Fyzika nemožného

Recenze

Vytvořeno 5. 5. 2011 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Každý z nás, ať už cíleně, nebo jenom omylem, přepnul někdy na kanál, na němž právě vysílali sci-fi seriál, nebo sáhl po knížce, ve které se to hemžilo vesmírnými loděmi a mimozemšťany. Z obrazovek a stránek knížek na nás vykukovaly podivné stroje umožňující mezihvězdné lety, teleportaci, cestování v čase či cestování na nepředstavitelně dlouhé vzdálenosti v průběhu vteřiny pomocí různých červích děr.

Určitě jsme se někdy zamysleli nad tím, do jaké míry odpovídají tyto představy scenáristů a spisovatelů realitě, avšak bohužel většina z nás nemá znalosti kvantové mechaniky, a tak naše názory zůstávaly zejména v oblasti dohadů.

Michio Kaku, profesor teoretické fyziky v Centru postgraduálních studií City College of New York, který mimo jiného pravidelně vysílá rozhlasové pořady Science Fantastic a Explorations in Science poslouchané po celých Spojených státech amerických, se rozhodl tomuto tématu věnovat podrobněji a objasnit, jak to vlastně se „sci-fi technologiemi“ vypadá ve skutečnosti.
Rozdělil tyhle nemožnosti, jak nazval technologie, které zatím lidstvo nedokáže sestrojit nebo ani pochopit případný princip jejich fungování, do tří kategorií, podle nichž pak rozvrhnul i samotnou knihu na jednotlivé části.

V první kapitole se věnuje nemožnostem I. řádu, tedy technologiím, které zatím nejsou dostupné, ale nijak neporušují známé fyzikální zákony, a právě proto by se mohli (i když možná v trochu pozměněné formě) objevit už během tohoto nebo příštího století. Do této kategorie autor řadí silová pole, neviditelnost, fazery, teleportaci, telepatii, psychokinezi či vesmírné lodě.

Ve druhé části objevíme nemožnosti druhého řádu. Do ní Michio Kaku zařazuje „technologie, které jsou na samé hranici našeho porozumění fyzikálnímu světu.“ Přečteme si v ní o cestování v čase, paralelních vesmírech a taky se něco dozvíme o rychlosti světla, jež byla podle Einsteina nejvyšší možnou rychlostí ve vesmíru.

Poslední kategorii, a tedy i kapitolu, nazval její autor „Nemožnosti III. řádu“. Obsahuje „technologie, které porušují známé fyzikální zákony“. Avšak jak vědec přiznává, „je překvapivé, že takových technologií je jen velice málo.“ Sem autor zařazuje předvídání budoucích událostí a perpetuum mobile.

Autor se podobně jako i v jiných svých knihách, jako jsou Beyond Einstein (Dále než Einstein), Hyperspace (Hyperprostor) či Paralel Worlds (Paralelní světy), snaží přiblížit laickému čtenáři a vysvětluje mu moderní fyziku co nejjednodušším a srozumitelným způsobem bez použití matoucích rovnic či složitých grafů.

Ve svém čtivém a lehce stravitelném výkladu se snaží právě na televizních či knižních příkladech ukázat, co ještě možné je a v čem se tvůrci sci-fi občas pletou, nebo kde jsou už úplně mimo realitu. Na téměř tři sta stranách nám tak nabídne neopakovatelný výlet do fantastického světa plného teoretické fyziky a vizí budoucnosti, při kterých občas budeme tajit dech a možná i trochu litovat, že jsme se nenarodili až o pár set let později.

Knihu Fyzika nemožného vydalo nakladatelství Argo