Komiksy

Musí být génius nutně neurotikem?

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

V případě Woodyho Allena to bezesporu platí. Tento malý velký muž světové kinematografie je v podstatě labilním uzlíčkem nervů. Děsí se skutečnosti a ustavičně se v očích druhých shazuje. Trousí ironickou poznámku za poznámkou a u čehož na vás roztomile cynicky pomrkává.


komiksWoody Allen patří mezi zvláštní sortu lidí. Smířil se s handicapem (alespoň podle jeho vlastního mínění), že nedoroste nikdy výšky basketbalového hráče a nebude ani tak velký, aby nebyl pokaždé menší než všichni ostatní muži, v jejichž přítomnosti aktuálně prodlévá.

Ten člověk nevyrostl podle svých představ a udělal z toho svoji přednost. Zůstal věčným dítětem, ale takovým tím, co předčasně zmoudřelo a odhalilo velice záhy i krutou stránku života, v němž jsme lapeni a zastáváme úlohu vězňů.

Dle jeho nesporné geniality – hlavně co se týká dialogů – ho srazila deziluze na kolena už jako batole. Odhodil plenky, uklouzl na slupce od banánu a stal se rozeným komikem. Ano, přesně takto to u nadaných jedinců chodí. Vše je na nich mimořádné. Všechny jejich nedostatky, podporované komplexem méněcennosti vykrystalizují v černou grotesku velice přesně definující mezilidské vztahy a to především pak mezi mužem a ženou.

A ty jsou pro Woodyho svět velice podstatné. Jsou možná ještě mnohem důležitější, než otázka bytí a nebytí. Ale tak je to myslím snad u každého muže, snad tedy vyjma světců, kteří se orientují spíše na osvícení, než ukájení přirozených animálních pudů.

Strip V kůži Woodyho Allena napsal a nakreslil Stuart Hample. A za zmínku bezesporu stojí, že tento počin se setkal s mimořádnou publicitou a byl přeložený do mnoha světových jazyků.

Jak se z autorovy předmluvy dovídáme, Woody Allen se na knize aktivně podílel. Především radami, ale též dovolil Hamplemu, že si může za zdroj své inspirace vzít cokoli z jeho tvorby. Současně ho neustále nabádal k co největší otevřenosti. Nestál o to, aby strip o něm vyzněl tendenčně.

Woody Allen má vytříbený humor určený pro inteligentní lidi. Je krutý a výsměšný. Je černý jako uhel. Dokáže však, tak říkajíc, trefit hřebíček na hlavičku. Tento malý „netvor“ vás však může dohnat až k slzám okázalou dojímavostí, přičemž máte co dělat, abyste se u toho současně nepotrhali smíchy.

První půle V kůži Woodyho Allena je poněkud, co do vtipnosti, vlažnější, ale potom se to lepší a začínáte se opravdu uchechtávat co chvíli. A minimálně, je to další zajímavý umělecký rozměr nějak spjatý s jeho osobou, jíž přeci jen dominuje tvorba filmová.

W.A.:
„V životě lituji jen jednoho, že nejsem někdo jiný.“
„Zavolal jsem svému psychiatrovi a řekl mu, že spáchám sebevraždu skokem z Empire State Building. On mi odpověděl: ‚To je v pořádku, ale budete muset zaplatit zmeškané sezení.'
(HAMPLE, Stuart. V kůži Woodyho Allena. Přel. V. Janiš. Argo/Paseka: Praha, 2013, s.10)

Komiks V kůži Woodyho Allena vydala nakladatelství Argo a Paseka

 

Soutěže

Aktuality

  • Jaký byl 31. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě?

    Všichni vědí, jaký vliv měl v minulém roce koronavirus na kulturu v České republice, ostatně zasažen byl celý svět. Mohlo by se tedy zdát, že zrušení knižního veletrhu je jen drobností. Ale z drobností sestává celý život, takže lidé, kteří mají k takovým akcím vztah, to pociťují jako tvrdý zásah.

    Číst dál...  
  • Znovu začínáme

    Milí čtenáři,

    naše krátká odmlka se chýlí ke konci, stejně jako léto a prázdniny. Od 28. 8. 2021 začnou opět pravidelně vycházet recenze, nejprve s trochu menší frekvencí, ale ta se velmi brzy zvýší, protože plány našich vydavatelství vypadají velmi zajímavě a jistě bude co číst a čem psát. Doufám, že jste léto využili k odpočinku, pokud ne v zahraničí, jak jsme si v poslední době zvykli, tak aspoň na krásných místech u nás. K odpočinku patří také četba a pokud vás něco zaujalo, chtěli byste se o svůj čtenářský zážitek podělit s ostatními a našli odvahu k tomu, abyste zkusili napsat recenzi, ozvěte se nám na adresu Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.. Třeba se z toho vyvine zajímavá spolupráce.

    Těším se na nové setkání s vámi.

    Jiří Lojín

    Šéfredaktor

     

     

     

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení