Lidé jsou trapní

Vytvořeno 13. 11. 2010 1:00

Autor: Petr Měrka

Můžou za to především peníze a strach o holou existenci. Ty je mají omotané kolem prstu.

Mirek vstal nezaujat konveční realitou. Procitl v 6 hodin ráno. Vláda Anonymní republiky už 4 hodiny zasedala. V místnosti, kde zevlovali, bylo dusno k zalknutí, proto se pohybovali jen v luxusních slipech. Přítomné ženy byly mladé, krásné a nahé. Ztopoření politici se obdivovali jejich neoddiskutovatelné erotické atraktivitě.
Mirek pocházel z velmi chudé rodiny. Rodiče byli v práci už 14 dní v kuse. Bylo to normální. Nemohli si jako stát dovolit žít na dluh. Každému takovému hrozila smrt. Obvykle vás postavili čelem ke zdi a střelili do zátylku. Někdy se ale stávalo, že vás před tím ještě mučili.

*
Mirkovi bylo 13 let a do práce ještě nechodil. Něco takového by bylo nelidské. Mirek nenavštěvoval ani školu. Vzdělání bylo jen pro bohaté. Mirek si ubalil brko trávy a přemýšlel, co bude dneska dělat.
Zapnul si zprávy. Hologram čtecího zařízení, které vypadalo jako člověk v kravatě, mlelo informace o přelidnění. Zněly takto:
„Lidská rasa se promrdala až na samotnou únosnou mez. Čeho je moc, toho je příliš. Osvícení planety Země se rozhodli vyvolat válku. Konflikt se odehraje v Africe a bude pojat jako mistrovství světa. Zvítězí v něm ten stát, který procentuálně přijde o nejvyšší položku lidských zdrojů. Boje budete moci sledovat na vybraných kanálech v přímém přenosu a vysokém stupni rozlišení. Zúčastněné státy slibují nebývalý masakr.“

*
Zhulený Mirek se rozhodl narukovat. Do armády brali každého mamlasa a Mirek byl pravý nefalšovaný idiot. Jeho inteligence nedosahovala snad ani 35 bodů. Počural se a pokakal. Vytřením zadku se neobtěžoval. Vyrazil rovnou tak, jak byl.
Nevěděl, kam má jít, ale to mu bylo jedno.

*
Na ulici ho zaujala jedna svalnatá holčička. Patrně kulturistka pomazaná palmovým olejem. Pod nosem měla knírek á la Hitler. Mezi pubertálními dívkami byl nesmírně populární a chlapce vzrušoval. Ti si pro změnu nechávali implantovat klitoris doprostřed čela. Využívali pak každé vhodné příležitosti, aby si je mohli vzájemně olizovat.
Ta dívka vrazila Mirkovi do břicha pěst. Ten se předklonil a začal zvracet. Jakmile s tím přestal, ona se ho zeptala:
„Taky máš namířeno na vojnu?“
Mirek si utřel blitky z pusy a souhlasně přikývl. Chtěla mu zasadit malíkovou hranou úder vedený přímo proti ohryzku. Na poslední chvíli zachránil Mirka reflex. Použil předloktí k vykrytí ataku a hned vzápětí ji poprosil, aby ho nechala být.

*
„Ty jsi existencialista?“ zajímala se ona. Mirek netušil, co to slovo znamená. Začala ho podezřívat z toho, že je stupidní. Nebo to minimálně úspěšně předstírá. Tento handicap ji motivoval k tomu, aby vůči němu zahořela nespoutanou láskou. „Víš co,“ řekla, „půjdeme k odvodu spolu.“

*
Před kulturním zařízením se táhla dlouhá fronta uchazečů. Brali všechny. I beznohé. Neabsolvovali žádný výcvik. Prostě jim rozdali zbraně a poslali je na Černý kontinent.

*
Ze všeho nejdřív si vybudovali základnu. To se neobešlo bez genocidy původního obyvatelstva. Velitel jim poté dal rozkaz a oni vyrazili do vnitrozemí. Mirek bojoval jako smyslu zbavený. Jeho svalnatá kolegyně byla na tom dost podobně. Byla to učiněná jatka a krev tekla proudem. Až po kolena se brodili ve vnitřnostech, živili se lidským masem a nebrali žádné zajatce.

*
Takto uběhlo několik let. Mirek objevil šamana. Umíral v pustině. Vypadal jako nějaké zjevení. Ten šaman ho očaroval a donutil ho tak, aby Mirek k němu poklekl. Potom si odšrouboval vršek lebky. Místo mozku měl uvnitř miniaturního mimozemšťana. Kulturistka ho chtěla zabít. Mirek však byl rychlejší a strčil si ho do pusy.
Nespolkl ho. Mimozemšťan se do něj vstřebal a vytvořil u něj nadprůměrný intelekt. Mirek najednou uvažoval jako vědec. Sestrojil primitivní atomovou bombu. Nastavil u ní časový mechanismus, chytl kulturistku za ruku a společně se rozběhli pryč.
Měli namířeno zpátky k pobřeží. Nešlo jim to ale tak rychle, jak by si představovali. Pohyb jim znesnadňovalo abnormální množství nášlapných min. Katastrofa visela ve vzduchu. Prostor jí byl vysloveně nasáklý. Připomínalo to dobu krátce před deštěm. Bomba explodovala a Afrika zmizela pod nánosem radioaktivního spadu.
Mistrovství světa ve válce bylo prohlášeno za uzavřené. Skončilo naprostým fiaskem. Ti, co to přežili, měli být utraceni. Z Afriky se stala uzavřená zóna. Pojmenovali ji: Rezervace smrti.

*
Smrt je nádherná. Vypadá jako hollywoodská herečka, co konzumuje potravu pouze jednou týdně. Mirek se do ní bezhlavě zamiloval. Byla to láska na první pohled. Kulturistka vedle něj žárlila a mutovala.
Smrt se k nim přibližovala s grácií a ladnou elegancí. Nespěchala. Držela za ruku čas a ten ji poslušně doprovázel. Choval se jako nějaký devótní pejsek. Dokonce tu a tam zvedl nožku a vypustil gejzír moči, která měla účinky silné žíraviny. Leptala i samu podstatu matérie. Nad hlavou jí kroužila deprese a vytvářela splínovitý dojem, který nebyl vůbec příjemný. Psychika způsobovala bolest a otevírala ošklivé rány. Tělo krvácelo a svíjelo se v křečích. Duše vydávala hysterický jekot a panika si mnula ruce lačnou nedočkavostí. Mirek odhodil problémy a padl před Smrtí na své kosti. Maso a tkáně z něj už dávno opadaly. To, co ho drželo stále při životě, byl mimozemšťan v jeho hlavě. Kulturistka byla na tom podobně, ale u ní za to mohla především extrémně silná vůle.
Mirek vyznal Smrti lásku a požádal ji o koitus. Scházel mu však penis. Uvědomil si svůj nedostatek a posmutněl. Smrt ho chlácholivě pohladila po pánvi a projevila mu upřímnou soustrast. Situace, která mezi nimi vznikla, byla morbidní a upřímná. Obešla se bez přetvářky a obelhávání.
Smrt jim nabídla, že je dovede mimo svět. Mimozemšťan v Mirkově lebce se však vzpíral. Považoval její návrh za blbost. Zmocnila se ho psychóza a vypařil se v neexistenci. Mirkovi už nic nebránilo v tom, aby natáhl bačkory, a kulturistka se ho držela jako klíště.
Smrt se k nim otočila svým mentálně anorektickým zadkem a oni ji následovali. Prošli tunelem bílého světla a vstoupili do přírody, která voněla a byla okouzlující. Smrt jim popřála hodně štěstí v životě po životě a opustila je.

*
Kulturistka se vrhla Mirkovi kolem krku. Byla nadšená, že oba mají zase svá hmotná těla taková jako dřív. Vlepila mu francouzský polibek, a když konečně po půlhodině vytáhla jazyk z jeho pusy, tak mu řekla:
„Pojď se pářit, ty jeden čuramedáne!“
Mirek šel. Byl ještě panic. Prodírali se vysokou travou louky plné nádherných květin, které hrály všemi barvami a nad hlavami jim poletovali motýli.