Komiksy

Scott McCloud: Jak rozumět komiksu

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
il

Komiks je bez hranic a úžasný. To je první informace, které se nám dostane po otevření McCloudova díla. Tato fascinace čiší z každé další strany a snadno se přenese i na samotného čtenáře, pokud ke komiksovému umění přistupuje už od počátku nepředpojatě. A pokud hovořím o "komiksovém umění", není to náhodné. Scott McCloud si vytýčil nelehký úkol, definovat komiks jako svébytné médium.



knihaDíky McLuhanově teorii zpětného zrcátka už několik desetiletí víme, že každé nové médium je reflektováno prizmatem těch starších. Stejně tak komiks, který je často mylně zařazován jako literární žánr či výtvarný směr. Samozřejmě není těžké dokázat opak. Stačí poukázat na skutečnost, že stejně široký rozptyl žánrů a stylů jako literatura může obsáhnout samo komiksové médium. Ovšem dostat tuto skutečnost do povědomí odborné i laické veřejnosti, to je věc jiná. A přesně o to se autor pokusil. Právě v tom tkví síla i slabina jeho opusu.

Protože byl McCloud na tomto poli prvním (nepočítáme-li u nás nevydanou studii Willa Eisnera, která ovšem nepostihuje celou šíři problematiky, ale zabývá se "grafickým románem" pouze jako sekvenčním uměním), nemůžeme očekávat průvodce ucelenou teorií a dostává se nám tak do rukou pouze kniha, mapující nejzákladnější znaky, které komiks tvoří.

Zdálo by se, že tento průvodce vysvětluje až příliš elementární věci, jenže pokud se v první kapitole dozvíme, že "komiks je záměrná juxtaponovaná sekvence kreslených a jiných obrazů, určená ke sdělování informací nebo vyvolání estetického prožitku", můžeme si být jistí, že se nejedná o exhibici autorova slovníku, nýbrž o skutečně první definici komiksu. Na dalších stranách se pak věnuje všem podstatným stránkám tohoto umění jako je význam karikatury, meziobrázkové mezery, časového rámce, linky i barvy, písma a slov. Svá tvrzení opírá o kontinuitu historického vývoje (tendence v soudobém malířství a dalších druzích umění).

McCloud aplikuje na komiks již známé teorie z pole sémiotiky, literární vědy, výtvarného umění a psychologie. Neváhá popsat čtenáři míru extenze smyslů prostřednictvím komiksového média a popularizovat tak oblasti považované za nepopularizovatené. V tomto pohledu se částečně podobá Umbertu Ecovi. Za shodný rys můžeme považovat zejména přístupnost jazyka, jímž jsou nám odborná fakta podávána, aniž by prezentované  myšlenky myšlenky ztrácely hloubku. Vše navíc podpořeno sdělností komiksové formy. Zde se dostáváme k podstatnému detailu, který jsem doposud nezmínil. Jak rozumět komiksu je skutečně komiksovou knihou. Není to však nijak překvapivé. Pokud autor tvrdí, že se jedná o svéprávné médium, které může být stejně sdělné a obsahově rozmanité jako jeho předchůdci, je forma komiksu v zásadě nutností. Navíc v tom můžeme vycítit jisté ironické gesto vůči těm, kteří stále pohlížejí na grafické knihy s despektem.

V celkovém hodnocení považuji české vydání Understanding comics za podstatný přínos pro teorii literatury i umění jako takového a je poměrně ostudné, že český překlad vychází v patnáctiletém odstupu od amerického vydání. Nicméně několik výhrad by se přeci jen našlo. V některých ohledech jde kniha málo do hloubky rozebírané problematiky, což je možné přičíst i faktu, že u nás nebyla publikována dvě volná pokračování (Reinventing Comics a Making Comics). I přesto je však zjevné, že autor spotřebuje mnoho prostoru, aby dokázal, že je komiks umění, namísto toho, aby ho jako hotové umění už rozebíral, čímž vlastně kráčí proti svému zamýšlenému cíli. Nadto se McCloud neustále vrací k již řečenému, aby čtenář nezapomněl fakta předestřená v předchozích kapitolách, což je místy únavné. Také kniha v některých případech spotřebuje množství stran k vysvětlení něčeho velmi prostého (kapitola o pohybu). Zcela zbytečný je pak oddíl "Šest kroků" kde se rozebírá motivace komiksových kreslířů. Ve vší obecnosti se stejný motivační cyklus dá vztáhnout k autorům jakéhokoli druhu umění a ani v jejich případě bychom se nedozvěděli vlastně nic zvláštního.

Na závěr bych snad dodal, že Jak rozumět komiksu je studie teoretická, nikoli dějinná. Historie grafického románu zde slouží pouze jako dokladový materiál a tvoří okrajovou stránku celého obsahu. Na druhou stranu se alespoň nedopouští významných faktických nepřesností, které jsou přičítány nedávno vydané Krumlově publikaci Comics: Stručné dějiny.

Nejlepší vizitku pak tvoří pochvalné reakce předních světových umělců. Jeden z nejuznávanějších současných komiksových autorů, Neil Gaiman prohlásil, že Jak rozumět komiksu je "jednoduše nejlepší kniha o komiksu". Podobně se vyjádřili i Alan Moore (zřejmě první autor, který dodal tomuto médiu skutečnou hloubku a obsahovou závažnost), či Art Spiegelman, který svým fascinujícím Mausem dokázal, že je komiks vhodný i k otevírání tak závažných témat jako je holocaust.

Knihu Jak rozumět komiksu vydalo nakladatelství BB art

 

Soutěže

Aktuality

  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  
  • Země skrytých úsměvů

    Kniha Země skrytých úsměvů přináší 30 povídek 30 současných českých spisovatelů, spjatých s Podzimním knižním veletrhem v Havlíčkově Brodě + navíc texty tří již nežijících autorů. Povídky jsou žánrově i tematicky pestré, zrovna tak jako je pestrá současná česká literatura.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení