Literární okénko

Ztráta

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
kolej 100x100
Vystoupil, ani nevěděl jak. Šel po paměti. Chtěl zvednout hlavu, nebylo co. Otočil se, kráčel zpátky. Vrátil se na nádraží. Byl na rozpacích. Chtěl se někoho zeptat, stojí-li vlak ještě ve stanici. Nebylo to možné, neměl čím se zeptat. Ústa patří k hlavě, tu ztratil.

Ze všech smyslů mu zbýval jediný: hmat. S rovnováhou byl také na štíru. Kdyby měl uši, slyšel by: „Vidíte ho, ožralu, jak se motá. Ráno to vstane a hned do putyky a pak to takhle dopadá.“ Také by slyšel (jiný hlas): „Já znal taky jednoho takovýho bohéma, co žil takhle bezhlavě.“
Zakopl o kolejnici, ale neměl si co rozbít. Vlak už byl pryč, nikdo si ho nevšímal. Chtěl vstát, nemohl. Doplazil se ke žlutě natřené zdi nádražní budovy. Posadil se. Čekal.
Dostal hlad. Vnikl do haly. S námahou vstal opíraje se o automat. V peněžence našel nějaké mince. Hmatem nalezl štěrbinu. Vhodil do ní něco peněz, máčkl na jeden z knoflíků. Chvilku počkal. Odebral nápoj. Opíral se pouze jednou rukou, v druhé držel kelímek s drůbežím bujónem. Lil si tekutinu přímo do krku. O nějaké chuti nemohlo být ovšem řeči. Hlad trochu ustoupil.
Objevil WC, dlaždice byly vlhké; páchly, ale to necítil. Pokusil se vzepřít o mušli, něco jej srazilo. Cítil teplou tekutinu dopadající na jeho krk a stékající mu do jícnu.
Pustil to.

Uteklo několik hodin. Vlak dorazil na konečnou. Vrací se.

Procitl. Chtěl si koupit lístek na zpáteční jízdu. Nemohl najít kasu. Do něčeho narazil. Mohl by slyšet: „Koukej na cestu, násosko. Kdes nechal hlavu, krkoune? Pochcal ses? Máš nosit plínu!“ Ocitl se ve vzduchu, letěl, přistál na betonu.
Opět venku. To cítil. Zvedl krk ze zvratků. Plazil se. Někdo po něm šlapal. Bylo jich víc. Překonal kolejnici, pak druhou. Vyškrábal se na nástupiště.
Neslyšel: „Vidíte to? Plazí se to jako had. Co je tohle za vychování?“ Neslyšel ani (druhý hlas): „Já ho znám. Je z takový divný rodiny.“ První hlas: „A všimla jste si, paní, že nemá hlavu?“ Druhý hlas: „No bodejť, vždyť ji někde propil.“
Po schůdcích se vyškrábal do vagonu. Rozvalil se na chodbičce. Lidé o něj zakopávali. Nevšímal si toho. Byl vysílen.
Přišel k němu průvodčí: „Pane, tady nemůžete ležet. Kde máte lístek? Proč nic neříkáte, pane? Přece nechcete mít žádné zbytečné nepříjemnosti?! Jen mi ukažte lístek a já vám dám pokoj. To víte, pane, někteří nepořádní lidé si lístek nekoupí anebo ho pak někde nechají. Ale to jistě není váš případ, pane.“
Vedle v kupé se ptala pětiletá své matky: „Mami, co je to?“ „To nic, to si tu jen někdo zapomněl hlavu.“



Komentáře   

 
Val-Em
+1 Val-Em 2009-07-14 22:00
Tak trochu nechápu,proč mu chybi hlava?? :o
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 
 
Lenka Krausová
0 Lenka Krausová 2009-08-04 01:54
Jsem z této povídky rozpačitá. Vcelku se mi i líbila, ale nějak jsem mezi řádky nevyčetla, proč ztratil/zapomně l svou hlavu.
Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat
 

Soutěže

Aktuality

  • Vyhlášení cen za českou detektivní literaturu

    Cena Jiřího Marka pro nejlepší detektivku vydanou v roce 2017 putuje k Vilému Křížkovi za historický příběh Smrt má vůni inkoustu (nakladatelství Mystery Press).

    Číst dál...  
  • 100 let, 100 knih

    Oslavy stého výročí republiky jsou za námi. Alespoň v Brně, kde se ve dnech 26. května – 17. června 2018 konal festival Re:publika. Brněnské výstaviště v těchto dnech ožilo nebývalým množstvím akcí, kromě klasických výstav prezentujících různé obory si tu mohli návštěvníci zajít na koncert, taneční party, přednášku nebo autorské čtení. A právě na literární sekci se podíváme blíže.

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení