Komiksy

Retro bůh a jeho tanec nad horami odpadků

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
ilustrace

Moebius je neoddiskutovatelný fenomén světového comicsu. Vlastním jménem Jean Giraud, narozený v roce 1938 v Nogent-sur-Marne na předměstí hlavní metropole Francie, svým tvůrčím otiskem nesmazatelně poznamenal vizuální literaturu. Do širšího povědomí vstoupil počátkem šedesátých let 20. století westernovým počinem zasvěceným rebelu Blueberrymu. Rozhodující však pro něj bylo setkání spadající do období poloviny let 70. s Alejandrem Jodorowskym.



komiksTento původem Chillan a student psychologie a filosofie nadlouho zakotvil v Paříži, ale později se přestěhoval do Mexika, kde objevil comics, jemuž se, kromě avantgardního divadla a kontroverzně zaměřené filmařině, počal aktivně věnovat coby scénárista.

Pro Moebiovu kresbu je příznačná karikující zkratka a především přirozená hravá humornost. Později přibyla též značná transcendentnost a mystikou prodchnutá meditativnost. Což podtrhuje i jeho duševní přerod spadající do let 80., kdy se oddal vegetariánství a přesídlil na Tahiti a posléze do Los Angeles.

Jejich společné dílo nazvané INCAL je pak výsledkem nadskutečné vize dvou výrazných kreativních osobností.
Jodorowsky do něj vložil svou nemalou náchylnost k surreálnu a Moebius zase svoji nezaměnitelnou a zcela originální výtvarnou poetiku.

INCAL je bizarní, geniální a jedinečný, překupující okouzlující barevností. Kresba i text hýří fantazií často postavenou na hlavu, avšak opatřenou svou vlastní specifickou logikou a zákonitostmi.

Zavádí nás do odcizené a přetechnizované společnosti jistého renesančního futura, které v sobě zahrnuje nejen planetu Zemi, ale celý vesmír a vlastně jde v pojetí universa mnohem dál – až za jeho hranice, které jsou z pohledu naší konvenční mysli nevymezitelné.

INCAL je nadžánrovou esencí, jež v sobě pojí prvky sci-fi i fantasy, ale její přesah je především metafyzický. Ne nadarmo nás ve vztahu k němu napadne příměr klasické polarity, přesto tvořící harmonickou jednotu známou jako jin a jang. Svou složitě pojatou formou jednotlivého uspořádání celé kosmické soustavy nám zase přivodí na mysl věhlasný román DUNA od Franka Herberta, avšak s mnohem větším důrazem na touhu po zodpovězení oné věčné otázky týkající se pravé podstaty bytí.

Ústřední osa příběhu se odvíjí kolem boje dobra a zla, kdy se Temnota snaží pohltit veškeré existující světlo a nastolit tak reálné nic.

Za hlavního hrdinu je neobyčejně vhodně zvolen bezvýznamný detektiv třídy R John Difool, česky vyjádřeno: Jan Hlupák, jehož doprovází na jeho bezděké a zhola neuvědomělé pouti za osvícením mluvící betonový racek Deepo.

Příběh má strhující dynamiku a disponuje spletitostí dějů, napínavostí a především rafinovaností, která se neštítí využívat všemožných otřepaných klišé. Ale to jen ke svému prospěchu, neboť je slije a přetaví v něco zcela nového.

INCAL na mě zapůsobil jako zjevení a cosi víc než mimořádného. Velkým kladem pak je, že vyšel jako jednolité album a i přes svoji poměrně vysokou cenu rozhodně nikdo, kdo se k jeho koupi rozhodne, neprohloupí!
Tato úchvatná kniha by neměla chybět v knihovně žádného milovníka kvalitní a nápadité literatury.

Ulička sebevrahů je vlastně kolmá šachta, která vede bez přerušení až k velikému jezeru kyseliny, v němž se rozpustí všechno.
„Hele! Letí sebevrah!“
„Týjo! Teď poletěj i další!“
„Toto ale trvalo!“
„Koskič! Přines mi bouchačku! Tentokrát se bude hodit!“
Jak je v uličce obvyklé, první skokan vyvolal epidemii sebevražd.

(Moebius – Jodorowsky: INCAL. Přel. R. Podaný. Crew: Praha, 2011, s. 6–7.)

Komiks Incal vydalo nakladatelství Crew

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení