Recenze: Odborná literatura

Mytologie východní Asie

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
zvire

Každý z nás zná nějaké mytické zvíře. Fénix, chiméra, drak... A samozřejmě nepřeberné množství zvířat, která vystupují jako bohové v různých světových náboženstvích. Pro Evropana jsou nejznámější báje vycházející z mytologie starověkého Řecka, případně základy staroegyptského či hinduistického náboženství. Kniha Zvířecí mýty a mytická zvířata nás nechá nahlédnout právě do poslední zmiňované oblasti – do východní Asie, kde jsou uctívány i takoví tvorové, jako jsou vznešení tygři, statní buvoli nebo hadi a žáby.



knihaTato kniha vydaná nakladatelstvím Academia obsahuje 13 studií, které sepsali renomovaní religionisté, antropologisté, orientalisté a další vědci z různých oborů. Představuje sborník, který vznikl na základě konference s názvem Zvířecí mýty a mytická zvířata konající se roku 2008 na katedře asijských studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Autoři se ve svých studiích zabývají mytickými zvířaty z různých úhlů. V úvodu se můžete seznámit s mytickými zvířaty v paleolitickém umění, v jiné studii jsou objektem bádání figurky na čínských střechách nebo bílý kohout, k jehož popravě docházelo na Taiwanu v rámci rituálního soudu. Tematická pestrost může být v některých případech na škodu, avšak v této knize se podařilo vytvořit zajímavý celek, v němž se jednotlivé kapitoly zabývají sice specifickými problémy, avšak do hloubky. Pokud by čtenář přece jen toužil nejdříve se seznámit se zvířecí mytologií v daných oblastech obecně, pak stačí nahlédnout do seznamu sekundární literatury, který je uveden u každého příspěvku.

Ze studií mě nejvíce zaujal text od Melissy Shih-hui Lin, lingvistky zabývající se funkční gramatikou, analýzou promluvy a sociolingvistikou, s názvem Lovectví a pojmenování míst v bununštině. Kromě loveckých zvyklostí původních obyvatel Taiwanu se tu zabývá toponymy, která byla vytvořena na základě loveckých aktivit. Můžete se tak dozvědět, co v tomto austronéském jazyce znamená patihaulan, ansaqanan nebo kaitinian. Kromě konkrétních příkladů se snaží autorka čtenáře seznámit s obecnou charakteristikou toponym, se sémantickým trojúhelníkem a se slovotvorbou toponym v bununštině.

Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o mytologii a o asijskou kulturu. Rovněž se stane zajímavým čtením pro všechny, kteří rádi cestují do exotických oblastí, jako je Japonsko, Čína, Vietnam, Tibet nebo Taiwan, a kteří rádi poznávají místní tradice.

Ukázka:

Žena proměňující se v hada či had beroucí na sebe ženskou podobu je jedním z praobrazů japonské kultury, archetypem, který se v japonské literatuře vynořuje po staletí. Lze se proto domnívat, že tato ikona má kořeny v samotné japonské představivosti. Počínaje mýty se nám otevírá cesta do hlubin japonské duše, kde žena měnící se v hada symbolizuje divoký aspekt ženské přirozenosti. Had vyjadřuje onu divokou povahu žen, bez níž žádná nedokáže zdravě žít, a je zároveň i strachem z této divokosti, jenž dřímá v mužském srdci.

(Saeki, K. Dvojí tvář ženy-hada v japonských mýtech: o ženskosti v mužském srdci. In Olivová, L. a kol. Zvířecí mýty a mytická zvířata. Praha: Academia, 2010, s. 60.)

Knihu Zvířecí mýty a mytická zvířata vydalo nakladatelství Academia

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení