
Komiksy: Mattson Tomlin, Andrea Sorentino, Jordie Bellaireová – Batman: Dvojník
- Vytvořeno 15. 3. 2022 1:00
- Autor: Radovan Kolbaba

Žádný komiksový hrdina se nemůže pochlubit tolika špičkovými filmy jako Batman. Navzdory několika zaškobrtnutím v současné době potvrzuje tento trend v kinech nový snímek Matta Reevese. Obdobně mnohé z nejpovedenějších komiksových příběhů jako Rok jedna, Návrat temného rytíře či Kameňák vyprávějí příběhy Bruce Wayna s netopýřím kostýmem i bez něj. Nakladatelství CREW nedávno vydalo další výjimečný batmanovský počin nazvaný Batman: Dvojník. Kniha Mattsona Tomlina bezesporu zaujme milovníky komiksů, byť trochu jinými proprietami než zmíněné majstrštyky.
Máte-li rádi pochmurná až depresivní vyprávění, jaká jsou s netopýřím mužem spojována, těšte se. Batman: Dvojník je spíše než akčním superhrdinským komiksem noirovou detektivkou, kde maskovaný vigilant navštěvuje terapie, vyrovnává se s přehršlí duševních obtíží i samotou a když už se s někým sblíží, jedná se o policistku s podobnými traumaty. Předním antagonistou tentokrát není žádný ze slavných batmanovských superpadouchů, byť se někteří příběhem mihnou. Tím, proti komu Batman bojuje, je samozvaný mstitel, jenž se za gothamského strážce vydává a neštítí se zločince chladnokrevně popravovat.
Batmanova duševní zranitelnost jde ruku v ruce s tou fyzickou. Bojové scény ve Dvojníkovi možná nejsou pompézní, ale o to více se vám zadřou pod kůži. Hrdina tu nepředstavuje lidskou verzi tanku a není ani jediným mužem s excelentním výcvikem a vybavením ve dvanáctimilionovém Gothamu. Kulky se od něj neodráží a nože se netupí o jeho zbroj. Každý střet bolí jeho, stejně jako jeho protivníky.
Jakkoliv je příběh poutavý, nejsilnější stránkou knihy je kresba Itala Andrea Sorentina. Ilustrace jsou v jeho podání neuhlazené, ponuré i velmi proměnlivé – chvíli připomínají Sin City, jindy zase dají vzpomenout na nejslavnější záběr ze Schindlerova seznamu. Sorentino neskutečně kreativním způsobem pracuje s panely, jejich tvary i rozložením. Když Batman skládá střípky případu jako ohromné puzzle, právě tak vypadají i strany, kde do sebe jednotlivé kousky zapadají a zároveň z nich mnohé chybí. Na druhou stranu se Sorentino čtenářům nepodbízí – jeho kresba v žádném případě není to, co bychom nazvali líbivá – a jde si vlastní cestou, kterou před ním nikdo neprošlapal.
Na obálce Dvojníka najdeme jména tří autorů. Tandem Tomlin-Sorentino doplňuje Jordie Bellaireová, která se postarala o kolorování ilustrací. Práce s barvami je ve Dvojníkovi velmi výrazná a, přestože Bellaireová využívala ve své práci převážně matné barvy, nelze ji přehlédnout. Řada stran zaujme využíváním kontrastu černobílých a barevných ilustrací nejrůznějšími kreativními způsoby. Někde nevelké černobílé panely uvnitř větších barevných upozorňují na zásadní detaily, které by čtenář jinak mohl přehlédnout, nebo zvýrazňují pocit bolesti spojený s bojem o přežití. Jinde zase vybarvená místa na černobílých dvoustranách umocňují emoci, jíž mají ve čtenáři ilustrace vyvolat. Občas jsou celé strany laděné do ruda, zelena, modra, fialova, žluta i růžova. Jakkoliv to zní anarchisticky, snad až psychedelicky, výběr barev není náhodný a zvýrazňuje už tak osobitou kresbu.
Batman: Dvojník patří do edice DC comics Black label. Stejně jako nedávný Bílý rytíř (naše recenze zde) ze stejné edice patří k tomu nejlepšímu, co vám současné komiksy od DC mohou nabídnout. Hlavním lákadlem tentokrát není příběh. Ten od Mattsona Tomlina je batmanovsky temný a příjemně civilní, avšak chybí mu něco navíc. To něco dodává unikátní kresba Andrea Sorentina, jež možná zpočátku nebude lahodit každému oku, avšak po chvíli její svéráznost ocení patrně i konzervativnější čtenáři. Původnost ilustrací ještě podtrhuje obdobně nespoutané kolorování Jordie Bellaireové. Lákají-li vás komiksy s výjimečným grafickým provedením nebo jste fanouškem gothamského vigilanta, Batman: Dvojník vás nezklame.
Název knihy: Batman: Dvojník
Autor: Mattson Tomlin, Andrea Sorentino, Jordie Bellaireová
Překlad: Ľudovít Plata
Nakladatelství: CREW s.r.o.
Místo vydání: Praha
Rok vydání: 2022
Vydání: 1.
Počet stran: 172
ISBN: 978-80-7679-128-2
Ediční řada:
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...