V knize Z domu a zahrady se obyčejné věci dětským pohledem stávají neobyčejnými

Knižní novinky

Vytvořeno 7. 11. 2011 1:00

Autor: Redakce

Vychází nová kniha Olgy Černé Z domu a zahrady. Výtvarnice Eva Volfová v ní vyšila malé příběhy, koloběh ročních období, myši i pěstování dýní.

Text Olgy Černé inspirovaný nejen vlastním dětstvím ale i rodinou a domem výtvarnice Evy Volfové, která knížku také  ilustrovala-vyšila, zaznamenává drobné radosti, smutky, dobrodružství a fantazie dvou dětí, které žijí se svými rodiči ve velkém domě se zahradou.

Olga Černá umí popsat dětskou všednost se vší vážností i lehkostí, stejně jako Eva Volfová umí – svým typickým „trochu křivým“ způsobem – vyšít do hadříčků kousky svých dní. Ze spolupráce obou autorek vzešla jemná a osobitá autorská kniha zachycující neobyčejný ostrov normálního rodinného štěstí.

Olga Černá: „Když jsme s dětmi přijeli na návštěvu k Evě Volfové do Chotovin, říkaly: Tady to vypadá jako u babičky. Stará vila se zahradou okolo, kde Eva s rodinou žije, je opravdu hodně podobná domu, kde jsem vyrostla já. Co jsem napsala, je trochu vzpomínka, trochu skutečnost a trochu přání: místo, kde je bezpečí, láska i dobrodružství pohromadě, by měly mít všecky děti.”

Ilustrátorka Eva Volfová: “V knížce Z domu a zahrady se dozvíte jak nečekaně výkonými pomocníky jsou myši, k čemu také je dobrá tykev, budete překvapeni, kdo ví o čokoládových bonbonech vysoko na skříni...”

V knize Z domu a za zahrady naleznou čtenáři velký starý dům se zahradou, dvě děti, Matěje a Hanku, tátu a mámu, malé příběhy, pozorování, křehkou dětskou fantazii, vzorky a výseky všedních dnů, koloběh ročních období, myši, zahradu, pěstování dýní, půdu, schovávačky, pouštění kuliček, sourozenecké pošťuchování, dětské strachy a především domov... Obyčejné věci, které se pohledem sedmiletého Matěje a pětileté Hanky stávají neobyčejnými.

Ukázka z knihy, kapitola Zvíře ze stěny:

Náš dům je starý. Když jsme se přistěhovali, bylo v něm plno starého nábytku a dokonce i staré šaty a v koupelně staré kartáčky na zuby. To říkali táta s mámou, já už se na to nepamatuju, a Hanka teprve ne. Na stěnách byly staré barvy a vzory. Všelijaké proužky, vlnovky, kytky, puntíky. I stříbrné a zlaté. Ty si pamatuju líp, protože nám jich máma kousky nechala. Dneska už máme všechny zdi vymalované na bílo nebo na žluto nebo na světle modro, ale ty kousky máma obtáhla tužkou, udělala jim rámečky. Tak ani nemusíme věšet na zeď obrázky, když je tam máme rovnou namalované.
Zeď na některých místech praská. Třeba pod stropem nebo kolem dveří. Jednu prasklinu mám hned za postelí. Večer se na ni dívám a říkám si, kam asi vede. Jestli jsou všude pod omítkou cestičky, jako mají myši pod sněhem, dalo by se prolézt třeba až do kuchyně nebo možná i ven. Rád bych se do škvíry podíval, ale nevejdu se
do ní. Ani prst se mi tam nevejde. A nechci omítku loupat, aby mi nepadala do postele.
Tuhle večer, Hanka už spala, v prasklině něco šramotilo. Byl jsem úplně zticha, abych to nevyplašil, jen jsem se díval. Viděl jsem, jak z praskliny vykouklo kulaté oko. Potom druhé. Prohlídlo si mě a zmizelo. Další den to přišlo znova a zase to koukalo. Ani jsem se nehnul, ale dal jsem si ruce před oči a taky jsem se na to koukal škvírou: mezi prstama. Viděl jsem, jak to opatrně vystrčilo nohu, jednu, druhou, třetí. Bylo to takové hubené a skoro úplně placaté. Lezlo to z praskliny na stěnu a dívalo se na mě. Chtěl jsem mu říct, ať se mě nebojí, že mu nic neudělám, ale radši jsem byl zticha a jen jsem se díval.

O autorkách:

Olga Černá (nar. 1962)
Skromná autorka, která sama sebe charakterizuje jako vesnickou knihovnici. Vzděláním agronomka pracovala v laboratoři, poté v knihkupectví, dnes v knihovně v Nadějkově v jižních Čechách. V roce 2008 byla za svou práci oceněna v soutěži Knihovna roku pořádané Ministerstvem kultury ČR.
Její titul Kouzelná baterka inspiroval k dramatizaci projekt Listování, které pořádá pravidelná představení pro děti v knihovnách a divadlech.
Vyšlo již v Baobabu: Kouzelná baterka (ilustrace: Michaela Kukovičová), Poklad starého brouka (ilustrace: Alžběta Skálová), Jitka a kytka (ilustrace: Michaela Kukovičová)

Eva Volfová (nar. 1979)
Studovala v Praze na Vysoké škole umělecko-průmyslové a momentálně žije s rodinou v jižních Čechách. Vystudovala v atelieru textilní tvorby a navštěvovala také ateliér grafiky. Ve své tvorbě se věnovala oběma disciplínám a  postupně je začala také kombinovat. V posledních letech příležitostně vystavuje nebo se účastní výtvarných dílen pro děti.
Vyšlo již v Baobabu: Kočička z kávové pěny (Baobab, 2006)