Magie ženského lůna

Komiksy

Vytvořeno 19. 8. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Navzdory nepřízni osudu vydobýt si štěstí, či cesta za svobodou, tak by se dalo ve stručnosti charakterizovat Habibi Craiga Thompsona. V tomto svém grafickém románu nás na víc jak šesti stech stránkách zavádí do světa, v němž se snoubí absurdní atmosféra z Alenky v říši divů a fantasie pohádek Tisíce a jedné noci, to vše je pak navíc prodchnuto magickým surrealismem s nepřeberným množstvím odkazů a citací vztahujících se ke Koránu a tedy muslimskému náboženství.

Thompson se nám snaží přiblížit odlišnou kulturu, jež je v současnosti tolik spjata s pojmem terorismus. Habibi se dá považovat za mimořádně aktuální a to nejen kvůli tomuto neblahému faktu. Na Blízkém východě došlo a stále dochází v poslední době k četným revolučním projevům vůči mnohdy veskrze autoritativním režimům. Arabský svět zažívá svou renesanci. Trpělivost obyčejných lidí překonala svou nejzazší mez. Zoufalství je přimělo chopit se zbraní a dosáhnout svého cíle silou.

Thompson nám vypráví příběh malé holčičky, kterou byli rodiče nuceni kvůli své bezmezné chudobě a nepřízni počasí prodat přiměřeně majetnému zájemci, jenž z ní učinil svoji manželku. A bylo mu jedno, že oné dívence je teprve 10 let. Je tak zde vyobrazena dětská nevinnost v kontrastu k hrubosti a brutalitě dospělých. Též zde na jedné straně stojí uzavřený mikroráj vášněmi zhýčkaného šejka a poté svět ovládaný nedostatkem vody a hladem. Navíc se všude vrší odpadky a negativní důsledky moderních technologických výdobytků

Thompsonův kresebný projev je precizní a expresivní. Má smysl pro zkratku a vyváženost. Je také plný symboliky, jež doplňuje text. Ten staví na jednoduchosti a klasickém pojetí rozporu dobra a zla. Využívá archetypů a dramatičnosti. Je to patrné už hned na úvod, kdy máme zprvu dojem, že se děj odvíjí kdesi v středověkém orientu, avšak o kousek dál nás z toho omylu vyvede motocykl s vozíkem. Přestože se příběh odehrává v blíže neurčité přítomnosti, zachovává si ducha čehosi velmi dávného a až mýtického.

Výraznou úlohu zde též představuje mateřství. Thompson popisuje poněkud netradiční vztah mezi dvěma lidmi opačného pohlaví. Oba mají zkušenost samostatného života od útlého věku. Shoda okolností a náhod je rázem postaví čelem k realitě, která je ve svém projevu zpravidla krutá a nelítostná. Jejich vyhlídky na budoucnost jsou temné a neradostné. Žijí jeden pro druhého, ale nepříznivé okolnosti je rozdělí. Oni pak nemyslí na nic jiného, než na opětovné setkání.

Než k tomu dojde absolvují oba spoustu příkoří. Jak se však říká: Naděje umírá poslední. A tak i přese všechnu tragičnost je Habibi završeno happy endem. Ne však v nějaké konkrétní podobě. Šťastný konec zde představuje další pouť za lepším životem. To znamená bytí, za nějž bychom se nebyli nuceni stydět a jež by pro nás nebylo v jakémkoli ohledu ponižující.

„Náš druh je předurčen k tomu, aby sežral sám sebe.
„Už teď je nás až moc. A jsme děsně neschopní… nenasytní, a přitom pořád plýtváme…
A postradatelní. Bohatí se nažerou našich mrtvol.
Otrávili jsme Zemi i sami sebe.“
(Thompson, C. HABIBI. Přel. R. Podaný. BB art: Praha, 2012, s. 505.)

Knihu Habibi vydalo nakladatelství BB Art