
Komiksy: Sui Išida – Tokijský ghúl 3
- Vytvořeno 24. 6. 2017 2:00
- Autor: Marta Šimečková

Manga Tokijský ghúl od japonského autora jménem Sui Išida se v našich končinách už vcelku zabydlela. Máme tu v pořadí už třetí díl, který pořádně zamíchá kartami v rozehrané hře. Konflikt pomyslného dobra a zla je přitom ústředním motivem. A je jen na čtenáři, aby rozhodl, ke které straně která postava patří.
Jak jsme si mohli všimnout už ve druhém dílu (recenze zde), do popředí se dostává původně klasické černobílé vidění rozdělující jednající protagonisty na ty dobré (tj. lidi) a zlé (tj. ghúly živící se lidským masem). Tento rozpor mezi oběma stranami nyní graduje. Do Tokia totiž přijíždí zástupci úřadu pro potírání ghúlů Amon a Mado, kteří svou práci odvádí s mimořádnou precizností. Ken Kaneki, jeho kamarádka Tóka a ostatní z jejich okruhu „mírumilovných“ se tak musí mít na pozoru. Zvláště nyní, když drží ochrannou ruku nad malou Hinami, která v minulém díle přišla o svou matku a nyní sama zápasí s pocity úzkosti a samotou.
Při čtení třetího dílu mi na mysli vyvstává otázka, jakou úlohu tu hraje hlavní postava. Zpočátku to vypadalo, že se vše bude točit kolem Kena Kanekiho a jeho speciálního statusu napůl člověka a napůl ghúla. Že bude objevovat nový svět, pokoušet se do něj začlenit a případně sem tam bojovat se zlem. Jenomže už od druhého dílu se stává spíše pozorovatelem dění kolem sebe a čtenář se začíná poohlížet po jiných postavách, kterým by fandil. A těch mu naštěstí Sui Išida nabízí hned několik. Pod drobnohled se např. dostává jindy neproniknutelná Tóka nebo stále smutná Hinami. Ovšem nejzajímavější jsou postavy dvou holubic, tj. zmíněných policejních inspektorů. Každý z nich je jiný, spojuje je ale zápal pro věc. Mado je blázen do speciálních zbraní, které nosí v tajemném kufříku, rád vyhledává souboje s ghúly a naprosto si je užívá. Oproti tomu je pro jeho parťáka Amona charakteristická vážná tvář a klidná povaha, se kterou postupuje i v případných potyčkách. Toto spojení protikladů v jednu dvojici je velice dobrým tahem.
Pro mangu Tokijský ghúl je typické množství textových částí na úkor akčních scén, které bychom od hororového čtení očekávali. Vyprávění se tak stává rozvleklým, místy ztrácí dynamiku a jediné, co ho zachraňuje, je právě zakomponování nových postav do dění. Také bych ocenila otevřenější závěr, který by čtenáře přiměl pořídit si další díl. V případě třetího svazku vše končí jedním (byť důležitým) soubojem, přičemž schází jakákoliv „berlička“, která by odkazovala na nějakou zajímavost probranou podrobněji v dalším dílu. Na druhou stranu musím ocenit autorovu snahu o hlubší podání dobra a zla, kdy jako jeden z mála ukazuje, že netvoři nemusí být vždy ti špatní a že se oproti tomu lidé mohou chovat jako monstra. Kladem mangy je i příkladná vizuální stránka, které není co vytknout.
Na závěr jsou připojeny dva bonusy spojené s postavou Madoa. První přídavek je vlastně flashbackem popisujícím, jak se Mado setkal se svým parťákem Amonem. Ten druhý je rádoby humornou parodií, kterak Mado na onen svět přišel a proč i tam měl plné ruce práce. Autor chtěl patrně touto krátkou kapitolou zlehčit jinak vážnou atmosféru celého komiksu, ovšem čtenáře spíše dostane do rozpaků, jak si má tuto odbočku vysvětlit. Na druhou stranu tato pekelná jízda dobře podtrhuje šílenou podstatu samotného Madoa, takže ji lze omluvit snad jako autorův záměr o dokreslení jeho charakteru.
Manga Tokijský ghúl 3 zapadá do zajeté série. Jde o průměrné čtení, které je vhodné pro chvíle oddechu, kdy se chcete odreagovat od všednodenních starostí a zbytečně se nezatěžovat literaturou s hlubší tematikou. K tomuto účelu podle mě daná hororová řada slouží dobře.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...