Knižní novinky

IRENA OBERMANNOVÁ: PANOPTIKUM ČESKÉ

1 1 1 1 1 (1 hlas)
zena

Loni touto dobou vrcholil skandál kolem Tajné knihy, v níž Irena Obermannová popsala svůj vztah s Největším Čechem, nápadně připomínajícím bývalého prezidenta. V nové knize autorka líčí, co v době mediální smrště zažívala a jak to vnímala. Panoptikum české je příběhem spisovatelky, která kvůli skandálu kolem své knihy přestane mít schopnost používat slova a začne mluvit pozpátku. Navštěvuje psychoterapeutku, která usoudí, že není potřeba léčit ji, ale její psaní…



knihaIrena Obermannová si po celou dobu, kdy tento skandál plnil první stránky bulvárních i seriózních médií, dělala poznámky, aniž tušila, jak s nimi naloží. Nakonec na klíč k uchopení příběhu našla při návštěvách psychiatričky.
„A proč jsem o tom chtěla napsat? Protože to je závratný a výmluvný příběh. Hodně lidí se mě ptalo, proč to znovu píšu, proč se z toho, co se dělo nepoučím a nepíšu opatrněji. Odpovídala jsem jim, že jsem se poučila. A proto píšu neopatrněji,“ říká autorka k nové knize, v níž tentokrát většina postav má svá reálná jména.
A o čem tedy Panoptikum české je? „Je o naší společnosti, která je pokrytecká, prolhaná a nemocná. Je to příběh spisovatelky, která po skalndálu kolem své knihy přestala mít schopnost používat slova a začala mluvit pozpátku. Navštěvuje terapeutku, která usoudí, že není potřeba léčit spisovatelku, ale její psaní. Učí se znovu psát. A mluvit popředu. Tedy konkrétně,“
dodává Irena Obermannová.
Panoptikum české vychází v nakladatelství Motto 15. října 2012. Na obálce knihy je již tradičně fotografie Jana Saudka.

ROZHOVOR S IRENOU OBERMANNOVOU K VYDÁNÍ KNIHY PANOPTIKUM ČESKÉ


Kdy a proč jste knihu začala psát? O tom, že ji napíšete jste začala mluvit hned na podzim loňského roku, když se strhla mediální smršť po Tajné knize.

 

Po celou dobu skandálu jsem si dělala poznámky. Dělám si je celý život, v čím obtížnější životní situaci se nacházím, tím jsou hustší. Pomáhají mi dobrat se nějaké smyslu, proč se věci dějí, někdy i smyslu mého života. A většinou je v nějaké podobě následně použiju pro knížku nebo pro scénář. Takže ani tentokrát to nebylo jiné. Ovšem tentokrát jsem vůbec netušila, jak mám se zápisky naložit, jak ten příběh uchopím. Nakonec jsem na to přišla při návštěvách mé psychiatričky. A proč jsem o tom chtěla napsat? Protože to je závratný a výmluvný příběh. Hodně lidí se mě ptalo, proč to znovu píšu, proč se z toho, co se dělo nepoučím a nepíšu opatrněji. Odpovídala jsem jim, že jsem se poučila. A proto píšu neopatrněji.

Kdy jste četla všechny ty články, které v knize Panoptikum české citujete – hned nebo až s nějakým odstupem? Jaké to bylo pročítat si je třeba po půl roce?

Některé jsem bohužel četla hned, jiné mi schovávala rodina do krabice, že až budu zdravá. Takže ty nejhnusnější jsem četla až teď v létě. Už jsem se neklepala, připadaly mi jen strašně hloupé a zlé. Ale to čtení bylo pro mě přínosem - zjistila, že už jsem opravdu v pořádku. Také jsem kvůli Pantoptiku musela číst znovu všechny ty bláboly, co jsem četla  na podzim a v zimě. A měla jsem nad nimi už jiné pocity, někde jsem se dokonce smála, nad některými jsem si říkala - proč jsem z toho byla tak špatná? Vždy't jsou to pitomosti. Ovšem některé mě budou mrzet už navždycky, zvláště od lidí, kteří byli mými kamarády.

V Tajné knize jste identitu postav úzkostlivě tajila, tady ne – proč?

Čeští novináři Tajnou knihu zvulgarizovali a vítězoslavně odkryli, kdo je v ní kdo, místo aby odkrývali jiné věci. Mým literárním přesvědčením až dosud bylo, že knihy mají usilovat o  všeplatnost a tedy nejsou nutná konkrétní jména, protože jde o příběh, který by měl být srozumitelný i na Marsu. Ovšem po tom, co se dělo, jsem v případě Panoptika změnila názor. Vždy se řídím tím, co si žádá příběh. Tentokrát si řekl o větší konkrétnost.  Panoptikum české je o naší společnosti, která je pokrytecká, prolhaná a nemocná. Je to příběh spisovatelky, která po skandálu kolem své knihy přestala mít schopnost používat slova a začala mluvit pozpátku. Navštěvuje terapeutku, která usoudí, že není potřeba léčit spisovatelku, ale její psaní. Učí se znovu psát. A mluvit popředu. Tedy konkrétně.

Jaké postavy tvoří české panoptikum? Překvapil vás někdo svojí reakcí na Tajnou knihu, kterou byste bývala nečekala?

Ano, překvapilo mě několik lidí, kteří buď pod vlivem mediálního humbuku změnili na knihu názor, nebo přesto, že se jim kniha líbila, odmítli to veřejně říct. To mi bylo hodně líto, ale konkrétněji se k tomu vyjadřuju v knížce.

Nikdy jste nezalitovala, že jste Tajnou knihu napsala?

Ne, nikdy ani na vteřinu.

 

 

pozvanka

Soutěže

Aktuality

  • Svět knihy po dvacáté čtvrté očima mladého knihomola

    Svět knihy – to je mezinárodní knižní veletrh a literární festival, který si nenechá uniknout žádný milovník literatury.  Festival se každoročně odehrává v prostorách a v přilehlém okolí pražského holešovského výstaviště. Letošní 24. ročník odstartoval ve čtvrtek 10. května a trval až do nedělního odpoledne. Za symbolických 120 korun jste se mohli ponořit do světa knih a komiksů.

    Číst dál...  
  • Bohatý komiksový program přilákal na Svět knihy rekordní počet návštěvníků

    Veletrh Svět knihy se letos nesl ve znamení komiksu, a i díky bohatému programu, který připravili komiksoví nakladatelé, přilákal rekordních 46 000 návštěvníků. „Tohle spojení prostě zafungovalo. Připravili jsme akce, přednášky a spousty novinek, sotva jsme stíhali stánek zásobovat,“ říká Jiří Pavlovský z největšího komiksového nakladatelství CREW. „Vznikaly i spontánní srazy komiksových fanoušků a na naprosté většině našich akcí bylo plno.“

    Číst dál...  

Doporučujeme

Nové komentáře

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení