
Komiksy: Jan Novák, Jaromír 99 – Zatím dobrý
- Vytvořeno 4. 1. 2019 1:00
- Autor: Radovan Kolbaba

V roce 2004 vydal česko-americký spisovatel Jan Novák román Zatím dobrý a dílo chválené čtenáři i kritiky získalo ocenění Magnesia Litera nejlepší kniha roku. Nyní se kontroverzní příběh bratří Mašínů vrací v komiksovém vydání, o jehož grafickou podobu se postaral Jaromír 99. Kniha je výjimečná i tím, že se na její publikaci podílela hned dvě nakladatelství – Argo a Paseka.
Jan Novák a Jaromír Švejdík, tvořící pod pseudonymem Jaromír 99, společnými silami vytvořili před dvěma lety vydaný komiks Zátopek, o jehož úspěchu nejlépe vypovídá fakt, že byl přeložen do pěti jazyků. Nyní se sice vrací do období, kdy Emil Zátopek zažíval nejlepší léta své kariéry, ale jejich vyprávění je o mnoho temnější.
Jen málokteré příběhy z českých dějin vyvolávají tak protichůdné reakce jako útěk bratří Mašínů z komunistického Československa roku 1953. Komiks Zatím dobrý zobrazuje především události let 1951 až 1953. Začíná zátahem StB na odbojovou skupinu, v níž Ctirad a Josef Mašínovi působili, a přes popis jejich věznění, mučení či sabotážních akcí se dostává k samotnému útěku přes NDR. Lehce se dotýká i činů jejich otce, jehož postavení hrdiny českých dějin, jakožto bojovníka proti nacistické okupaci a jednoho z proslavených Tří králů, je uznáváno mnohem jednomyslněji, než je tomu u jeho synů.
Z pochopitelných důvodů v příběhu rámovaném nesvobodou, nevraživostí a smrtí nenajdeme mnoho rozjařených momentů. Scény z vyšetřoven StB, uranových dolů či pronásledování vojáky NDR jsou stejně temné jako kresba Jaromíra 99. Svůj osobitý styl, známý z komiksů i filmu Alois Nebel, upravil tak, aby podporoval dusnou atmosféru Československa 50. let. Paleta barev v Zatím dobrý je velmi chudá a převážně používá odstíny šedi, černou a nevýraznou žlutou. K nim přidává v prvních dvou třetinách vyprávění růžovou, nikoliv však v odstínu, jaký na svých tričkách nosí malé holčičky. Jak se příběh vyostřuje, vystřídá ji mnohem agresivnější rudá barva, rámující i výstřely. Co se týče atmosféry, nelze kresbě nic vyčíst, horší je to však s přehledností. Čtenář se může chvílemi cítit dezorientovaný, aniž by věděl proč.
Knize lze přičíst ke cti, že navzdory tématu, které zpracovává, se nestaví otevřeně na tu či onu stranu barikády. Příhody bratrů Mašínů a jejich spojenců jsou vyprávěny syrově, někdy až lakonicky, aniž by se autoři snažili je obhajovat. Protikomunističtí bojovníci v žádném případě nepřipomínají akční verze Mirků Dušínů. V komiksu mluví nejen nespisovně, ale i sprostě, lžou, kradou, zabíjejí i ty, kteří je přímo neohrožují, a jediné zdůvodnění jejich činů je až fanatické nepřátelství ke státnímu zřízení, v němž žijí. Jan Novák, sám exulant a příznivce bratrů Mašínů, tak nechává čtenáři prostor, aby si ze zobrazených příhod vyvodil soudy podle svého.
Jan Novák nabízí především holá fakta, což je nejvíce patrné v úplném závěru knihy, kde jsou pod portréty jednotlivých aktérů stručně vylíčeny jejich životní osudy. Mnozí z nich, v čele s matkou Ctirada a Josefa Mašína, která o jejich plánech ani nevěděla, zaplatili vězněním, dehonestací i vlastním životem.
Komiks Zatím dobrý nepoužívá mnoho barev a jeho způsob vyprávění – obrazy i slovy – je velmi strohý. Díky událostem, které popisuje, však vyvolává spoustu emocí. I navzdory tomu, že přestřelky a násilné činy, například podřezání svázaného příslušníka SNB v Čelákovicích, jsou zobrazeny komorně. Symbolickou je například stránka, na které mladší z bratrů Mašínů souloží v takřka prázdném kině a zároveň sleduje záznam z procesu s Miladou Horákovou. Ostatně matka hlavních hrdinů, paní Zdena Nováková-Mašínová, se s Miladou Horákovou přátelila a srdnatě ji podporovala.
Zatím dobrý nabízí svým čtenářům mnohé. V prvé řadě přiblíží příběh Ctirada a Josefa Mašínových a jejich spojenců všem, kterým se nechce pátrat na internetu nebo číst dlouhé knihy, především patrně mladé generaci. Stejně tak je výjimečný mezi českou tvorbou a zaslouží si pozornost každého, kdo fandí domácím komiksům.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...