
Vladimír Körner – Údolí včel
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 28. 10. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková

Děj této filmové novely se odehrává v dávném středověku. Ondřej jako malé dítě často pobýval v Údolí včel, kde nacházel klid a přátelství s přírodou. Jeho otec si vzal za ženu mladé děvče a Ondřej přišel na svatbu s darem – květinovým košem, ve kterém spali netopýři.

Jeho přítel Armin von der Heide vysvětlí komturovi, že je Ondřej dobrým členem řádu a že se jen unáhlil, není tedy třeba jej krutě trestat. Slíbí mu, že Ondřeje přivede zpět. Dostane povolení vydat se mimo území řádu a pátrá po Ondřejovi.
Ondřej po dlouhém putování dojde do své země a přijde k uhlířům, kde potká Dorotku, ženu, kterou znal z dětství. Kvůli svému vzhledu je považován stále ještě některými uhlíři za vlkodlaka a chtějí jej zabít. V této situaci potká Armina, který jej zachrání a pobije většinu útočníků. Armin jej chce odvést domů, ale když se shýbá k jedné studánce, aby se napil, Ondřej jej uhodí a uteče.
Ondřej se dostane domů na Vlkov, kde se ale vše změnilo. Jeho otec zahynul na lovu, když spadl z koně a jeho vlastní psi jej roztrhali. Jeho rodná tvrz se pomalu rozpadá, zmizely z ní děti a zůstalo jen staré služebnictvo. A jeho nevlastní matka Lenora. Mezi nimi se zrodí silný vztah a chystá se svatba. Na svatbu přijde Armin. Nakonec se smíří i s tím, že Ondřeje zpět nepřivede, ale na svatbě jej nevěsta políbí. Pro člena řádu, který se celý život oddával pouze askezi, pro nějž byli ti, kteří žili roky v celách o samotě, hrdinové a vzory a který nesměl málem na ženu pohlédnout, to bylo naprosté zneuctění, které nemohl přenést přes srdce. Ztratil svou rytířskou čest a musel ženu, která ho zneuctila, zabít. Když jej po tomto hrozném činu chce Ondřej nechat roztrhat psy, považuje to za vykoupení. Ještě než se tak stalo, řekl Ondřejovi, aby vzal jeho plášť a vrátil se na hrad.
Ukázka z knihy:
(Rozhovor Armina von der Heide se slepou dívkou)
– Už vím, kdo jsi. Jsi svobodný člověk! –
– Mýlíš se, – odpověděl Armin von der Heide a proti své vůli se musel usmát. Dívčiny ruce zatápaly k jeho obličeji.
– Tak mi půjč ruku a poznám, kdo jsi, – chlubilo se děvče.
– Nesmím se tě dotknout, – odpověděl. – Jsem mnich! – Ruce opět klesly do klína.
– A když se tě dotknu já? – zeptalo se děvče.
– Pak přijdeš o ruku, – řekl tvrdě. – A kdybys to udělala s hříšným úmyslem, přišla bys o hlavu. Jsem řádový bratr. –
Dívka slonila hlavu, ale řekla:
– Teď máš zcela jiný hlas. To promluvila tvoje duše. Ty jsi zraněn. –
(S. 41-42)
Zdroj ukázky: Körner, V. Údolí včel. In: Údolí včel, Zjevení o ženě rodičce podle svatého Jana. Praha: Dauphin 2008.
Čtěte také:
Baladické příběhy Vladimíra Körnera
Nejlépe hodnocené články
Soutěže
Aktuality
-
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál... -
Ostravské výstaviště ožilo. Na Černé louce proběhl knižní festival
Ve dnech 11. a 12. března 2022 po dlouhých dvou letech otevřelo výstaviště Černá louka své brány do světa všech příznivců knižní tvorby. Probíhal zde knižní festival, který se v této podobě, tedy s doprovodným programem, poprvé konal v roce 2019. Setkání se spisovateli a jinými osobnostmi mezi stánky s knihami bylo po době plné zákazů a omezení jako balzám na duši.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Nechci Vás sežrat :-) Že ta báseň nemá smysl? Zkuste si poslechnout na YouTube moji zhudebněnou verzi ... -
Jan Neruda – Povídky malostranské
moc děkuju za čtenářák bez vas bych to nedala,jste můj zachránce
Doporučujeme
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...
Komentáře