
Lidem šibe
- Vytvořeno 20. 11. 2010 1:00
- Autor: Petr Měrka

Mám kamarádku a ta není vůbec normální. Není jako já, je úplně jiná. Změnila ji televize. I přesto před ní pořád sedí a dychtivě ji sleduje. Přestala kvůli tomu chodit do školy. Profesorka Pyčková mě požádala, abych ji navštívila a promluvila jí do duše. Namítla jsem, že přece nejsem žádná psychoterapeutka, ale vyhověla jsem jí.
Hanka měla krví podlité oči a civěla na obrazovku. Už ani nejedla. Stala se z ní kostra. Měla velmi sobecké rodiče, kterým byl její osud lhostejný. Vlastně doufali, že brzy umře a oni budou mít od ní konečně pokoj. Ze zpětného pohledu nepovažovali mít dítě za právě dobrý nápad.
Hanka byla jedináček. Matka jí řekla:
„Až budeš vydělávat, tak mi budeš posílat peníze, abys splatila svůj dluh, co vůči mně a taťkovi máš!“
Hanka se při té představě zhroutila a začala se dívat na televizi. Programy přetékaly násilím a sexem. Něco se v ní jejich sledováním ošklivě pokazilo. Setrvávala jakoby v permanentní katatonii. Správně ji rodiče měli odvést k psychiatrovi, ale neudělali to pro ni.
Oba přitom byli bohatí lidé. On pracoval jako ministr Sociálního bezpráví a ona byla ředitelkou koncentračního tábora určeného pro bezdomovce. Nenáviděli lidi, kteří neměli peníze. Takové individuum už ani nepovažovali za člověka.
Aby bezdomovci nepřišli nazmar, tak je likvidovali na jatkách a dělali z nich potravu pro domácí mazlíčky, která se distribuovala klasicky v konzervách. Nebyly drahé. Vlastně byly hodně levné. Beztak si je však mohli dovolit kupovat výhradně lidé, kteří dosahovali alespoň průměrného příjmu. A takových byla sotva 1/10 z celé populace.
Já jsem žila jen s otcem. Byl to hodný člověk a milionář. Vydělával si psaním bestsellerů. Velmi se mi líbil a umínila jsem si, že můj kluk musí mít povahu jako on. Byl to takový ideál, nepřekvapovalo mě, že má tolik milenek. Stávalo se, že jsem jich u nás potkala i několik najednou. Všechny byly mladé, krásné a pohodové. Ale to bylo asi těmi všemi drogami, které si aplikovaly.
Koupila jsem suché červené víno a s tím jsem zamířila za Hankou. Otevřela mi její matka. Usmála se na mě. Svůj odporný škleb mi věnovala proto, že moc dobře věděla, z jakých poměrů pocházím. Tudíž mě považovala za slušnou společnost. Pozvala mě dál. Už v předsíni mi sdělila:
„Bohužel, Hanka ještě nezdechla.“
Její prohlášení mě šokovalo a znechutilo současně. Své rozhořčení jsem překousla a vydala se za Hankou. Věděla jsem, kam mám jít.
Ani jsem se neobtěžovala klepáním. Jednak by ho ignorovala a potom měla televizi puštěnou opravdu hlasitě. Bylo mi jí líto. Vzala jsem z baru 2 skleničky a posadila se vedle ní. Nalila jsem nám vína a řekla:
„Hani, jestli se nevzpamatuješ, tak už brzy zemřeš.“
Podívala se na mě. V jejích očích zela bezedná prázdnota. Bylo to zoufalé a dalo by se konstatovat, že už to ani není ona. Chvíli jsem ji chtěla udeřit, aby se vzpamatovala, ale nakonec jsem si to rozmyslela.
V tom otevřela ústa a řekla:
„Prosím tě, Palmo, vezmi mě odsud.“
Křikla jsem na její mamku:
„Hej, Hanka chce od vás pryč. Tak jestli vám to nevadí, já ji odvedu.“
Přiběhla za námi, v obličeji měla vepsanou nemalou radost. Spráskla ruce, našpulila rty a následně vyprskla:
„Ale to by bylo úžasné!“ Tady se zarazila, avšak vzápětí dodala: „Pod podmínkou, že už se k nám nikdy nevrátí a hned, jak začne vydělávat, mi bude posílat část svého platu. Mluvím tady aspoň o jedné třetině.“
Ta ženská byla na rozdíl Hanky úplně normální a při smyslech. Chovala se jako každý druhý. Zavolala jsem taťkovi a řekla mu tu hovadinu, co vypustila z držky. Můj otec mi lakonicky poradil:
„Zabij ji a přiveď Hanku k nám,“ pročež to rozvedl: „Je to fakt kočka, a jestli se dá do kupy, udělám z ní tvoji macechu.“
*
Sotva se Hanka dostala pryč z toho hrozného bytu svých zlých rodičů, tak se vzbrchala a můj tatínek ji pojal za manželku. Uhradil náklady pohřbu její maminky a na jejího tatínka si najal profesionálního vraha. To vše samozřejmě v zájmu Hančina dobra.
A tak to má být, zlu se musíme umět dokázat postavit, nebo nás všechny zahubí!
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře
samotný text je vyhnaný do extrému za užití hyperboly, černého humoru a mírného surrealna.
o některých vážných věcech se prostě vážně psát nedá.
díky za komentář!
petr