Historie a současnost Literárních novin

Literární časopisy v České republice, resp. Československu byly vždy závislé na společensko-politické situaci, a tak spolu s dějinným vývojem opisovaly křivky od rozkvětu k útlumu a zpět. Jestliže třeba za komunistické normalizace vycházelo jen několik tvrdě cenzurovaných literárních periodik a časopisy samizdatové či exilové byly přístupné jen omezenému okruhu čtenářů, po listopadové revoluci 1989 nastal publikační boom.

Zakazované časopisy začaly vycházet oficiálně, obnovila se řada titulů z 60. let, denní tisk věnoval knižní produkci značnou pozornost. Po čase však mnohé literární tiskoviny zanikly – tentokrát z důvodů finančních – a v novinách se objevoval sílící příklon ke komerční kultuře a rozmanitosti.

Od poloviny 90. let minulého století začala vznikat řada menších, často regionálních časopisů, které reagovaly na aktuální tuzemské literární trendy a dávaly prostor i nezavedeným autorům. Tato situace trvá v podstatě dodnes. Existuje několik celorepublikových časopisů (Tvar, Host, Literární noviny) a pak řada menších, regionálních či ideově vyhraněných, které se ovšem často potýkají s nedokonalou distribucí.

Literární noviny byly založeny roku 1952. Titul toto periodikum převzalo od stejnojmenného propagačního měsíčníku nakladatelství ELK (Evropský literární klub), zároveň šlo o doslovný překlad sovětského časopisu Litěraturnaja gazeta, s nímž redakce od založení navázala těsné styky. Ročně vycházelo 52 čísel, která měla cca 20 stran.

Jednalo se o politicko-kulturní týdeník, který přinášel politickou publicistiku, ekologicky zaměřené statě, články o současném umění a ukázky z původní tvorby. Součástí byly přílohy Nové knihy a Občanské noviny. Zpočátku list věnoval hodně pozornosti i vědě, časté zde byly medailony domácích i cizích literátů, o divadle a filmu, estetické otázky, hudba, jazyková kultura, filozofie a ideologie, drobné satirické útvary atd. Součástí byly i programy rozhlasu a televize, přehled filmových představení, divadelních programů, koncertů, výstav…

V 50. a 60. letech se v jednotlivých číslech odráží proměny politicko-kulturní atmosféry, především vztah mezi Svazem čs. spisovatelů a KS – zpočátku zde vycházely např. články v duchu komunismu a články oslavující komunistické vůdce a literáty, politické a budovatelské zaměření měla i otiskovaná próza a poezie. Také literární kritika se nesla v duchu socialistického realismu.

Částečné oživení nastalo v roce 1955 v souvislosti s přípravami na 2. sjezd SČSS – v periodiku se objevují ankety, nové rubriky a diskuze. Od roku 1956 je zveřejňováno větší množství příspěvků o cizích literaturách a kultuře v zahraničí, rozhovory se spisovately či besedy. Později došlo k utlumení ze strany KS, které však bylo nahrazeno tzv. otvíráním oken do světa a odbouráváním tabuizovaných oblastí  (např. debaty o postavení ženy ve společnosti, romská problematika, životní prostředí, vztah státu k církvi).

Když Literární noviny nezveřejnily diskuzní vystoupení 4. sjezdu SČSS, byli vyloučeni z KSČ I. Klíma a L. Vaculík. Redaktoři byli propuštěni a nahrazeni novou redakcí. Šéfredaktorem se stal Jan Zelenka (později ředitel Čs. televize, píše o něm např. P. Kohout ve svém memoárrománu Kde je zakopán pes). Vedení se tak dostává pod dohled ministerstva kultury a informací, je zcela změněn obsah a okruh přispěvatelů. Jméno bylo změněno na Kulturní noviny, které poté zanikly.

Na tradici Literárních novin  navázaly Literární listy, později zkráceně nazývané Listy. Předstíraly přímou návaznost – převzaly grafickou úpravu, zavedené rubriky atd. To bylo později také pozměněno, v nové podobě vycházely jen do konce dubna 1968. Periodikum bylo poznamenáno nedostatkem kvalitních příspěvků a spolupracovníků, proto si vypomáhalo hlavně překlady a ukázkami z knih a rozhovory se sovětskými umělci.

V roce 1990 navazuje na tradici Literárních novin, Literárních listů a Listů literární týdeník nazvaný Literární noviny. Začal vycházet jako příloha Deníku, od roku 1992 vychází samostatně. Šéfredaktorem byl Vladimír Karlík. List byl zaměřen na kulturně-politickou oblast, vycházely zde  příspěvky ze všech oblastí umění, filozofické a publicistické komentáře k aktuálnímu politickému a společenskému dění. Literatura se však stala pouze jednou ze zájmových sfér. Redaktoři se začali více věnovat otázkám ekologie, stavu české společnosti, elektronickým médiím aj. Ke krizi zde došlo v roce 1999, kdy se stal novým šéfredaktorem mladý zastánce ekologických aktivit a kritik politické situace Jan Patočka. Pod jeho vedením se Literární noviny staly týdeníkem vysloveně společensko-politicko-kulturního charakteru.

Bývalí redaktoři Literárních novin založili časopis jménem A2 podle adresy v Praze – Americká ulice číslo 2 –, kde redakce sídlí. Vedle rubriky věnované novinkám v uměleckém dění u nás i v zahraničí zde nalezneme rubriky Literatura, Film, Hudba, Výtvarné umění aj.