Iracionální motivy zla

Komiksy

Vytvořeno 3. 4. 2012 2:00

Autor: Petr Měrka

Zlo je všude. Dobro se kamsi schovalo. Žijeme uzavřeni v psychóze, která sama sebe považuje za příčetnou. Lidé, jež ve svých zdeformovaných pařátech třímají moc, jsou evidentně posedlí mamonem a nezřízenou hamižností. Planeta Země se proměnila v chladnokrevný business bez mravnosti a slitování. Za nové božstvo byly bankéři vyvoleny peníze. Ty, přes svoji abstraktnost a marginalitu, se proti vůli obyčejného člověka staly alfou a omegou jeho bytí tráveného ve vnucené porobě konzumním způsobem života.

Ve vztahu k systému, z něhož není úniku, jsme nevolníky bez naděje na lepší budoucnost.

Politici nám ji přesto ve svých předvolebních projevech slibují. Jejich ústa se stávají v těchto pro ně tolik nervově vypjatých chvílích bezednými koryty sraček. A i později setrvají v pozici, pro níž je příznačné, že si tak říkajíc dělají z huby řiť.

Co je to DMZ? Demilitarizované zóna rozkládající se mezi dvěma znepřátelenými frakcemi a to sice Svobodnými státy americkými a Spojenými státy americkými. De facto se ocitáme na území nikoho, konkrétně jde o Manhattan, kde uvízli ti z jeho obyvatel, jež se nedostali, anebo to nestihli, k včasné evakuaci.

V díle nazvaném Veřejné práce se nacházíme v periodě obnovy. Každá ze znepřátelených stran se snaží získat za každou cenu co největší vliv, k tomu účelu jsou využívány četné teroristické akce, jejichž obětmi jsou kromě příslušníků OSN samozřejmě nevinní a bezbranní civilisté, ježto se provinili leda tím, že se ve špatnou chvíli ocitli na špatném místě.

Za vším ovšem hledejme výše zmíněný mamon a šílenství, které ti společensky vysoko postavení mylně zaměňují se zdravým rozumem. V zájmu vyššího pseudoprincipu, jímž není míněno nic jiného, než výhradně vlastní prospěch, se páchají ty nejhorší zločiny. Miliardářská korporace s vlastní armádou vyvolává hrůzu a způsobuje krvelačné bezpráví. Namísto proklamované asanace nejde opět o nic jiného, než o převzetí nadvlády, což je doprovázeno bezostyšným zašlapáváním prostého člověka do země. Nebo snad lépe vyjádřeno – toxického humusu.

Ačkoli se tento comics odehrává v blíže neurčité budoucnosti, je svým tématem veskrze aktuální a reflektuje soudobé problémy. V podstatě zde nalezneme reminiscence konfliktů v Perském zálivu či Afghánistánu. Též se zde potkáme s vlivem, jaký má soukromý kapitál na „demokraticky“ zvolenou garnituru papalášů, jež jsou svou přirozenou povahou narcistní vlezdoprdélkové trpící chorobnou megalomanií, jimž schází jakýkoli kontakt s realitou. Žijí ve vakuu korupce a přepychu, přičemž své bližní poměřují leda tak statistikami, takže nejsme pro ně ničím víc, než čísly v grafech.

V DMZ: Veřejné práce Briana Wooda se mísí beznaděj se zmarem, kdy skutky páchané ze sebelepších pohnutek, se promění ve svůj pravý opak. Vše jakoby obestírá opar zoufalství a bezvýchodnosti.

Střetáváme se s pomíjivostí, kdy pro lidské radosti je příznačná jepičí existence, láska dojde naplnění několika steny završenými ejakulací a výronem sekretu, pročež vyrazíme do ulic objevit v popelnicích něco málo k snědku.

A když nám popřeje opravdu velké štěstí, nalezneme smrt, jež nás vysvobodí z dalšího utrpení.

„OSN odsud padá a Trustwell se může zcvoknout. Jako kdyby dostali nějaký povolení rozbíjet palice. Nikdo není v bezpečí. Vládnou tu komanda smrti.
Mírový jednotky, co se ještě nestáhly, maj nový bojový pravidlo: Pomalu couvat a nikomu se nedívat do očí.
Kurva.“
(Wood, B. DMZ: Veřejné práce. Přel. R. Podaný. BB art: Praha, 2012, s. 78)

Knihu DMZ: Veřejné práce vydalo nakladatelství BB art