
Romain Rolland – Petr a Lucie
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 27. 11. 2009 1:00
- Autor: Pavla Lokajová

Hlavními hrdiny příběhu jsou Petr Aubier, mladý muž ze zámožné maloměšťácké rodiny, a chudičká Lucie, dcera dělnice, jež oplývá malířským nadáním. Oba hlavní hrdinové pochází z odlišného prostředí, mají rozdílné životní vize, a tak i jeden druhém slouží jako kontrast.
Petr je přemýšlivý a přátelský. Příběh ho zastihne ve chvíli, kdy se dozví, že za několik měsíců musí narukovat do války a bránit svou vlast. Introvertní mladík plný ideálů se smutně prochází Paříží a hledá smysl té děsivé válečné mašinérie. Na jedné ze svých pochůzek potká krásnou neznámou – Lucii. Ta se na rozdíl od finančně zajištěného mladíka musela už v raných letech postavit na vlastní nohy. Je to citlivá a milá dívka, má však o světě reálnější představy a dokáže stát nohama pevně na zemi.
Hlavní hrdinové příběhu se seznámí při jednom z pravidelných náletů a od té doby nemůže ani jeden toho druhého úplně vypudit z mysli. Petrovy procházky dostanou jasný cíl – hledat Lucii. Postupně, jak se mladí milenci seznamují, vzniká mezi nimi první hluboké přátelství, jež později přeroste v čirou lásku. Okolní válka dodává vznikající lásce punc osudovosti. Petr a Lucie si vymyslí svůj vlastní svět, plný pozitivních emocí a porozumění, na hony vzdálený pustošivé realitě. Petr se díky Luciině lásce vyrovnává s válkou a také sám se sebou. Díky zamilování si dokáže užít život na plné obrátky.
Přestože spolu milenci prožívají fantastické chvíle štěstí, čím více se blíží den Petrova narukování, tím větší mraky se objevují na obzoru. Přes veškeré pozitivní myšlení se mezi ně vkrádá myšlenka neodvratné smrti, která na Petra nelítostně čeká na frontě. Vůbec nejhůře nesou oba fakt, že je válka chce odtrhnout jeden od druhého. Na Velký pátek se společně vydají na varhanní koncert do jednoho z pařížských kostelů. Zde jsou svědky dalšího náletu, který již nedopadne pro hlavní hrdiny tak šťastně. Po bombardování se zřítí klenba stavby a pohřbí Petra a Lucii v sutinách.
Přestože oba milenci umírají ve vzájemném obětí pod troskami kostela, končí příběh nadějí do budoucna. Válka je nerozdělila a zůstali navždy spolu.
Novela tak ve svém důsledku představuje kontrast čisté lásky a nemilosrdného charakteru války. Jsme svědky hlubokého přátelství a citu v kontrastu s neosobním a ničivým prostředím celoevropských bojů. Kniha pracuje s konceptem dobro proti zlu, život versus smrt.
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...