nestojí a je až zbytečné se vůbec jejím čtením namáhat. To však neplatí ve všech ohledech. Když si odmyslím historické nedostatky, musím uznat, že autorka uvádí zajímavé a mnohdy neznámé teorie, jak se který poklad na své místo dostal, což leckdy svádí k dalšímu zkoumání, jak to tenkrát vlastně bylo. Zcestovalého čtenáře také potěší, že se autorka zmiňuje o místech, která navštívil, a aspoň při troše pozornosti se všiml některých indicií, které ho mohly dovést k bájnému pokladu.

Další kladnou stránkou knihy je, že po přečtení jedné pověsti na ni další poměrně ochotně navazují, a vy tak máte možnost využít předem nabytých znalostí.

Kniha není vhodná jen pro obyčejné „řadové“ turisty, ale skvěle doplňuje řeč průvodců. A to i na místech, o kterých se zmiňuje jenom okrajově.

Ukázka z knihy:

Poklad ve studni
Majitelům hradu Rabí, pánům Švihovským, připadl obtížný úkol. Vyhloubit studnu. Dokonce se říká, že studna stála větší jmění, než stavba celého Rabí.
Když byla studna konečně hotova, chodili se všichni lidi koukat do její bezedné šachty. Podle některých svědectví tam byly spatřeny odporné obludy, podle jiných zase odlesk zlata, a to dalo podnět k pověstem o ukrytém pokladu. Mnozí se snažili tehdy dostupnými prostředky zjistit, co na dně studny vlastně je. Nikomu se to však nepodařilo.

(Martínková, Eva: Tajemství českých hradů a zámků. Praha: Nakladatelství XYZ 2009, s. 138.)

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení