Komiksy

Musí být génius nutně neurotikem?

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

V případě Woodyho Allena to bezesporu platí. Tento malý velký muž světové kinematografie je v podstatě labilním uzlíčkem nervů. Děsí se skutečnosti a ustavičně se v očích druhých shazuje. Trousí ironickou poznámku za poznámkou a u čehož na vás roztomile cynicky pomrkává.


komiksWoody Allen patří mezi zvláštní sortu lidí. Smířil se s handicapem (alespoň podle jeho vlastního mínění), že nedoroste nikdy výšky basketbalového hráče a nebude ani tak velký, aby nebyl pokaždé menší než všichni ostatní muži, v jejichž přítomnosti aktuálně prodlévá.

Ten člověk nevyrostl podle svých představ a udělal z toho svoji přednost. Zůstal věčným dítětem, ale takovým tím, co předčasně zmoudřelo a odhalilo velice záhy i krutou stránku života, v němž jsme lapeni a zastáváme úlohu vězňů.

Dle jeho nesporné geniality – hlavně co se týká dialogů – ho srazila deziluze na kolena už jako batole. Odhodil plenky, uklouzl na slupce od banánu a stal se rozeným komikem. Ano, přesně takto to u nadaných jedinců chodí. Vše je na nich mimořádné. Všechny jejich nedostatky, podporované komplexem méněcennosti vykrystalizují v černou grotesku velice přesně definující mezilidské vztahy a to především pak mezi mužem a ženou.

A ty jsou pro Woodyho svět velice podstatné. Jsou možná ještě mnohem důležitější, než otázka bytí a nebytí. Ale tak je to myslím snad u každého muže, snad tedy vyjma světců, kteří se orientují spíše na osvícení, než ukájení přirozených animálních pudů.

Strip V kůži Woodyho Allena napsal a nakreslil Stuart Hample. A za zmínku bezesporu stojí, že tento počin se setkal s mimořádnou publicitou a byl přeložený do mnoha světových jazyků.

Jak se z autorovy předmluvy dovídáme, Woody Allen se na knize aktivně podílel. Především radami, ale též dovolil Hamplemu, že si může za zdroj své inspirace vzít cokoli z jeho tvorby. Současně ho neustále nabádal k co největší otevřenosti. Nestál o to, aby strip o něm vyzněl tendenčně.

Woody Allen má vytříbený humor určený pro inteligentní lidi. Je krutý a výsměšný. Je černý jako uhel. Dokáže však, tak říkajíc, trefit hřebíček na hlavičku. Tento malý „netvor“ vás však může dohnat až k slzám okázalou dojímavostí, přičemž máte co dělat, abyste se u toho současně nepotrhali smíchy.

První půle V kůži Woodyho Allena je poněkud, co do vtipnosti, vlažnější, ale potom se to lepší a začínáte se opravdu uchechtávat co chvíli. A minimálně, je to další zajímavý umělecký rozměr nějak spjatý s jeho osobou, jíž přeci jen dominuje tvorba filmová.

W.A.:
„V životě lituji jen jednoho, že nejsem někdo jiný.“
„Zavolal jsem svému psychiatrovi a řekl mu, že spáchám sebevraždu skokem z Empire State Building. On mi odpověděl: ‚To je v pořádku, ale budete muset zaplatit zmeškané sezení.'
(HAMPLE, Stuart. V kůži Woodyho Allena. Přel. V. Janiš. Argo/Paseka: Praha, 2013, s.10)

Komiks V kůži Woodyho Allena vydala nakladatelství Argo a Paseka

 

Aktuality

  • 7. ročník festivalu HorrorCon

    Již 7. ročník HorrorConu se dočkal několika změn. Tentokrát se všichni fanoušci horroru ve všech jeho formách umění vypraví 22. října do klubu Kotelna v pražských Strašnicích a navíc přijede jeden exkluzivní zahraniční host.

    Číst dál...  
  • Duna potřetí

    Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení