Halucinace okamžiku bezmeznosti

Komiksy

Vytvořeno 17. 9. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Neil Gaiman je bezesporu velký vypravěč, jehož síla tkví v osobitých příbězích, jimž neschází punc originality, navíc jsou srozumitelně podány a obsahují v sobě atmosféru snového tajemna.

V případě Sandmana je ona snovost přímo rozhodujícím elementem. Domeček pro panenky je druhým v řadě jedenáctidílného cyklu a za ústředního představitele můžeme považovat pána snů Morfea.

Domeček pro panenky je též prodchnutý tragičností s nádechem melancholičnosti a útočí na naše podvědomí. Svým způsobem se dá v jistých aspektech tohoto díla spatřit i jistá míra surreálna kombinovaná s absurditou. Také je zde zastoupena krutost s ukázkou různorodých deviací. Gaiman splétá pramínky jednotlivých příběhů rozčleněných do kapitol v jednolitou řeku, a to vlastně platí pro celý cyklus týkající se Sandmana. To vše je obestřeno hávem magičnosti, jež pramení z obdivuhodného zřídla autorovy fantazie.

Setkáme se s nesmrtelnými lidmi, bytostmi stojícími mimo čas a prostor, prolínáme se různými historickými epochami, mytologií, náboženstvími a v neposlední řadě rituály. Možná to měl Gaiman v úmyslu, a nebo se tak stalo zcela bezděky, ale v jednotlivých vzájemně provázaných povídkách před námi poodkrývá duši člověka, respektive každého z nás, kdo propadl kouzlu jeho mistrného umu vyprávět zajímavé příběhy dráždící naši zvědavost. Ve světě, který vytvořil a jenž je včleněn do skutečnosti toho reálného, v němž se každodenně vyskytujeme, a to až do okamžiku smrti, jsou běžně překračovány hranice snu a bdělého stavu vědomí. V jistých chvílích si ani nemůžeme být jisti, zdali se jedná o přelud, či nikoli.

Ve svých textech se Gaiman dotýká samotné podstaty universa, přičemž důležitou složku tvoří lidský strach. Často si ho nepřipouštíme, nemáme ho rádi, snažíme se zapomenout na příčiny, jež ho v nás vyvolávají. On, podobně jako psychoanalytik, se pokouší rozkrýt to, co za tím vším je. A co nalézá? Dost často tak zvanou ironii osudu.

Gaimanovy příběhy obsažené v Sandmanovi nejsou právě dvakrát radostné. Ne, že by postrádaly šťastnější okamžiky, ale téměř vždy se vynoří neblahé účinky vyšší moci ze sféry transcendentna, které promění životy obyčejných lidí v noční můru.

Ti nemají prakticky naději obstát. Jsou jen hračkami v rukou členů rodiny Věčných, mezi něž přináleží kromě již zmíněného Morfea také Smrt, Závist, Touha a další. Ti proti sobě intrikují a svět jim k tomu slouží jako taková kulisa, přičemž lidé jsou něco jako figurky na poli šachovnice.

Z nahodilosti vynořivší se z jemného přediva kauzality se stane uměle vyvolaná předurčenost a to pouze proto, aby byl ukojen rozmar některého z Věčných. A co také jiného mají dělat, než se, i když mnohdy krutě, mezi sebou škádlit, když pro vše mimo ně je platný princip pomíjivosti.

Závěrem by se dalo konstatovat, že Domeček pro panenky je veskrze, až na obálku, černobílý a smrt je mnohem skutečnější, než my v daném okamžiku přítomnosti. Bylo by záhodno se zastavit, zhluboka se nadechnout a uvědomit si své bytí. S mírnou nadsázkou nám Gaiman právě tohle umožňuje.

„Sakra. Máme tu nějaká velká jména?“
„Ehm, je tu Měsíční řeka, ale připadal mi nějak ostýchavý. A Cukrář. Znáte ho, ten Z Connecticutu. Ten chlap s cukrovými špalky – však víte, sběratel rtů. Ten je tady.“
„Bez čestného hosta se neobejdeme.“
(Gaiman, N.: Sandman: Domeček pro panenky. Přel. V. Janiš. Crew: Praha 2003, 2012, s. nečíslováno.)

Knihu Sandman: Domeček pro panenky vydalo nakladatelství Crew

Komentáře   

 

0 RE: Halucinace okamžiku bezmeznosti — EverEast 2012-09-17 10:51

Mám trochu pocit, že autor recenze knihu četl z vlaku. Cyklus Sandmana je desetidílný. V českém vydání vyšel šestý díl ve dvou svazcích, což z druhého svazku ale nedělá další díl. Nemluvě o tom, že Závist se nevyskytuje jako postava ani mezi členy rodiny Věčných (Touha, Destrukce, Sen, Osud, Smrt, Delirium a Zoufalství), ale dokonce ani nikde v celé desetidílné sáze.
Hranice snu a skutečnosti jsou překračovány vždy zřetelně a čtenář nemá problém se v tom orientovat. Nevím tedy, co je touhle poznámkou myšleno...

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

 

0 RE: RE: Halucinace okamžiku bezmeznosti — Měrka 2012-09-17 20:03

pokud jsem se dopustil nepřesnoti, budiž prominuto. ale z vlaku jsem knihu nečetl, sadmana mám rád, ale neznám celou ságu. možné zde důvod případných nedostatků. každopádně se snažím recenzi pojmout vždy upřímně a především mi jde o vystihnutí duše dotyčného titulu.
takže dík za přípomínky.
ale s tou hranicí snu a skutečnosti, za tím si stojím. nejde ani tak o zřetelnost, já to tak prostě vidím. takže jde spíš o nedorozumění, kdy každý z nás presentuje své subjektivní pojetí.

Odpovědět | Odpovědět citací | Citovat

 

Přidat komentář

JComments