
Dekadentní literatura
- Dějiny literatury
- Vytvořeno 18. 10. 2009 2:00
- Autor: Petra Šmejdová

Autoři se ve velké míře inspirovali v díle filozofa Friedricha Nietzscheho a Arthura Schopenhauera. Jako hlavní inspirační zdroj se uvádí teorie o nadčlověku prvního ze zmíněných filozofů. Nadčlověk je zde konfrontován z davem, který se nechá ovládat. Dekadentní prvky najdeme i v díle Edgara Allana Poea, který byl jedním z předchůdců dekadentní literatury.
Umělci se na přelomu 19. a 20. století postavili také proti oficiálnímu umění. To je ale později přijalo za své a představitele dekadence zařadilo do všech osnov.
Do tvorby moderního autora Charlese Baudelairea se kromě symbolů promítly také dekadentní prvky. Za prototyp tzv. „úpadkové“ poezie se považuje jedna z jeho básní ze sbírky Květy zla. Zdechlina nebo také Mršina je morbidním vyprávěním o nezvykle cynickém vyznání lásky. Autor společně se svou milou na procházce spatří rozkládající se mrtvé tělo, které po vzoru impresionistů detailně popíše. Realisticky syrovou situaci mladík využívá k vyznání lásky své milé. Přirovná ji k hnijící mrtvole a ujistí ji, že až bude mrtvá a její tělo v takovém stavu, stále ji bude milovat. Do velkého kontrastu se zde dostává život a smrt. Tato báseň vyvolala v tehdejší společnosti obrovské zděšení, také proto bývá Baudelaire označován za praotce dekadence.
Oscar Wilde patří mezi největší umělce „úpadkové“ literatury. Výstřední dandy pohrdal tradiční anglickou společností, které vadil jeho způsob života. Byl to typicky dekadentní autor, jenž se později stal světově proslulým dramatikem a prozaikem. Kromě divadelních her, povídek a pohádek napsal také jeden román, který řadíme mezi dekadentní díla. Obraz Doriana Graye je příběhem narcistického mladíka, který před vlastním portrétem vysloví osudové přání. Chtěl, aby krásný obraz stárl místo něj. Dorian žije jako zhýralec, ale jeho tvář zůstává stále stejná. Na portrétu se rýsují vrásky a patrné jsou i projevy špatného života (zločiny, neřest). Po letech Dorian obraz nenávidí víc a víc. Nakonec to nevydrží a vlastní podobiznu probodne nožem, při čemž umírá sám ve své skutečné podobě. Ráno pak sluhové najdou portrét krásného mladíka, pod nímž leží mrtvý stařec. Fantastické prvky umocňují dramatický osud člověka, který se chtěl vzepřít zákonitostem přírody.
Svérázem polské společnosti byl Stanislav Przybyszewski. Hlásil se k bohémskému kultu alkoholu a erotiky. Zajímal se o psychologii, neurologii a satanismus. Poslednímu zmíněnému se věnoval i v prvním románu Satanovy děti. Nejvíce ho ale proslavila románová trilogie Homo sapiens z konce 90. let 19. století. Všechny tři prózy (Přes palubu, Cestou a Malström) spojuje postava Poláka Falka. Hlavní hrdina je pod vlivem Nietzscheho učení přesvědčen, že je výjimečný a všem nadřazený. Ačkoli si myslí, že se zná, nakonec se zachová stejně jako ostatní. Podléhá svým vášním a ubližuje lidem ve svém okolí. Podobné téma – konflikt neomylných lidí – je popsáno ještě v románech Synové země a Silný člověk.
Česká dekadence má, stejně jako v dalších moderních směrech, také četné zastoupení. Své názory oproti zahraničí vyjadřovala mírněji. Vyslovovala pocity marnosti a beznaděje života. Dekadenci se u nás dařilo především v poezii. Představitelé české dekadence působili kolem časopisu Moderní revue, který založil Arnošt Procházka. Podíleli se na něm i další dekadentní umělci jako Jiří Karásek ze Lvovic nebo Karel Hlaváček. Revue vycházela od roku 1895 do roku 1925 a otiskovala českou i přeloženou zahraniční tvorbu. Věnovala se současným tématům – impresionismu, symbolismu, dekadenci – a zaměřila se i na rozbory Nietzscheho a Schopenhauerova díla.
Arnošt Procházka se k dekadenci řadí především svou básnickou sbírkou Prostibolo duše. Jedná se o zápisky morbidní erotiky, přičemž prostibolo znamená nevěstinec. Dále se věnoval už jen kritickým statím a odborným esejům. Mezi plodnější autory se zařadil Procházkův kolega z Moderní revue Jiří Karásek ze Lvovic. Ve svých románech vyjadřuje především duševní únavu a přesycenost. V jeho díle najdeme téma erotismu, odvratu od života, kultu smrti a další. Toto je popsáno v Zazděných oknech, Sodomě, Knize aristokratické či v Sexu necans. Mimo život je dílo z roku 1897, v němž se již zřekl kombinování příběhů a vnějšího osudu hrdiny. Dále v tom pokračoval v Gotické duši z roku 1900. Později se věnoval kritice a publicistice.
Dekadence měla kvůli svému razantnímu přístupu k literatuře mnoho odpůrců z řad velkých spisovatelů. U nás ji odmítl například Jaroslav Vrchlický nebo Josef Václav Sládek. Kromě výběru témat byla dekadenci vytýkána také závislost na cizích vzorech. Několikrát popřela svá východiska a omezovala se svým ohraničeným záběrem. Přesto se stala důležitým vývojovým stupněm moderní literatury, kde má dodnes své místo. Stalo se také, že někteří její představitelé vytvořili mimořádná díla. V případě prací českých básníků se občas hovoří o černých perlách literatury.
Použitá literatura:
Svozil B. Česká literatura ve zkratce 3, Knižní klub, Praha, 2000
Milička K. Od realismu po modernu, Baronet, Praha, 2002
Vlašín Š. Slovník literárních směrů a skupin, Orbis, Praha, 1977
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...