
Kondomy proti literatuře
- Vytvořeno 4. 4. 2010 2:00
- Autor: Petr Měrka

*
Oba teď byli nazí a nadržení. Jimu natáhla Ubemu gumu na šulina. V tom se rozletěly dveře pokoje, na jejichž prahu stanula čtveřice silně mentálně rozrušených lidí. Byli rudí vzteky a tvářili se nepříčetně. Jednalo se o intelektuály. Vrhli se teď po nich. Ubemu stáhli ochranu a do Jimy začali hučet:
„Holka, nebraň se zbouchnutí. Uvidíš, bude to fajn! Z vašeho syna vyroste velký spisovatel!“
„Kolik bude měřit?“ zajímal se Ubu.
„Bude vysoký aspoň 2 metry?“ chtěla vědět Jimu.
„Jak my můžeme vůbec vědět, že se někdo takový narodí?“ vyslovil jeden z fanatických čtenářů z budoucnosti a tím mezi ostatní zasel sémě pochyb. Dostavily se rozpaky.
„Viděl jsem to v televizi,“ rozehnal je pádně jeden z intelektuálů.
Toto tvrzení stačilo k tomu, aby donutili Ubu s Jimu k nechráněnému pohlavnímu styku. Když bylo po všem, začali jim vyhrožovat, že pokud se jim nenarodí geniální spisovatel, tak se vrátí, stáhnou je za živa z kůže a jejich těla hodí do kotle s vroucí vodou. Poté odešli a těsně před tím jim ještě pohrozili pěstí.
*
Jimu nechtěla být těhotná, ale měla strach. Uběhlo 9 měsíců a na svět se pomocí císařského řezu dostavil Pivoň. Pivoň byl malé neduživé capartě. Ubu spáchal sebevraždu. Život ho omrzel, a tak si lehl na koleje a nechal se přejet vlakem. Jimu si našla nového přítele. Ten ji však záhy nechal. Stačilo, aby zjistil, že má fakana. A tak se nebylo čemu divit, že Pivoň záhy putoval do dětského domova.
Tam ho zneužívali, týrali a šikanovali. Už po pár prvních minutách svého pobytu se nemohl dočkat doby, kdy mu bude 18 a on odtud bude moci odejít.
*
Těsně po dosažení jeho plnoletosti vypukla válka. Pivoň narukoval k parašutistům. Po tvrdém několikatýdenním výcviku mu dali padák a spolu s dalšími adolescenty ho strčili do výsadkového letadla. To se s nimi vzneslo a přeletělo bojové linie. Jakmile se ocitli nad nepřátelským územím, byli nuceni vyskočit.
Pivoň se řítil prostorem. Cítil se u toho volný jako pták. Dole pod nimi byli vojáci, kteří se je snažili za každou cenu zabít. Pivoň schytal několik kulek a uvízl v koruně stromu. Pomocí nože přeřezal popruhy a žuchl sebou na zem.
*
Uplynulo několik hodin od seskoku a on se cítil ztracený. Toulal se lesem a nevěděl, co má dělat. Měl u sebe, kromě již zmiňovaného nože, malý rozkládací samopal, pistoli a několik ručních granátů.
Byla už noc, když spatřil v dálce prostupovat mezi kmeny stromů slabé světlo. Opatrně se tím směrem začal přibližovat. Postupoval pomalu a bedlivě naslouchal.
Jednalo se o nevelkou dřevěnici. Když se podíval skrz okno, spatřil místnost plnou nahých děvčat. Všechny byly blonďaté a modrooké. Pivoň nevěděl, co si má o tom myslet. Proto se je rozhodl zabít. Odjistil ruční granát, prohodil jím sklo a hned vzápětí vrhl dovnitř ještě jeden.
V okamžiku první exploze se před ním rozplynula iluze skutečnosti a zůstala jenom hmatatelná pravda. Vypadala jako nějaká značně odpudivá příšera. Ozvala se druhá detonace. Pivoň uslyšel řev, nářek a spatřil Smrt. Měla na sobě jen bikiny. Prošla kolem něj a postavila se vedle pravdy. Pivoň měl najednou hlavu plnou výčitek svědomí. Ale taková už byla válka – krutá a nesmyslná. Pivoň ji přežil a odnesl si z ní trauma, které ho mělo provázet až po zbytek jeho dlouhého a produktivního života.
*
Bylo po válce. Nastalo období míru a rekonstrukce. Pivoň odevzdal zbraň a sundal uniformu. Na pracáku se ho zeptali, co umí kromě zabíjení. Pivoň uvedl první, co ho napadlo.
„Umím psát,“ oznámil.
Úřednice s poprsím velikosti číslo 4 zvedla k němu nedůvěřivě hlavu a otázala se:
„Skutečně?“
„Jestli chcete, napíšu vám tady povídku,“ navrhl jí Pivoň a úřednice souhlasila. Dala mu tužku a papír a sama si udělala pohodlí. To znamená: Uvařila si kávu, sundala příliš těsné kalhotky a odložila podprsenku. Pivoň spočinul krátce svým pohledem na jejích úchvatných bradavkách a vytvořil krátký příběh o tom, jak během války byl nucen jíst lidské maso.
*
Úřednice při jeho čtení zbledla a těsně před koncem se pozvracela. Sotva si setřela blitky z úst, pověděla:
„Věřím vám a už jenom z tohoto textu je patrné, že máte nesmírně velký talent. Mohu vám nabídnout z těchto dvou míst. To první je práce v novinách, ale nevím, jak až moc by vás to uspokojovalo. Avšak ta druhá varianta by už pro vás atraktivní být mohla. Jedná se o povolání tak zvaně na volné noze. Jeho podstata spočívá v tom, že za rok napíšete a vydáte alespoň 1 román či novelu – to už bude záležet na vás – a v jejich prodejnosti budete natolik úspěšný, že se tím uživíte. Co vy na to?“
Pivoň se ji zeptal:
„Kde to mám podepsat?“ A od té doby z něj byl profesionální spisovatel.
*
Jeho knihy šly na dračku. Lidé se o ně v knihkupectvích často rvali. Občas klesli až k samotné vraždě. Pivoň se do konce svých pozemských dnů snažil vypsat ze svých hříchů, k nimž byl donucen válečnými okolnostmi. Tím pádem by se dal žánrově klasifikovat jako autor hororu a nebo též thrilleru.
Bylo mu 80, když si pro něj přišla Smrt. Vypadala skvěle. A od té doby, co jí uzřel poprvé, se vůbec nezměnila. Pro mužské oko byla vyloženě vábivě svůdná! Pivoň ji čekal. Měl sice rozdělanou práci, ale když vstoupila, bez jediného zaváhání se zvedl a nechal své dílo nedokončené. Tak si to přál a představoval. Ona ho vzala za ruku a odvedla na onen svět.
*
V Záhrobí Pivoňovi sdělili:
„Zbytek věčnosti strávíte v Očistci a buďte rád, mohlo to být i mnohem horší!“
Aktuality
-
Svět knihy 2023 vrcholí. Sobota 13. května očima návštěvníka knižního veletrhu
Pražské Holešovice oživil ve dnech 11.–14. května mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy. Tak jako vždy nabídl besedy s autory, autogramiády, přímé setkání s českými i světovými spisovateli a také bohatý doprovodný program. Letos se veletrh nesl ve znamení tématu Autoři bez hranic, ať už se jednalo o hranice států, hranice kulturní nebo sociální. Zelenou měl každý autor, který je umí překročit.
Číst dál... -
Na Černé louce v Ostravě opět proběhne knižní festival
Ostravské výstaviště v březnu opět přivítá knižní nakladatele, novináře, spisovatele a tisíce milovníků knih. Ve dnech 3. a 4. 2023 proběhne na Černé louce Knižní festival Ostrava.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Daniel Defoe – Robinson Crusoe
:D -
Evžen Boček: „Zatuhnul jsem v 19. století“
Pri citani vsetkych siestich casti Aristokratky som sa vynikajuco pobavil, nieco nove naucil a vsetkym ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
Velmi moc děkuji za zápisky zítra mám mít čtenářský deník a knížku jsem ani neotevrela velmi moc ... -
Matematika základ života
Dík za kritické poznámky. Pokusíme se opravit. JH -
MUSTREAD podle Gatese a nejprestižnějších deníků. Co je tak skvělého na Sapiens?
Kniha obsahuje nepravdivá tvrzení a naprosto nelogické závěry. Knihu hodnotím jako škvár bez ... -
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...