Kritický měsíčník
- Dějiny literatury
- Vytvořeno 9. 8. 2010 2:00
- Autor: Hana Masaříková
Na poválečnou situaci nereagovala pouze literatura, ale k názorovému rozdělení došlo také mezi literárními časopisy. Na jedné straně vycházela periodika, která svými články oslavovala vládnoucí vrstvu a tvorbu oficiálních autorů, na straně druhé zde byly časopisy, které věnovaly pozornost zakázaným či nepovolaným autorům a literárním směrům. Postupně vás seznámím se známými i méně známými periodiky, která zastupují obě strany. Jako první si představíme Kritický měsíčník.
Kritický měsíčník se zaměřoval na uměleckou a literární kritiku. Vycházel v letech 1938–1942 a 1945–1948 v nakladatelství Františka Borového, přičemž v letech 1945–1946 se formálně projevoval jako orgán Syndikátu českých spisovatelů. Od dubna 1946 jej vydával literární vědec, spisovatel, překladatel a filozof Václav Černý, který ho zároveň i redigoval. Tajemníkem redakce byl literární kritik a historik Jiří Pistorius. V poválečném období vycházela tato revue dvakrát do měsíce, ale výjimkou nebyla ani rozšířená vydání. Z politických důvodů byl Kritický měsíčník zastaven v říjnu 1948, a to před dokončením 9. ročníku.
Václav Černý se chtěl vydat po stopách Šaldovy osobnostně vyhraněné kritiky, která hodnotí literární díla náročnými uměleckými a etickými měřítky. Pro poválečné období byl názorovým východiskem tisku socialismus, jenž byl chápán jako společenský systém, který je založený na demokratických principech a který za prvotní předpoklad umělecké tvorby považuje tvůrčí svobodu. Tato koncepce se brzy stala zdrojem diskusí s marxistickým pojetím, které prezentovaly listy sympatizující s praxí Komunistické strany Československa (KSČ), jako bylo Rudé právo, Tvorba a částečně i Kulturní politika. Tyto polemiky trvaly od roku 1945.
Václav Černý považoval českou kulturu za něco, co má spojovat Východ a Západ Evropy. Snažil se také vymezit pojem socialismus, který chápal jako vrchol a závěr lidského snažení o uspořádání společenských poměrů. I když se tento názor značně shodoval s komunistickým pojetím, zastánci systému s jeho úvahami nesouhlasili. Dalším tematickým okruhem polemik byl vztah umělce a státu, kde Václav Černý jednak nesouhlasil s udělováním titulu „národní umělec“ žijícím osobám, jednak kritizoval české intelektuály, kteří schvalovali stalinské represe vůči satiriku Zoščenkovi a lyrické básnířce Achmatovové. Ti se v roce 1946 stali terčem nevybíravé politické kampaně a nemohli publikovat svá díla.
V literatuře propagoval Kritický měsíčník náročnou a neideologickou literaturu, která je existenciálně a existencialisticky zaměřená. Václav Černý byl znalcem existencialismu a prostřednictvím svých studií a komentářů se ho snažil uvádět do českého kulturního prostředí. Jak už bylo řečeno v úvodu, nejvíce pozornosti věnoval Kritický měsíčník literární kritice se zaměřením na evropskou a světovou literaturu. Touto tematikou se zabývaly rubriky Kritické stati a úvahy a Průhledy, v nichž publikovali kromě Václava Černého další známí literární kritici, jako Josef Dostál, Pavel Eisner, Jan Linhart, Jiří Pistorius, Karel Polák a celá řada dalších.
Z beletrie se Kritický měsíčník zajímal výhradně o poezii, a to jak českou (např. básně Františka Halase, Josefa Hiršala, Josefa Hory, Františka Hrubína, Oldřicha Mikuláška, Jiřího Ortena), tak přeloženou (např. prokletí básníci Charles Baudelaire a Paul Verlaine, surrealista Paul Eluard, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1958 Boris Pasternak, „selský básník“ Sergej Jesenin, nositel Nobelovy ceny za literaturu pro rok 1946 Hermann Hesse, expresionistický básník Georg Trakl a řada jiných). Kritický měsíčník publikoval také filozofické stati, kterými zde přispíval Jan Patočka, o příspěvky z výtvarného umění se staral František Kovárna, nechyběly ani zprávy o divadle v podání Jana Kopeckého a Karla Krause a informace o filmu z pera Josefa Branžovského. Drobné zprávy a poznámky vycházely v rubrice Na okraj doby.
Při Kritickém měsíčníku měla být založena Knihovna moderní kritiky, ve které měly každý rok vycházet dva až tři svazky kritických statí a esejů od domácích i cizích autorů. Tento plán se však už neuskutečnil.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...