
Komiksy: Stan Sakai – Usagi Yojimbo: Záhady
- Vytvořeno 3. 10. 2019 16:00
- Autor: Radovan Kolbaba

Může v sobě černobílý komiks skloubit historické prostředí, roztomilá zvířátka, akci na ostří katany, bránici trhající humor a slzopudné momenty? Jasně, že může. Potřebuje k tomu jen jednu věcičku – geniálního, či alespoň zcela výjimečného tvůrce. Takovým tvůrcem je bez přehánění Stan Sakai, Američan s japonskými kořeny, jenž výše zmíněné propriety míchá již třicet pět let v komiksové řadě Usagi Yojimbo. V České republice máme to štěstí, že se jí ujalo Nakladatelství CREW a nabízí nám již třicátý druhý díl pojmenovaný jednoduše Záhady.
Současná Usagiho kniha mohla mít jen stěží výstižnější titul. Usagi v ní společně se svými přáteli rozplétá jednu záhadu za druhou. Náš putující samuraj bez pána hned v prvním příběhu zakotví ve městě u svého přítele inspektora Ishidy a nevytáhne z něj paty. Právě z postavy nevysokého postaršího policisty se v několika posledních knihách stává hlavní Usagiho parťák, který odsunul do pozadí dřívější spolubojovníky dlouhouchého rónina, jako např. nosorožčího lovce odměn Gena, osobní strážkyni Tomoe či Usagiho utajeného syna Jotara. Ze starých známých se v knize objeví jen zlodějka Kitsune se svojí malou společnicí Kiyoko.
Komiks Usagi Yojimbo: Záhady obsahuje čtyři příběhy a dvě roztomilé, k dokonalosti vybroušené vyprávěnky. Hatamotova dcera spojí ušáka s dívenkou, jejíž otec si znepřátelil vlivného zkorumpovaného úředníka. Usagi tak musí nejen holčičku ochránit, ale ještě pomoci zatknout vraha jejího otce. Příběh Smrtící fugu připomíná nebezpečnost ryby, kterou v českých luzích a hájích proslavil jeden díl Simpsonových. Detektivka je to skvělá, přestože má jednoduchou zápletku stejně jako vyústění. To však neznamená, že nedokáže pobavit a dojmout. Nejen na Usagiho, ale i na Kitsune se lepí jeden malér za druhým. Tentokrát se liška v příběhu Tělo v knihovně vloupá na místo nedávno spáchané vraždy a Usagi má co dělat, aby ji z maléru vysekal. Stěžejní povídkou knihy je Past na myši. V ní se inspektor Ishida střetává se svou nepolapitelnou nemesis, jakýmsi křížencem nindži s Robinem Hoodem, jehož přezdívají Nezumi. Vše se ale zkomplikuje řáděním zločineckého gangu, všetečností nekompetentního Ishidova nadřízeného a působením arcilotra, který toho má nejspíš na svědomí mnohem více, než se na první pohled zdá.
Dárkem pro čtenáře jsou dvě krátké neobvyklé příhody chibi Usagiho. Jedná se o vyprávění, která jsou roztomilá jak svojí kresbou, protože známé postavy zobrazují s velkými legračními hlavami, tak tónem a vyústěním. Příběh o chibi Usagim a velkém zlém Jeim! má strukturu bajky včetně závěrečného poučení, kterému ještě přidává neotřelou vtipnou pointu zakončení s Usagiho mistrem. Chibi Usagi a skřet z planiny Adachi je zábavný sám o sobě, avšak pro Usagiho znalce má toto převyprávění zcela prvního příběhu s dlouhouchým róninem ještě další vrstvu, kterou si vychutnají. Hrstka panelů bezchybně balancuje na hranici parodie, pocty původnímu dílu i originálního příběhu. Sluší se dodat, že oba chibi příběhy jsou výtvorem nejen Stana Sakaie, ale i jeho druhé ženy Julie Fujii. Společně je podepsali vtipným akronymem JuSt Sakai (‚prostě Sakai‘).
Kresba nového Usagiho nevybočuje z tradice posledních třiceti sešitů. Vyjádření emocí v ne zcela lidských obličejích je přesné, akce odsýpá a snadno se v ní vyznáte, silnou atmosféru umí Stan Sakai vyčarovat několika tahy. Navíc se Sakai vrátil k praxi odměňující pozorné čtenáře, když na některých panelech předjímá věci příští, byť většina hltající jednu kresbu za druhou si to uvědomí až zpětně. Zcela novou kapitolou jsou poté chibi příběhy nabízející vítané odlehčení.
Knize opět chybí dříve obvyklé texty vysvětlující některé aspekty příběhů a rozšiřující vědomosti čtenářů o japonské kultuře. Přinejmenším o rybě fugu a jejím zpracování nebo o roztomilých příbězích postaviček s velkými hlavami (chibi) bych si početl velmi rád.
Záhady nepatří mezi akcí nabité knihy, ale přesto chytnou a nepustí. Vyšetřování řady zločinů a tajemství identity hned několika postav nutí čtenáře nejen knihu neodkládat, ale i spekulovat, díky čemuž je vše ještě větší zábava. Stan Sakai sám si to nejspíš při její tvorbě uvědomil a se čtenářovými odhady si Usagiho prostřednictvím trochu pohrává. Některé může zklamat, že na všechny své otázky – a bude jich hodně – nedostanou odpovědi. O to více se tak mohou těšit na následující díl pojmenovaný Skrytí.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...