Komiksy

Komiksy: Jiří Šimáček – Článek II.

1 1 1 1 1 (3 hlasů)
Článek II

S pojmem „komiks“ má většina čtenářů spojený příběh, jehož hrdinou je postava obdařená nadlidskými schopnostmi, např. Superman, Batman, Spiderman. Komiks se k tomu nabízí, protože neklade žádné technické hranice fantazii jeho tvůrce. V tomto médiu se ale setkáváme i s jinými příběhy a ty mohou v sobě nést velmi vážná poselství. Článek II. spisovatele Jiřího Šimáčka a výtvarníka Jána Lastomírského je jedním z nich.



Mohlo by se zdát, že se nehodí hrůzy nacistického teroru po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha zpracovat formou obrázkové knihy, na první pohled je možné vnímat to jako jakousi formu zneuctění takto vážného tématu. Ale dát na první dojem u této knihy by byla opravdu chyba. Důvodů, proč je komiks dobrou volbou, je několik. Především jde o atraktivní způsob, který by mohl přitáhnout větší skupinu čtenářů než klasická kniha. A je neoddiskutovatelné, že je potřeba, aby se tato doba připomínala a aby ji vnímali zejména mladí lidé. Aby se alespoň částečně dokázali vžít do tehdejší atmosféry, a není důvod, proč to nepodat přístupnou formou. 

Článek II

Druhým důvodem, který lze uvést, je akcentování ponuré atmosféry černobílou kresbou. Dokonce i ilustrace na čelní straně desek knihy, která je barevná, je velmi úsporná a její pojetí snad jen zvýrazňuje temnotu, z níž vystupuje hlavní postava příběhu.

Komiks poskytuje tvůrci možnost velmi působivé zkratky. Autor nemusí popisovat duševní stav postavy, postačí kresba. V jednom políčku je možné vykreslit okamžik, v němž se současně děje mnoho věcí, místo slov využít výstižná citoslovce.

Autoři chtěli čtenáři představit tak trochu zvláštního hrdinu. Nejde o komiksového superčlověka, ale o kaplana Vladimíra Petřeka. Nechci nikomu vstupovat do svědomí – ostatně sám ho nemám čisté –, ale komu jméno Vladimír Petřek něco říká? To je důkazem, jak skromní lidé často rychle upadají do zapomnění. Vladimír Petřek byl kaplanem kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. V kryptě tohoto kostela se ukrývali výsadkáři po atentátu na Reinharda Heydricha. Pomáhat atentátníkům se rovnalo vydávat se riziku trestu smrti a šlo o větší hrdinství než otevřený boj.

V komiksu Článek II. se může člověk setkat s mnoha postavami české historie, včetně politiků kolaborujících s Němci. V tomto ohledu mám pocit určité přeexponovanosti, extrémně zdůrazňující jejich ničemnost a podlost. V komiksu musí mít zlý člověk i zlý výraz, avšak na tom není nic špatného, jen je to potřeba akceptovat. Stejné to je i se zdůrazněním krutých rysů ve tvářích nacistů. 

Autor textu se nevyhýbá žádným aspektům atentátu. V naší společnosti stále neexistuje shoda týkající se významu tohoto činu. Často je interpretován jako zbytečný, navíc je mnohdy poukazována na to, že v jeho důsledku zemřelo mnoho lidí. Podobné je někdy i hodnocení hrdinství jednotlivých lidí. Nacisté netrestali jen tyto lidi, doplatily na to i jejich rodiny. Takže namísto osobního hrdinství nastupuje něco, co lze nazvat hazardem s cizími životy. Avšak kdyby se všichni řídili jen těmito názory, byli bychom národem zbabělců a kolaborantů jako celek. Nicméně je snadné vést podobné úvahy z obou směrů, pokud se do vyhraněné situace člověk sám nedostane.

Část knihy je věnována vyhlazení Lidic, natrvalo spojenému s atentátem na říšského protektora. Je poměrně naturalistická a zjemňuje ji jen černobílá kresba. Nekonají se tak krvavé řeky, avšak to neubírá na působivosti.

Mezi kapitoly komiksu jsou vloženy texty přibližující čtenáři podrobněji tehdejší reálie. Může se zdát, že je to zbytečné, že historie atentátu na Heydricha je dostatečně známá, ale jak ukazuje praxe, vlastní dějiny nejsou silnou stránkou českého národa, takže textové vsuvky jsou velmi důležité.

V ostrém kontrastu k hrdinství několika jedinců jsou fakta, která autor uvádí v závěru své knihy. Jde zejména o počty lidí, kteří se zúčastnili manifestací věrnosti Čechů Velkoněmecké říši. Z těchto čísel čiší smutek, ale kdo ví, jak upřímně si dokážeme odpovědět na otázku, jak bych se zachoval právě já.

Komiks Článek II. je velmi dobře zpracován, patřičnou péči mu věnovalo i nakladatelství Druhé město, které ho vydalo. Je dobře, že se pustilo do takového projektu, který nemůže být tak ziskový jako literatura lehčího rázu. Vracet se do minulosti není zbytečné a autoři knihy určitě dokázali a dokážou zaujmout širší publikum než jen skalní příznivce historických věd.

Na závěr ještě jedna důležitá poznámka. V době, kdy byl již tento článek napsaný, byly vyhlášeny ceny Muriel 2019. V této soutěži komiks Článek II. dominoval. Seznam ocenění je působivý:
Cena České akademie komiksu
Nejlepší komiksová kniha
Nejlepší scénář

Autorům i nakladatelství Druhé město gratulujeme.


Článek II.
Autor Jiří Šimáček
Ilustrace Ján Lastomírsky
Nakladatelství Druhé město
Místo vydání Brno
Rok vydání 2019
Vydání 1.
Počet stran 140
ISBN/EAN 978-80-7227-432-1
Ediční řada -

Do nakladatelstvíPorovnat ceny

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení