Dějiny literatury

Historie „okrajové“ literatury

1 1 1 1 1 (0 hlasů)
abstrakt

I tak by se dala nazvat odborná práce Pavla Janáčka a Michala Mareše Svět rodokapsu. Kniha nás informuje o vzniku rodokapsů a dokazuje nám, že se nejednalo o literaturu úzké skupinky čtenářů. Ve své době zaznamenal rodokaps veliké úspěchy.



knihaTou dobou jsou třicátá a čtyřicátá léta dvacátého století. Z knihy se dozvíme, že rodokaps měl tři fáze vývoje. První spadá do doby let třicátých a čtyřicátých. V této době se těší velké oblibě a i přes některé snahy o očernění a pošpinění si stále udržuje své čtenáře. Těmi jsou jak lidé dělnických profesí, tak intelektuálové. Tuto první etapu vývoje rodokapsu ukončil květen 1945. V této knize je kladen jako mezník. Definitivní konec nastal po roce 1948. Většina edic je zrušena a objevují se jen výjimečně románové sešity. Ty jsou už však poznamenané dobovou propagandou a jejich obliba není tak vysoká. Druhou etapu autoři spatřují v letech 1965 až 1970. Edice, které vycházely v této době částečného uvolnění, se však zdaleka nepřibližují těm předešlým. Třetí etapa nastala po roce 1989 a trvá až do dnešní doby.

Kniha si bere tedy „na mušku“ první období. To začíná rokem 1935. Právě v tomto roce vychází první sešit týdeníku Román do kapsy. Edic bylo mnoho, celkem třináct. Některé (jako například edice Oddech po práci vycházející v roce 1947) měly jepičí život a na druhou stranu mnohé (Rodokaps, Rozruch) vycházely mnoho let. V rodokapsech se většinou psalo o životě na divokém Západě, vědecko fantastické romány, zážitky z cest a později i sentimentální romány pro ženy.

Těžké období prožíval rodokaps v letech Protektorátu. Musela se pozměnit tématika. Přestřelky a kovbojové se přesunuli ze Severní do Jižní Ameriky a vypustila se otázka případného vlastenectví. Existovala tu však i fašisticky orientovaná linie autorů, která vytváří díla rasistická a antisemitská. Konec románovým edicím učinil rok 1944. Souvisí to s totálním podřízením průmyslu válečné mašinerii a šetření na všech stranách. Již tak okleštěné vydávání musí být tedy pro nedostatek papíru zastaveno. Pokračovat může až po osvobození v roce 1945.

Již v roce 1938 se v Praze vytváří Klub autorů dobrodružných románů (KADR). Ten sdružuje autory rodokapsů. V Klubu si předčítají své výtvory a ty dále nabízejí nakladatelstvím (je tu tedy i funkce jakési agentury). Rodokapsy si nikdy nekladly vysoké cíle. Uznávaly oficiální literaturu. Mnoho autorů rodokapsů byli lidé, kteří v oficiální literatuře neuspěli, a tak se uchýlili k této cestě publikování svých děl. Rodokaps je v knize také vykládán jako pokračovatel lidové četby devatenáctého století.

Zajímavou kapitolou v oblasti rodokapsu jsou pseudonymy autorů. Jsou zde popisováni autoři, kteří používali až sedmnáct pseudonymů. Volili je podle žánru. Jiný pro detektivku a jiný pro sentimentální román.

Je důležité podotknout, že kniha obsahuje soupis většiny románových edic, které vyšly v tak zvaném prvním období. U každé edice je její charakteristika a základní údaje.

„Do autorského okruhu románových sešitů patřili zběhlí studenti i kantoři, muži i ženy devatera řemesel, lidé příležitosti. Vedle nich však tytéž řady zaplňovali studenti a profesoři pilní a řádní, ředitelé škol, úředníci, advokáti, žurnalisté, cestovatelé, filmaři, solidně zabezpečení státní úředníci, jako byl vrchní ministerský rada nebo ředitel železnic. Jejich kulturní zázemí a rozhled byly podobně nestejné.“
(Pavel Janáček, Michal Jareš: Svět rodokapsu. Karolinum, Praha 2006, str. 47.)

Kniha nám ukazuje, že vnímání rodokapsu jako pokleslé literatury je dlouhodobý jev. Rodokaps si však nikdy nekladl vysoké cíle. Své čtenáře si ale vždy našel.

 

Soutěže

Aktuality

  • Více času na čtení (tentokrát trochu jinak) O poslechu audioknih a možnosti žít za dva

    Na podzim roku 2015 zahájilo internetové knihkupectví Martinus kampaň zvanou Více času na čtení. Ta se v principu odrážela od skutečnosti, že rozbalit si na Vánoce darovanou knihu je jedna věc, ale mít čas si ji skutečně přečíst, to už je věc jiná.

    Číst dál...  
  • Laureátkou 33. ročníku Ceny Jiřího Ortena je Hana Lehečková s novelou Svatá hlava nabízející ponor do „slabé" duše

    V pořadí 33. ročník Ceny Jiřího Ortena (CJO) pro mladé talentované autory do 30 let zná svou vítězku. Je jí literární redaktorka, spisovatelka a dramatička Hana Lehečková, která odbornou porotu jmenovanou Svazem českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) upoutala svou novelou Svatá hlava. Kniha vyšla v nakladatelství Vyšehrad v roce 2019 a čtenáři předkládá zápisky schizofrenika žijícího v pohraniční vesnici. Autorka prostřednictvím této perspektivy důmyslně ohledává vnitřní i vnější okraje nemocného světa, ale i naší "normálnosti". Slavnostní vyhlášení Ceny Jiřího Ortena 2020 spojené s autorským čtením tří autorů nominovaných do užšího výběru proběhlo 15. září od 17 hodin v Zrcadlové kapli Národní knihovny v pražském Klementinu.

    Číst dál...  

Nové komentáře

Doporučujeme

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení