Recenze: Odborná literatura

Děti a jatka

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
tvar

„Slečno! Co je na jídelním lístku?“
Bomby! Atentáty! Nájezdy! Dva mrtví! Pět mrtvých! 20 mrtvých!

(Sacco, J. GAZA: Poznámky pod čarou dějin. Přel. V. Janiš. BB art: Praha, 2010, s. 17)



knihaGAZA: Poznámky pod čarou dějin
je velká kniha, a to nejen svými rozměry, ale i rozsahem čítajícím přes 400 stran, avšak její nepopiratelná velikost tkví především v tématu, jímž se její autor Joe Sacco, narozený na Maltě roku 1960, zabývá.

Středobodem vyprávění je rok 1956. Velmi úrodná doba na krveprolití. Suezská krize odsunula do pozadí brutální potlačení protikomunistického povstání v Maďarsku. Komunisté byli zvesela věšeni na kandelábry. Sověti však povstalce svojí invazí zadupali do země a učinili z nich nevábnou krvavou kašičku evokující průjem.

Sacco nás však ve své knize přivádí do pásma Gazy. A to konkrétně do dvou táborů, v nichž došlo ze strany Izraelců ke genocidě, které se dopustili na nevinných civilistech, jež současný civilizovaný svět nazývá hystericky teroristy.

Jde o tábory Chán Júnis a Rafah. Sacco volí postup investigativního žurnalisty. V doprovodu rodilého a vzdělaného Palestince obchází přeživší pamětníky oněch morbidních událostí. Odpovídá tomu i jeho detailně propracovaná kresba. Vydatně si u ní pomáhal dobovými fotografiemi, čímž dosáhl úctyhodné autentičnosti, a tento comics by se snadno dal nazvat dokumentární sondou do pochmurné historie.

Současné Palestince jejich minulost ani v nejmenším nezajímá. Kolem hlav jim sviští kulky, všude vybuchují rakety, bourají se domy a situace je konstantně svízelná a neřešitelná. Obyčejný člověk je vydán napospas fanatickým radikálům ze strany muslimů a nekompromisního postoje izraelské armády.

Sacco skládá události z roku 1956 střípek po střípku, a vytváří tak mozaiku tehdejších hrůzných skutečností. Stačí být mužem ve věku 15 až 60 let a jste potencionálním bojovníkem. Bezbranné chlapy ženou projektily a nadávkami směrem ke shromaždišti. Mlátí je železnými palicemi, nutí je procházet skrze bariéru zhotovenou z ostnatého drátu. Každý, kdo padne, je odsouzen k smrti. Bez milosti zastřelen jako prašivý pes.

Postaví muže ke zdi a střílejí je hlava nehlava. Na ulici po nich zůstane spousta bot. A do toho Sacco uplatňuje prostřihy svého pátraní po oněch událostech. Ukazuje nám každodenní život v okupované části Gazy, kde prakticky v jakémkoli okamžiku můžete přijít o život, anebo alespoň o část svého těla. Obdobně jako matka vracející se se svojí holčičkou z trhu. Dívka je postřelena, zatímco její zploditelka ztrácí nohu.

Sacco nám ukazuje krutost, nesmyslnost a lživost politiky. Lidé se mění jen ve statistické údaje, které se navíc falšují, jak se kterému potentátovi hodí. Předestírá nám konfrontaci velkých a malých osudů. Ukazuje nám oboustrannou nenávist jdoucí až do morků kostí a šílený fanatismus, jež dotyčné aktéry pohání k tomu vraždit, co to dá.

Stávající situace je jako prokletí, z něhož neexistuje žádné východisko. Panuje status quo, a tím je násilí a zase jen násilí. Permanentní nejistota a strach.

Ze Saccova comicsu jde místy hrůza a znechucení. Taky se vtírá neodbytná reminiscence koncentračních táborů za druhé světové války. Lidé se ve vztahu ke své minulosti zdají být nepoučitelní.

Saccův grafický román lze bez nadsázky brát jako memento.

„Měl jsem veliký nůž. Uřízl jsem jim uši. Tím velkým nožem to šlo jedna báseň.“
(Sacco, J. GAZA: Poznámky pod čarou dějin. Op. cit., s. 77)

„Říkáme, že ti zabití kluci jsou mučedníci, ale co dělat, když vidíte svého syna zmrzačeného? Když vidíte svého syna s utrženou rukou, jak se snaží natáhnout si kalhoty, kousek po kousku umíráte. A když pak někdo jde do sebevražedného útoku, celý svět se obrátí vzhůru nohama!“
(Sacco, J. GAZA: Poznámky pod čarou dějin. Op. cit., s. 178)

´Á´iš tvrdí, že Izraelci vytáhli Ruďase z domova, přivázali ho ke dvěma džípům a roztrhli ho vejpůl.

(Sacco, J. GAZA: Poznámky pod čarou dějin. Op. cit., s. 185)

Knihu GAZA: Poznámky pod čarou dějin vydalo nakladatelství BB art

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení