
Svatopluk Čech – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
- Čtenářský deník
- Vytvořeno 27. 10. 2009 1:00
- Autor: Marta Šimečková


V Jankově domě vyleká jeho starou služebnou, která začne považovat pana Broučka za ďáblova stoupence a kouzelníka. Důvodem byl zapálený doutník, který nikdy dříve nespatřila. Pan Brouček se diví, že neznají ani sirky, hodinky nebo vidličku. Je ale naopak nadšen bohatou tabulí u oběda a medovinou. Chuť mu pouze kazí Janovy neustálé politické a náboženské rozpravy.
Když se rozezvučí poplašný zvon, musí se pan Brouček účastnit boje, neboť je stržen davem bojechtivých pražanů. Naštěstí je zachráněn svou dříve tak nenáviděnou sudlicí:
„Ó zlatá sudlice, ty neochotným nosičem svým stokrát do horoucích propastí posílaná a tam na břehu vltavském již ošemetně opuštěná, ty spoustou urážlivých názvů a porovnání obsypávaná: tys nyní jediná velkomyslně zachránila život mého hrdiny! Stojíš-li někde v některém muzeu mezi rezavou zbrojí husitskou, což rád bych k tobě putoval a vděčně zulíbal tvé červotočivé ratiště, že zachovalo národu největšího cestovatele a měn vydatný zdroj honorářů a slávy!
Ano, v osudném okamžiku slavně jsi se osvědčila, proslulá zbrani božích bojovníků – můj hrdina totiž v běhu klopýtl přes tebe a jak dlouhý tak široký natáhl se na zemi přes tvé dřevce, kůň s železným jezdcem pak mocným skokem přeletěl přes padlého, ani kopytem oň nezavadiv, a vrazil do zástupu jiných pražských bojovníků.“ (S. 238)
Po tomto setkání s nepřítelem se pan Brouček nenápadně plazí z bojiště. Setkává se s táborským knězem a hejtmanem a vymyslí si novou lež: prý sám udatně napadl z boku německého rytíře na koni, poté byl omráčen a ztratil svou zbraň. Táboři obdivují jeho statečnost a zavedou ho na Vítkov k Žižkovi, aby se nebohý pan Brouček stal božím bojovníkem. Musí pomáhat při stavbě opevnění, jíst chudý pokrm a poslouchat kázání. Nyní si uvědomil, že velmi prohloupil, když utekl z Prahy na Vítkov. Je mu především líto Jankovy pohostinnosti, kterou nyní ztratil.
Při rozhodující bitvě se pan Brouček pokusí o útěk. Když ho ale uvnitř Prahy zadrží skupinka jezdců, začne je německy prosit: „Milost! Jsem Němec! Jsem katolík!“
Jezdci ale promluví česky a chtějí pana Broučka zabít. Ten znovu vykřikne, tentokrát česky: „I propánaboha – vždyť nejsem Němec ani katolík! Jsem Čech a husita!“ Jezdci ho postaví před soud jako zrádce, kde se náš zoufalý domácí přiznává, že přichází z devatenáctého století.
Konečně promluvil Žižka: „Ha, babský strach pomátl tvůj rozum. Šílená jest myšlenka, že by člověk dalekých příštích věků přišel mezi dávné předky své, a kdyby se i mohl státi neslýchaný ten div, - toho bohdá nebude, abychom takové měli potomky!“ (S. 274)
A pan Brouček je odsouzen k upálení v sudu.
V té chvíli se konečně probudí ze svého hrozivého snu o výletu do XV. století.
Zdroj citací:
Čech, Svatopluk – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století. In Výlety pana Broučka I – III. Praha: Československý spisovatel 1985.
Čtěte také:
Svatopluk Čech – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nejčtenější články
Nejlépe hodnocené články
Aktuality
-
Duna potřetí
Roku 1965 americký spisovatel Frank Herbert vydal, podle mnohých, nejlepší sci-fi knihu všech dob. Dílo s jednoduchým titulem Duna je dodnes čtené, diskutované a na jeho motivy vznikají hollywoodské blockbustery i počítačové hry. Planeta Arrakis samotného tvůrce lákala natolik, že se do jejího prostředí ještě několikrát vrátil. Třetí díl nazval Děti Duny a jako audioknihu jej publikovalo nakladatelství OneHotBook.
Číst dál... -
Vlastislav Toman odešel, Hadži zůstává
Ráno 11. května 2022 se na facebookovém profilu Nakladatelství Josef Vybíral objevila smutná zpráva – v nedožitých třiadevadesáti letech odešel dlouholetý (1956-1992) šéfredaktor ábíčka Vlastislav Toman.
Číst dál...
Nové komentáře
-
Páté jablko promlouvá
Román Páté jablko mne zajímal už proto, že mne s příběhy postav spojoval sad a obchod, který měli ... -
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Tento román jsem viděla několikrát zpravovaný jako film, ovšem netušila jsem že Robert umírá. To ... -
Prašina
no tatop kniha se mi zdála taková temná já mám ráda temno ale pořádně nedávala smysl nedokázala jsem ... -
Milník v žánru fantasy
Já jsem zrovna jeden z těch, co zná z fantasy všechno a nic ho nepřekvapí - teda ne že bych jí tolik ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Mám rád Fischerův překlad, ale krásný je i překlad Loukotkové. Můžete se přesvědčit v knize Navzdory ... -
Tropy: Obrazná pojmenování v užším smyslu
:D jen škoda, že to nenapsal o 6 dní dřív, potom by to bylo přesně 2 roky... jinak dobrá stránka ;-) ... -
I vzplála světlá naděje
Krásný referát -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Diagnózu má každý, jen někteří se života doopravdy zeptali, jakou :-) Někdo ty okamžiky, v nichž ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
a ještě na okraj - i pocit sice lze často vysvětlit rozumově, ale poezie nevzniká ani není vyhledávána ... -
François Villon: Já u pramene jsem a žízní hynu
Odpověděl jsem ve Villonově duchu - skrz protiklad, aniž bych vyloučil původní smysl :-) Zřejmě se ...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...